Tak jsem zase jednou chtěla ušetřit. A taky se ve mně ozval vzdor. Nikdy jsem nebyla moc šikovná na drobné domácí práce, jako je pletení a háčkování, a hlavně jsem vždycky byla levá na veškeré zdobící techniky, jako je decoupage, batikování, malba na sklo a spousta dalších, v nichž obzvláště vyniká moje švagrová. Její výtvory s hlubokou závistí obdivuji při každé návštěvě u nich doma a vždy se ve mně ozve touha vytvořit klenot, nad kterým všechny návštěvy u mne doma vzrušením přestanou dýchat a někteří návštěvníci možná i dostanou astmatický záchvat. Závistí samozřejmě.
 
Ten vzdor vykrystalizoval minulý pátek mým rozhodnutím, že si sama vyrobím adventní věnec. Co bych to nezvládla, když si ho doma sama vyrábí nejen moje švagrová, ale i moje nejlepší kamarádka, a dokonce i moje kolegyně. Navíc, materiál se mi válí na stromech všude okolo, protože bydlím u lesa.
 
Začala jsem tím, že jsem přítele vyštvala na strom, aby mi skoro z vrcholku přinesl větvičky s šištičkami. Díky tomu, že se známe teprve půl roku, byl ještě ochoten sedřít si kvůli mně dlaně a roztrhnout zánovní kalhoty na koleně (on tvrdí, že o výrůstek na stromě, já mám podezření, že mu gatě prokousla místní veverka, když koleno sunul kolem jejího domečku). Ale co, měla jsem šištičky a on dostal pusu a pomyslný červený puntík do milenecké žákajdy. S obrovským nadšením jsem zajela do blízkého města, abych zakoupila čtyři svíčky a stuhu na ozdobení. Doma jsem na kolečka rozkrájela jeden pomeranč a jeden citrón a zapnula jsem troubu na sušící program, abych získala jedinečnou přírodní ozdobu na svůj první adventní věnec.
 
V sobotu dopoledne jsem vyštvala rodinu na nákup. To už jsem měla všechny ingredience (větve, svíčky, stuha, kolečka pomeranče a citrónu, kruh a drát na vázání) pohromadě a hodlala jsem se pustit do výroby věnce. Mé vnitřní já mě totiž velmi prozíravě ponoukalo, abych při výrobě byla raději sama. Před rodinou jsem se přirozeně tvářila jako znalec, který vyrábí věnce dnes a denně a byl by s přehledem schopen zásobit věnci všechna pražská i přilehlá krematoria.
 
Co vám budu povídat. Větve nechtěly držet pohromadě a chovaly se stejně vzpupně jako moje vlasy po návštěvě kadeřnictví - každá trčela jiným směrem, jehličí opadávalo, šištičky se urputně schovávaly dovnitř věnce, místo aby byly hezky vidět nahoře. Po hodině práce jsem měla na rukou alergickou vyrážku od jehličí, které mi rozpíchalo dlaně, klepala jsem se vzteky a ječela na kočky, které byly u vytržení z toho, co tam provádím, a motaly se mi na stole mezi rozházenými větvemi, povalujícími se svíčkami a drátem, kterým jsem si (podle jejich názoru) snažila vypíchnout oko.
 
Po další půlhodině jsem to vzdala. Chvojím jsem obložila stromky a keře na zahradě (aspoň nezmrznou), svíčky dala do svícínků a pomeranč a citrón schovala do skříně.
A hned zítra půjdu koupit adventní věnec. Chtěla jsem sice ušetřit, ale uznejte, ono by to moc levnější nebylo:
 
Chvojí - zadarmo (když pominu nitě a časovou režii na zašití díry na přítelových gatích)
4 červené svíčky - 40,- Kč
kruh na vázání věnce - 70,- Kč
vánoční barevná stuha - 39,- Kč
1 citrón a 1 pomeranč - 9,- Kč
elektrická energie spotřebovaná na usušení ovoce - netroufám si odhadnout
vázací drát - válel se mi v garáži
 
A to nemluvím o platbě za návštěvu u psychoanalytika, kterou budu muset podniknout, protože mi prudce kleslo sebevědomí :-)))
 
Kadla


Děkujeme za skvělý příspěvek :))).

No jo no, ruční výroba se holt nevyplácí :). Ale zas ta radost, když se to člověku povede :).

A co Vy, ženy-in, vyrábíte si výzdobu samy, nebo nakupujete? Necháte se strhnou vánoční nákupní horečkou? Kdy a jak zdobíte domácnost? Kdy sháníte dárky? A jak to vypadá u Vás ve městě?

Podělte se s námi o své pocity a zážitky na redakce@zena-in.cz!

Reklama