Vztahy

Adoptovali jsme syna na dálku

 

Krásný den,
posílám Vám příspěvek na dnešní téma "Děti",
mějte se hezky
mamoutek
 

 

Protože máme doma dvě děti, tak jsem se také rozhodla přijít s troškou do mlýna k dnešnímu tématu.

Máme již 25 letého syna Vládíka, který po absolvování VŠCHT pokračuje v doktorandském studiu a dcerka Radka po absolvování gymnázia pokračuje letos prvním rokem na filologii ve Zlíně na Universitě Tomáše Bati.

Zde je jejich fotka z letošního maturitního plesu gymnázia

V současné době prožíváme krásné chvilky s „prvňáčkem“ naší už velkou slečnou.

Z domova byla poměrně dost často, ale nejdéle na prázdniny v Anglii, Německu, ale vždycky se s plnou taškou špinavého prádla vrátila a byla ráda, že je doma mezi námi. Teď je to ale pro ni úplně nové a neznámé a myslím, že má i trochu strach, jak vše zvládne. Většinou neměla nikdy problém ohledně učení, tak jí můžeme jenom držet palečky, aby to tak bylo i nadále.

 

A jak to bylo u nás s výchovou? Když jsme měli kluka, byla jsem myslím sama ještě hodně mladá, i když mému muži již bylo třicet,  stejně nám do výchovy chtěli mluvit rodiče.

 

Hodně jsme mu četli, chodili s ním do přírody, už ve školce rozdával rozumy, když šli lesem a viděl „čirůvku“ – tak povídal – „Dobrá jedlá houba, prodávaná na trhu!“, přitom je to taková fialová houba a paní učitelka říkala : „Děti, tahle houba se nejí“. S dcerkou to bylo podobné, jenže rozumy jí předával právě už i náš kluk, o to věděla všechno daleko dříve.

 

Takže čtení převzali automaticky do svých rukou, jak se naučili číst a čtou vesele dál, učí se jazyky a nejvíce v angličtině si myslím pomohl internet. Také jsme se něco nanadávali, když jsme platili vysoké částky za telefon, ale připojením k síti za jednotný paušál, jsem se uklidnila a sama ráda na internet „vlezu“.

Takže to vypadá docela jednoduše, hodně se dětem věnovat a ono se to pak vrátí, v našem případě asi jo.  Je pravda, že ohledně učení nebyly nikdy moc potíže, pokud ano, nastoupil tatínek a vše dovysvětlil, sám je „matematik“, tak jim kolikrát v matematice a fyzice pomáhal

No a abych udělala nějaký závěr, tak vloni jsme si v práci „Adoptovali na dálku“ s kolegyněmi chlapce Swapnila Fernandese. Dozvěděli jsme se, že si chlapce můžeme adoptovat nejméně na rok, nebo na delší období.

V loňském roce jsme poslali celou požadovanou částku  a na vánoce jsme poslali peníze i pro jeho rodinu. Odměnou nám bylo toto přání, které přišlo i s dopisem, přeloženým do angličtiny.


Děkujeme za váš mejlík a fotky. Není nic krásnějšího, než  když vám děti dělají radost. Spokojenost je pak na straně dětí i rodičů. Gratulujeme vám k přijetí vaší dcery na filologii a vašemu synovi přejeme úspěšné doktorandské studium. A chlapeček Swapnil Fernardese? Jsme rádi, že je konečně možné pomoci dětem alespoň na dálku. Určitě i v zemích třetího světa mají nárok na studium, proto vaše finanční prostředky jsou tolik důležité.

Mám dvě rodiny kolem sebe, kteří adoptovali dítě na dálku a myslím si, že jde o velice lidský a ušlechtilý čin.

Za váš příspěvek vám posíláme malý dárek-kabelku. Přejeme krásný den

redakce@zena-in.cz

Dnešní téma je: NAŠE DĚTI

 Jak jsme se dětem věnovali, jaké kroužky jsme s nimi prošli. Jak jsme si s nimi hráli. Jakým způsobem s nimi vycházíme teď.

Napište nám příběh.

   
17.10.2005 - Láska a vztahy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Vivian [*]

    Přečetla jsem nedávno velmi působivou knihu "Deník čínské školačky" (o třináctileté čínské dívce Ma Yan, která touží studovat, i když většinou ani nemá co jíst) a taky vážně uvažuju o tom, že nějaké takové dítko podpořím. Ve srovnání s lidmi, kteří žijí v hliněných chatrčích bez vody a elektřiny a nemohou svým dětem často koupit ani tužku do školy, aby rodina nemusela týden hladovět, žijeme všichni v nadbytku a hojnosti.

    superkarma: 0 17.10.2005, 14:16:51
  2. avatar
    [6] navia [*]

    Také jsme měli holčičku z Indie. Pak jsme měli finanční potíže , tak jsem se pomalu smiřovala s tím, že ji budeme muset po roce přestat sponzorovat, ale nakonec to dopadlo dobře. Potkala jsem někoho, kdo chtěl také adoptovat dítě a rozhodl se vzít si "naši" hlčičku, aby nemusela přestat studovat, když už dostala naději.

    superkarma: 0 17.10.2005, 13:32:55
  3. avatar
    [5] iljanka [*]

    mám adoptovanou holčičku, dvanáctiletou Irinku z Podkarpatské Rusi. Moc krásný článek. Jenom kdyby to nekazila editorka Šárka "dvě rodiny...kteří adoptovali

    superkarma: 0 17.10.2005, 13:00:40
  4. [4] mamoutek [*]

    ValerieM: Kontakt: Diecézní charita Hradec Králové, Velké nám. 37
    500 01 Hradec Králové
    tel. č.: 495 063 135
    E-mail: adopce@hk.caritas.cz

    superkarma: 0 17.10.2005, 12:26:17
  5. [3] ValerieM [*]

    Dobrý nápad a přístup. Dá se o té adopci pro školu něco zjistit na NETU? díky.

    superkarma: 0 17.10.2005, 12:10:16
  6. avatar
    [2] Channah [*]

    Také jsme adoptovali holčičku, z Keni. Je to prý jeden z nejúčinějších způsobů pomoci, lepší než třeba poslání hum. pomoci, protože ty lidi učíš, aby si v budoucnu pomohli sami. P.S. Krásné děti, všechny tři!

    superkarma: 0 17.10.2005, 11:45:44
  7. [1] Evalota [*]

    Moc hezké..

    superkarma: 0 17.10.2005, 11:44:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme