Letos až třetího prosince, čtyři neděle před Vánocemi, začíná advent i nový církevní rok. Tradicionalisté zapálí první svíčku na požehnaném adventním věnci a možná i zahájí půst. V některých kostelech, obzvláště v těch, v nichž se ještě praktikuje jitřní mariánská mše, zazní roráty – oslavné písně, vyjadřující radostné očekávání příchodu Kristova. A většina z nás začne konečně shánět dárky, ačkoliv jsme se loni zapřísahali, že je nakoupíme dřív.

Příprava na příchod Kristův
Slovo advent pochází z latinského adventus - příchod, a to zase souvisí s řeckým epifaneia – zjevení. Tímto pojmem se v dobách helénských označoval příchod božstva do chrámu – jeho zjevení se věřícím, nebo návštěva krále. Dnes se Epifanie nazývá slavnost Zjevení Páně, obecně známější pod označením svátek Tří králů - šestého ledna. Tento den většina pravoslavných církví slaví jako čas narození Kristova. Západní církve si připomínají sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista a příchod tří mudrců s dary (blíže o tomto svátku v dalším článku), za den narození Kristova však považují pětadvacátého prosince.

Dvojí očekávání
Advent začíná čtyři neděle před dnem Narození Páně, tedy pětadvacátým prosincem, první nedělí adventní (označení bronzová, stříbrná a zlatá s tradicí nesouvisí a jsou moderní), která je zároveň v západních církvích považována za počátek církevního roku (v pravoslavných církvích začíná církevní rok 1. září) a končí západem slunce Štědrého večera. Liturgickou barvou tohoto období je fialová, značící smutek, mírněný nadějí. Je také barvou popela a tím i kajícnosti. Výjimečné postavení má třetí neděle adventní, nazývaná Gaudete (označení pochází ze vstupní antifony mše této neděle, která latinsky zní „Gaudete in Domino semper“  - vždy se radujte v Pánu). Liturgickou barvou tohoto dne je fialová projasněná radostí – tedy růžová (která se jinak používá už jen čtvrtou neděli velikonočního půstu). Advent je obdobím dvojího očekávání – jak slavnosti narození Ježíše Krista, tak jeho druhého příchodu na konci času (paruzie).

 

Odkud advent vzešel
Tradice adventu pochází z konce čtvrtého století ze Španělska a Galie. V sedmém století se stal prakticky celocírkevní záležitostí. Z počátku šlo především o období půstu a ztišení, které trvalo čtyři až šest týdnů před Narozením Páně, ve východních církvích dokonce osm týdnů, což s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními, činilo čtyřicet dní. V západní církvi stanovil papež Řehoř Veliký počet postních nedělí na čtyři a další papežové postupně zmírňovali i pravidla půstu. V oblasti Galie i v pravoslavných církvích je silnější tendence spojovat advent s eschatologickým očekáváním druhého příchodu Kristova, z Říma naopak pochází důraz na přípravu na vtělení Božího Syna. Ve dvanáctém století byla v západních církvích vyhlášena první neděle adventním počátkem církevního roku (do té doby začínal Narozením Páně). V českých zemích mají velkou tradici adventní písně - roráty. Jsou sestaveny podle biblických textů, převážně prorockých. Sám název pochází z nejznámější latinské adventní písně z šestnáctého století z Francie - „Rorate coeli de super...“ (Rosu nám dejte nebesa).

V dnešních dnech kladou církve důraz především na radostné očekávání Kristova příchodu, ale také na ztišení se a usebrání - v čase hektických nákupů a z každého rohu „vyřvávající“ komerce tak nabízí vzácnou protiváhu. Chvíle klidu lze nalézt také na řadě adventních koncertů.

Jak prožíváte advent Vy? Máte doma adventní věnec? Slyšela jste někdy zpěv rorátů? Máte už nakoupené dárky, nebo je budete teprve shánět? Chodíte na adventní koncerty? Držíte půst?

Reklama