Bulvár

Adventní zvyky na venkově

V dobách předkřesťanských v tomto čase naši předci oslavovali zimní slunovrat, návrat životadárného světla, příslib probouzející se přírody. Křesťanství přineslo víru ve zrození Spasitele - narození Božího syna panenské matce.

V lidovém prostředí došlo k prostoupení předkřesťanských obyčejů s křesťanskými a tato symbióza byla natolik vžitá, že ji byla nucena respektovat i samotná církev.


Advent znamenal pro prosté lidi na venkově konec podzimních sklizňových prací a přípravu na zimu. V té době už museli mít hospodáři všechno obilí pod střechou. Připravovaly se zásoby na zimu. Vařila se povidla, sušily švestky, křížaly a všechno se chystalo na změněný režim dne. Citelně se krátil den a dloužila noc. Lidé s obavami vyhlíželi mrazivé zimní měsíce, přibývající tmu a rostoucí chlad. 

Sousedé se scházeli k besedám, draní peří a předení příze. Takové příležitosti vítala mládež i děti, neboť se při dračkách a přástkách vyprávělo, četlo a nezřídka se tropily žerty pro pobavení. Podle křesťanského učení byl adventní čas, časem příprav na vánoční svátky, časem tichého rozjímání, časem přísného půstu. Hlučné zábavy byly zapovězeny, přesto byl v lidovém prostředí tento vážný čas rušen rozpustilými obchůzkami. Před započetím adventu se konaly poslední taneční zábavy na svátek svaté Kateřiny (25. 11.). Obvykle byla tato zábava spojená s bujarým veselím, tanečnice pro své tanečníky chystaly drobné dárečky v podobě slavnostního pečiva, odměna byla přichystána i pro muzikanty za celoroční vyhrávání k tanci.

Ovšem adventní čas určený církví k tichému rozjímání byl ve vesnickém prostředí záhy opět narušen. Po svátku svatého Ondřeje (30. 11.) pomalu ustávalo vrčení kolovrátků, přehlížela se upředená příze a chystala se taneční zábava, na které byla odměněna nejlepší přadlena. Odměnou jí byl zvláštní koláč, kterému se říkalo vrkoč.


V minulosti k adventnímu času patřila obchůzka maskovaných postav konaná nejen v podvečer svátku svatého Mikuláše (6. 12.), ale i ke svátku svaté Barbory (4. 12.) a svátku svaté Lucie (13. 12.).


Při svátku Barbory večer svobodné dívky chodily trhat třešňové větvičky. Ta dívka, které vykvetly o Štědrý den, měla do roka svatbu.

Především mikulášská obchůzka byla očekávána dětmi, protože v tento den dostávaly dárky. Svatý Mikuláš doprovázený čertem a andělem chodil dům od domu. Vyptával se dětí, jak se po celý rok chovaly, zda se modlily a na závěr mu musely zazpívat písničku a odříkat modlitbičku. Také rozdával dárky – ty byly pochopitelně mnohem skromnější než dnes, často se jednalo o nějaké cukrovinky, stavbičky z ovoce, pro zlobivé pak kousky uhlí... Připravovalo se i zvláštní mikulášské pečivo z kynutého těsta, které mělo své typické tvary: postavy Mikulášů, čertů, zvířecí motivy.


Na svatou Lucii chodívaly večer ženy v bílých pláštích a čepicích, klepávaly na okno a koledovaly. Říkalo se jim Lucky. V rukou měly svíčky, což naznačovalo návrat slunce, neb „Svatá Lucie noci upije“.

   
25.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme