Chtěla bych Vám něco vyprávět :o) 

Četla jsem tady na ženě–in článeček o  pomoci dětem v rozvojových zemích.  Jak jste napsali: „Dětem, pro které je pravidelná a soustavná lékařská péče nedostupná a mnoho z nich z tohoto důvodu zcela zbytečně trpí a často i umírá“. Pomáhaly jste šitím panenek, také jsem chtěla jednu ušít a poslat, ale nakonec to u mě dopadlo úplně jinak. 

 

Adoptovala jsem s kamarádkou  dítě na dálku :o). Prostě jsem si řekla, že i takhle se dá pomáhat a budu znát to jedno konkrétní dítko a to bude moct díky mně chodit celý jeden dlouhý rok do školy. Chtěla bych teda, aby to bylo roků víc, doufám, že na tom budu se svými prostředky obživy tak, že budu moct pomáhat déle :o).

 

Nechci tady nějak agitovat nebo se chlubit tím, co jsem udělala, ale mám z toho velkou radost a o tu bych se s Vámi všemi chtěla podělit.

 

Mám kamarádku a domluvily jsme se spolu, že adoptujeme dítko a budeme mít takové svoje tajemstvíčko. Teď když se podělím s Vámi, sice už to nebude takové tajemstvíčko, ale možná vnuknu i některé z Vás žen na netu dobrý nápad, jak potěšit své srdíčko a srdíčko nějakého dítěte v cizí vzdálené zemi.

 

Napadlo mě, že by se dalo takhle „sponzorovat“ dítko třeba i nějakým kolektivem. Přemýšlela jsem o tom, kolik se kde utrácí zbytečně za všelijaké dárky, co si lidé mezi sebou v pracovních kolektivech dávají a co jsou pak pro obdarovaného člověka  zbytečnou cetkou, co někde stojí v koutě a práší se na ni. 

 

Kdyby takhle kolektiv shromažďoval penízky po celý rok a pak je poslal  na charitu, a tam by již zabezpečili konkrétní dítko, udělalo by to větší užitek :o). To jsem jen tak přemýšlela pro sebe, a teď i na papíře.

Ve skutečnosti by to přinášelo problémy. Tady například ani v mém zaměstnání se nemohu pochlubit, že mám adoptované dítko. Přišla bych do řečí, jak jsem bohatá a že na to prostě asi mám, i když jsme na tom peněžně stejně :o(.

 

Proto to tajemství, ale já se chtěla podělit a dát nápad, jak by to šlo i jinak a nevyšlo by to člověka na nijak závratnou sumu.
        

Učím se anglicky a v poslední době mi to začalo připadat jako zbytečnost, kde já tu angličtinu budu moc použít? Ejhle! Znovu mě to začalo bavit a pustila jsem se znovu a s větší vervou do biflování slovíček. Mohu psát svému dítěti dopisy a to pak zase odepisuje mně! Těšíme se  na dopisek všichni!

 

Nemůžeme se dočkat, co přijde za zajímavost. Už mám i fotku – je to holčička, je jí 10 let a žije v Indii na venkově. Teď jsem psala, jak u nás začíná jaro a jak kvetou kytičky a stromy a jaké u nás roste ovoce, a sondovala jsem pochopitelně, jaké zase roste ovoce u nich.

 

Dětem se nesmí posílat dárečky, prý žijí v komunitě a záviděly by si. Nevydržela jsem to a poslala alespoň pastelky. Teď už mám připraven další dopisek s fotkou nás dvou adoptivních maminek a do toho tajně přidám notýsek s obrázky zvířátek :o). Je to prostě radost!

Vaše čtenářka  Fialka66

 


Díky, Fialko66, za zajímavý nápad. A za redakci mohu přislíbit, že rozumné projekty podpoříme, nebo zaštítíme.

 

E-mail:                  redakce@zena-in.cz            je tu jen pro vás!!!

 


 

A když už jsme u Fialek, pak tu pro vás máme jednu aktuální fotku:

 

 

 

 

Zdravím všechny na ženě-in! Mě třeba včera potěšila taková maličkost, když jsem se jela projet na kole, objevila jsem místečko plné fialek. U nás pod horami toho ještě moc nekvete, tak mi každý nový kvítek dělá radost.
groowy
 

 
A nám udělala radost groowy a dostane svíčku!

 

 

 

Reklama