Rodina

Adopce není pro sobce

Taky by se vám líbilo zachránit opuštěné miminko, vzít si ho za své a vychovat z něj skvělého člověka? Takového, jaký by v původní nefunkční rodině nikdy nemohl vzniknout? Tak něco takového se může stát jen ve filmu. Vám to pravděpodobně zkazí geny.

Geny nezměníš

Ta pravděpodobnost se pohybuje asi kolem 90 % a nezáleží na tom, zda jste adoptovali problémového človíčka temné pleti nebo zlatovlasou princezničku s modrýma očima. I ta je totiž takřka s jistotou předurčena k životu plnému karambolů. A to i v případě, že se do vaší teplé a láskyplné náruče dostane jako několikatýdenní mimino, a ne až jako frustrovaný chovanec ústavu. Řeč bude o síle  rodového zatížení a o tom, že ho nezmění ani luxusní švýcarský penzionát.

Zapomeň na ambice

Moc se o tom nepíše, protože je to považováno za jaksi nemorální. Nechtěné, opuštěné, nebo dokonce týrané nevinné děti přece nepotřebují nic víc než prožít dětství v normálním rodinném prostředí. Ano, ale prosím, nic od nich neočekávejte. Jsme zemí s nejpřeplněnějšími kojeneckými ústavy v celé Evropské unii, nejstupidnější byrokracií i velice kontroverzním způsobem pomoci.

Pustit se do kolotoče žádostí, pohovorů, psychotestů i zdlouhavého prověřování vlastní kvality jako možného náhradního rodiče chce odvahu a trpělivost. Bohužel, očekávané naplnění se většinou nedostaví. Nikdo vás totiž nepřipraví na fakt, že podaří-li se vám prorazit a odnést si domů vytoužené (a to přímo doslova) dítko, budete nejvíc potřebovat soudnost, pokoru a obrovskou vytrvalost.

Na pocit radosti raději zapomeňte, nebo aspoň na typ radosti, kterou předpokládáte z normálního dítěte. Tady vás čeká maximálně radost z toho, že váš adoptivní pubertální synek nezačal krást nebo dcerka nezvolila studentskou brigádu na chodníku. Do adopce se nepouštějte ani v případě, že byste pociťovali jakékoli ambice v oblasti vzdělávání. „Za dvacet let mého působení jsme měli pouze jediného vysokoškoláka a jediného studenta gymnázia,“ říká ředitel dětského domova v Praze - Dolních Počernicích Martin Lněnička.

„Děti pocházejí z rodičů, kteří jim ze svých genů předali spoustu defektů. Nemluvíme samozřejmě o tělesných, ale psychických problémech. Zcela zdravé děti bez lehké mozkové dysfunkce, poruch chování nebo nějakého stupně retardace se v kojeneckých ústavech objeví jen výjimečně. Vždyť jsou v drtivé většině potomky alkoholiků, narkomanů, agresorů, bezdomovců a tak dále. Ty geny v nich zůstanou, i kdyby vyrůstaly na zámku,“ říká zase ředitelka kojeneckého ústavu v Praze - Krči Jaroslava Lukešová. A kdo jste četl knihu Terezy Boučkové Rok kohouta, určitě jí dáte za pravdu. Kdo ne, sáhněte po ní, nebo si přečtěte náš příběh.

Monika nám změnila život

Hovorkovi (oba inženýři ekonomie) po deseti letech bezdětného manželství adoptovali dvouměsíční holčičku. Novopečený táta Jiří psal celý předchozí rok žádosti, navštěvoval právníky i psychology, zatímco jeho žena chystala pokojíček snů. Pak přišla velká chvíle a doma jim začalo kňourat novorozeně. Oba slzeli radostí a život se zdál růžový jako cukrová vata.

Po roce ale oba začali střízlivět. Původně zcela „zdravá“ Monika totiž vůbec nebyla jako ostatní děti. Nechodila, nemluvila, to, co jiné děcko umělo v sedmi měsících, bylo pro ni nezvladatelné. Ve třech letech podstoupila psychotesty a diagnóza byla jasná. Porucha chování, lehká mozková dysfunkce a lehká retardace. V osmi letech Monika nastoupila do zvláštní školy, kterou dokončila, a šla do učení na švadlenu, kde je dosud. 

Vyděděncem proti své vůli

Potud by se možná nekonala žádná tragédie, ale součástí její genetické výbavy jsou i nezvladatelné záchvaty vzteku, agresivita, inklinace k útěkům z domova, naprostá neschopnost akceptovat autoritu, ale zároveň i poradit si s běžnými věcmi, jako je nákup nebo cesta ze školy domů. Dodnes sama nedokáže přejít frekventovanou ulici nebo koupit v potravinách malý nákup.

„Není to tím, že by byla až tak hloupá, ale jen svévolná. Stále nás vydírá, klade si nehorázné podmínky, a když není po jejím, je schopná nás i napadnout,“ svěřuje se Jiří. Monika musí celoživotně užívat léky a zklidnění a chodit na terapie, které však příliš nezabírají. „Smutné je to, že jako rodiče jste vlastně vyčleněni z kolektivu jiných rodičů s dětmi už od začátku. Vaše dítě si nemůže hrát s ostatními na pískovišti, není možné, aby chodilo do školky. Všude totiž narušuje normální řád a není schopno ani ochotno podřídit se jakýmkoli pravidlům. Ani vy si nemůžete s ostatními rodiči popovídat. Ti rozebírají, co se jejich dítě naučilo, do jaké ho dát školy nebo kde jsou kvalitní kroužky. Vy spíš hledáte kvalitního psychiatra, na nějaké školy je třeba zapomenout co nejdříve,“ zklamaně vzpomíná Jiří, který se schází s klubem adoptivních rodičů. 

A stejné zkušenosti má drtivá většina z nich. „Kdo chce adoptovat dítě, nesmí ho vést jiná motivace než pomoc bližnímu v nouzi. Rozhodně nesmí nic očekávat a vkládat do toho jakákoli vlastní přání,“ upozorňuje všechny potenciální zájemce o adopci.

Co to je adopce?
Osvojení neboli adopce je nejvyšším a z hlediska právního postavení dítěte nejvýhodnějším typem náhradní rodinné péče, protože právní postavení dítěte je stejné jako postavení dítěte vlastního. Nejčastěji bývají osvojovány děti kojeneckého a batolecího věku, v České republice je to asi 500 dětí ročně.

A co vy? Máte ve svém okolí rodinu, která adoptovala dítě? Šli byste do toho i za cenu rizika, nebo byste raději zůstali bez potomka?

   
09.06.2009 - Děti - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [19] FAXÍK [*]

    neznám žádnou rodinu z okolí

    superkarma: 0 21.06.2009, 20:17:39
  2. avatar
    [18] Dimsy [*]

    Všem, kdo by chtěli adoptovat dítě bych to rozmluvila. Protože láska, domov, jistota prostě nestačí a tu hrůzu, která zákonitě přijde, bych nikomu nepřála. Tady totiž platí víc než jinde, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.

    superkarma: 0 11.06.2009, 14:12:27
  3. avatar
    [17] Baraka [*]

    Znám v okolí dva adoptované (jedinceSml16 ) a oba jsou naprosto normální, studovaní a fakt,že jsu adoptovaní jsem se dozvěděla jen náhodou, ono je možné že problémy třeba v dospívání, které má většina dětí je pak možno jednuše přičíst tomu, že jsou z domova ikdyž úplně stejný problém může mít i dítko ze spořádané rodiny

    superkarma: 1 11.06.2009, 09:14:21
  4. [16] orangutan [*]

    Sml17adopce je stejná zodpovědnost jako mít své,proto to není jednoduché to zvážit,já osobně bych si na to netroufla.

    superkarma: 0 10.06.2009, 21:44:08
  5. avatar
    [15] punh [*]

    Altamora — #9 neměla jsem na mysli, že rodiče adoptivní děti rozmazlovali, ale že se jim skutečně věnovali a stejně s nimi byly obrovské výchovné problémy. Souhlasím, že i vlastní děti se nemusí vyvést, ale řeč byla o adoptovaných

    superkarma: 0 10.06.2009, 17:05:49
  6. [14] FAXÍK [*]

    takových rodin je více, akorát ve věku dětí v pubertě mají s nimi většinou velké problémy, nebo jim nakonec utečou z domova pryč

    superkarma: 0 10.06.2009, 10:39:38
  7. avatar
    [13] vladka006 [*]

    Asi jsem sobec a nedokázala bych to. Známá měla "štěstí" a adoptovali si malého roztomilého chlapečka. Po porodu se ho matka zřekla. Putoval do nové rodiny celkem rychle. Když mu byly 3, tak se najednou ozval biologický otec dítěte, který si na něj dělal nároky. Prý mu biologická matka dítěte řekla, že hned po porodu zemřelo. Nevím jak, ale zjistil, že jeho dítě žije a tak dal celý případ k soudu. Vyhrál biologický otec. Protože dítěti upřeli právo vyrůstat ve své biol. rodině a otci upřeli vychovávat své dítě. Známá byla dost na prášky. Pro děcko to taky musel být šok. Biol. otec si nepřál, aby se s chlapečkem adoptivní rodina stýkala.Sml27 

    superkarma: 0 10.06.2009, 10:13:44
  8. avatar
    [12] denkas [*]

    Taky nevim ,zda bych zvládla "cizý " dítě!Právě ,když se nevyvede,tak to pak asi hodně sklame. Jasně ,že i ty vlastní se kolikrát nevyvedou ,ale ty jsou vlastní! Moje sestřenice si vzala asi 11let starýho kluka. Milej ,hezkej .Sestřenice je moc hodná ženská .A tak ho asi rozmazlila ,nebo že by geny!A co ta si snim užila! To že ji kradl ,to bylo asi to nejmenší!O chatu přišla. Nakonec měl asi 3 děti ,každý s jinou a sestřenice se s těma vnoučatama stýkala ale snim už ne.A hlavně co nervů měla! Jasně ,že to samé může být i s vlastním dítětem.

    superkarma: 0 09.06.2009, 23:10:22
  9. avatar
    [11] OlgaMarie [*]

    Znám rodinu, kde si postupně adoptovali, dokonce 3 děti. Podotýkám, že děti byly i národnostně odlišné a na různé duševní úrovni. Od miminka neměly žádné. Ze všech dětí vyrostli SLUŠNÍ LIDÉ. Sousedka má kluka od 6ti neděl, podobu chytil táty, vyřídilku má po mámě a je fajn. Bude mu 19.

    superkarma: 0 09.06.2009, 20:48:11
  10. [10] počítačka [*]

    Kdysi jsme uvažovali o adopci, ale příbuzná, která to udělala při hovoru jenom zakroutila hlavou. Beze slova a já pochopila. Navíc jsem zjistila, že na tuto akci prostě nemám. Těžko bych se smiřovala s neúspěchem cizího, protože bych hodně investovala - nemyslím peníze, samozřejmě. Trápili bychom se všichni. Asi jsem sobec... ale po letech se dítě narodilo, je to v pohodě, ale staršího bratra si přeje pořád, i když je skoro dospělá. A pěstounská péče mně také neoslovila.

    superkarma: 0 09.06.2009, 17:10:30
  11. avatar
    [9] Altamora [*]

    punh — #8 Znám rodiny, kde měli vlastní děti, dali jim první poslední, a děti se nevyvedly. Rozmazlování nesvědčí ani vlastním, ani adoptovaným dětem. Geny mají nepochybně velký vliv, jen se snáz přijímá fakt, že to dítě je celé po dědovi než když nevíme, po kom to dítě vlastně je. Sml16

    1. na komentář reaguje punh — #15
    superkarma: 1 09.06.2009, 16:33:10
  12. avatar
    [8] punh [*]

    myše — #6 mám stejný názor jako ty. Taky si říkám, že bych dítě neadoptovala, ale je fakt, že jsem k tomu poznání došla až po letech, kdy jsem viděla několik rodin, kde se dítko nevyvedlo. A byly to rodiny, které se dětem skutečně věnovaly, rodiče by dali první poslední, protože svoje vlasní děti nemohli mít. Sml13

    1. na komentář reaguje Altamora — #9
    superkarma: 0 09.06.2009, 15:17:17
  13. [7] Hanule [*]

    Genetika se nesmí podcenit - viz výzkumy na dvojčatech. I když každé vyrůstalo v úplně jiné rodině (byli rozděleni) - měli model chování stejný.Sml22

    superkarma: 0 09.06.2009, 14:25:40
  14. avatar
    [6] myše [*]

    Znám z okolí 3 rodiny s adoptovanými dětmi. Dnes jsou už všechny dospělé...

    U dvou z nich to nedopadlo vůbec dobře, u třetích má holčina vystudovanou vysokou a vše je v pohodě.

    Všechny tři rodiny měly "svoje" děti rády, ale bohužel všechno selhlalo. Netroufám si říct jestli jsou to geny, zážitky z těhotenství a ranného dětství nebo cokoli jiného, ale je to tak. Když to vidím, neadoptovala bych si dítě, je to sobecké, přiznávám.

    1. na komentář reaguje punh — #8
    superkarma: 0 09.06.2009, 13:39:40
  15. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Vzhledem k tomu, že žádné dítě se nerodí jako čistý list papíru, je nutné rozloučit se se sny a ambicemi a smířit se s realitou okamžikem porodu. Pokud to zvládneme, máme ještě naději

    superkarma: 0 09.06.2009, 12:51:31
  16. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    Popsanou zkušenost mají i rodiče s vlastním dítětem nebo dětmi.

    Genetické vybavení nelze takto aplikovat. Děti geniálních vědců nejsou také vždy geniální vědci atak podobně...

    Dosud se velmi málo ví o tom, od kdy plod a později miminko vidí, slyší, vnímá city. Jak je očekávané a co je od něho očekáváno. S tím vším přichází na svět. A jak se s tím má vypořádat?

    superkarma: 0 09.06.2009, 11:27:14
  17. [3] hypsik [*]

    heyday — #2 Dobře, já tomu věřím, ani si nemyslím nic špatného o paní Boučkové, ale paušalizovat takhle přístup ke skupině lidí je podle mě vždycky nebezpečné.

    superkarma: 0 09.06.2009, 10:34:26
  18. avatar
    [2] heyday [*]

    hypsik — #1precti si ten Rok kohouta, je to poucne Sml26

    1. na komentář reaguje hypsik — #3
    superkarma: 0 09.06.2009, 09:25:47
  19. [1] hypsik [*]

    Já nevím, ale tohle predestinování lidí podle jejich původu se mi ale vůbec nelíbí.

    1. na komentář reaguje heyday — #2
    superkarma: 1 09.06.2009, 08:53:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme