ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, jinak nazývaná také Hyperkinetická porucha, je tzv. neurovývojovou poruchu, která se většinou projevuje již od útlého věku dítěte. Označujeme tak klinický syndrom, pro nějž je charakteristická zejména narušená koncentrace pozornosti, porucha kontroly impulzů a nepokoj či hyperaktivita.

Tato porucha je často pro dítě, pro rodinu i pro jejich okolí velkým břemenem. Neklidné chování dítěte, nesoustředěnost a zapomnětlivost často považuje rodina, škola i okolí za „zlobení“, „naschvály“, za chyby ve výchově anebo za nedostatečný intelekt. Vede to někdy ke konfliktům anebo k odmítavému postoji, což může vést k psychickému tlaku na dítě i na členy rodiny. ADHD však má biologický základ. Narušená schopnost soustředění se, pozornosti, nadměrná aktivita a impulzivita u těchto dětí jsou dané do jisté míry odlišnou strukturou a funkcí mozku těchto dětí. Ví se, že se na vzniku příznaků podílí narušený metabolizmus látek, které přenášejí vzruchy mezi nervovými buňkami, a to zejména dopaminu a noradrenalinu.

kid

Základní příznaky ADHD

Na spolehlivé stanovení diagnózy je potřeba pozorně sledovat vývoj dítěte. Vyskytují se zde hlavně poruchy soustředění: neschopnost soustředit se na podrobnosti; těžkosti se zachováním pozornosti při plnění úkolů anebo při hře. Během rozhovoru se zdá, jakoby dítě neposlouchalo, nepostupuje podle pokynů, má těžkosti s rozvrhnutím úkolů a činností, vyhýbá se aktivitám, které vyžadují nepřerušovanou duševní práci, často ztrácí věci, které potřebuje, lehko se při práci rozptýlí, v každodenní činnosti je zapomnětlivé.

Dalším příznakem je hyperaktivita. Dítě si často s něčím pohrává, je neposedné, zvedne se ze svého místa v situaci, ve které by mělo sedět, začne pobíhat bez ohledu na situaci, nedokáže si potichu hrát, má hlasitý řečový projev a je neustále v pohybu, což často vede ke konfliktům či zraněním.

Projevem ADHD je také impulzivita - dítě vyhrkne odpověď před dokončením otázky, nedokáže čekat, až přijde na řadu, neuváženě se vrhne do nebezpečí, často vyrušuje ostatní.

ADHD ovlivňuje chování dítěte od doby, kdy se ráno probudí, přes celý den ve škole, při odpoledních aktivitách, večer doma, při usínání i ve spánku.

Děti s ADHD také častěji než jiné děti trpí úzkostmi, depresemi, tiky, poruchami chování.  ADHD bývá taky často spojená se specifickými poruchami učení – např. dyslexií (problémy se čtením), dysgrafií (problémy se psaním), dyskalkulií (problémy s počítáním).

ADHD je v dětství jednou z nejčastějších psychiatrických poruch

ADHD se nejčastěji diagnostikuje mezi 6. a 9. rokem věku dítěte, kdy dítě nastupuje do školního kolektivu - na začátku školní docházky, kdy se stupňují nároky na jeho přizpůsobení se různým normám a výkonům. Příznaky poruchy se však často rozvíjí od časného věku, přičemž projevy se vyvíjejí a mění v závislosti na věku dítěte.     

V předškolním věku, mezi třetím a šestým rokem, bývají nejviditelnějšími příznaky známky motorického (pohybového) neklidu. Hlavně v hravých situacích má dítě problém vydržet v klidu a oproti vrstevníkům je více neposedné, více konfliktní. I výbuchy zloby a časté nedodržení určených hranic, co se smí a nesmí, patří k faktorům, které dovedou vytvořit ze všedního dne ve školce den problematický – pro dítě i pro celý kolektiv. Také riziko úrazů je v porovnání s jinými dětmi několikanásobně vyšší, a proto tyto děti potřebují zvýšenou pozornost (a trpělivost) ze strany dospělých.

Ve školním věku většinou začínají „skutečné“ problémy. Požadavky na dítě se ve škole totiž stupňují a děti se musí podřídit strukturovanému režimu. Dítě s ADHD má však problémy režim dodržovat, sedět potichu, koncentrovat se, poslouchat i dokončit započaté úkoly. Výsledkem bývají slabší výkony a/nebo „vyrušování při vyučování“. Chození po třídě v čase vyučování nebo neustálé řečnění se sousedem v lavici, začnou učitelé i ostatní děti časem považovat za nepříjemné. Dochází i ke konfliktům s ostatními dětmi, může se přidružit emocionální nestabilita a explodující, impulzívní chování, které stěžuje sociální kontakty a vztahy s vrstevníky a učiteli. ADHD školák často není schopný se na delší čas zapojit do vyučování. Každý šum nebo pohyb ve třídě jej odpoutává, nemůže se soustředit na učení. Někdy „ulítává“ do svého světa fantazie.  Také domácí úlohy mu trvají velmi dlouho, pokud si na ně vůbec vzpomene. Zapomínání úkolů anebo ztrácení věcí je ostatně také jedním z nejčastějších příznaků ADHD. Školní výsledky dítěte s ADHD bývají tedy horší, než by odpovídalo jeho inteligenci a nezřídka takovéto děti dokonce mění několikrát školu, protože „nezapadnou“.

Bez odborné pomoci a bez pomoci ze strany učitelů, může vést ADHD postupem času k tomu, že se tyto děti cítí vyčleňované, „jiné“, neakceptované a odstrkované. Získávají přesvědčení, že nikdy neumí nic pořádně udělat, jsou neustále kritizované.  To, spolu se školními neúspěchy často vede k nízkému sebevědomí, někdy i k pocitům deprese anebo k protestnímu a vzpurnému chování.kid

Dospívající mládež s ADHD má již většinou menší problémy s hyperaktivitou. Porucha pozornosti však může být při náročnějším studiu na střední škole ještě větším problémem než na základní škole. Adolescenti se někdy pokouší vyhnout se frustraci ze svých problémů tím, že se izolují. V jiných případech se naopak dostávají díky své impulzivitě do tzv. „špatných kruhů“, kde se snáze dostanou do kontaktu s kouřením, alkoholem, drogami, předčasným sexem i s kriminalitou. Často se ale také rozvíjí úzkost nebo deprese, která může zakrýt fakt, že dospívající vlastně trpí zejména poruchou soustředění a neschopností si věci řádně naplánovat a dokončit.

Dnes je už také známé, že část dětí z ADHD syndromu sice tak zvaně „vyroste“ – tzn. jejich příznaky postupně během růstu a vývoje vymizí, ale u značné části z nich se větší či menší část příznaků ADHD přenese až do dospělosti.

Jedinci s ADHD většinou cítí, že jsou „jiní“ a trpí tím, ale většinou nerozumí tomu, proč jsou jiní a méně úspěšní než jejich vrstevníci. Potřebují tedy pomoc. Už samotné stanovení diagnózy ADHD a seznámení se s příznaky ADHD často vede k významné úlevě. Cílená terapie však může přinést mnohem větší benefit.

ADHD ovlivňuje život celé rodiny

Při ADHD trpí děti i rodiče. Většina rodičů žije v trvalém stresu, jsou nervózní a obávají se toho, jaké konflikty, průšvihy anebo zranění přinese další den. Mezi rodiči může docházet k neshodám v přístupu k dětem. Různý bývá také jejich názor na to, jestli je dítě skutečně nemocné a zda potřebuje léčbu, zda je potřeba na něho být více přísný, anebo naopak mu dát více svobody a více ho respektovat. Všední den s hyperaktivními dětmi je velmi namáhavý. Když jsou tyto děti malé, bývá den často provázený i neklidným a krátkým spánkem dítěte, což znamená pro rodiče nedostatek času na sebe a na svůj vlastní odpočinek. U dětí se často projevují výbuchy zlosti, což vede ke konfliktům. Chaotický, dlouhodobě trvající nepořádek v dětském pokoji, nepravidelnost ve stravování, denní boje při psaní domácích úloh a neklidný spánek charakterizují, kromě jiného, životní styl těchto dětí a rodin. Někdy trpí i společenský život rodiny dítěte s ADHD – přátelé nejsou ochotni tolerovat dezorganizované chování dítěte, a proto omezí s rodinou kontakt. Nehledě na četné výčitky, které rodiče slýchají od pedagogů a někdy i rodičů ostatních dětí ve škole.

Do konzultace s dětským psychiatrem by měli být zapojení rodiče, a někdy i prarodiče (kteří často matku nebo otce obviňují ze špatné výchovy). Důležitá je pak jejich shoda, zda vůbec léčbu pro svého potomka akceptují. Samotná léčba může probíhat prostřednictvím psychologických a psychoterapeutických prostředků (hlavně u mírnějších stavů), anebo pomocí psychofarmak, která mají na příznaky ADHD dobrou účinnost. Specifické léky na ADHD zmírňují, podle psychiatrů, nedostatek pozornosti i hyperaktivitu a pomohou dítěti k lepšímu a stabilnějšímu výkonu ve škole a ve volnočasových aktivitách, ale i ke zklidnění ve vztazích s vrstevníky a s rodinou. To má zásadní vliv na sebehodnocení dítěte, na zlepšení prospěchu ve škole, a pro rodiče to znamená zmírnění stresu. Jak bude však konkrétní léčba vypadat, navrhuje dětský psychiatr podle výsledků vyšetření.

Možnosti léčby ADHD

Léčba ADHD patří do rukou dětského psychiatra a dětského psychologa. Existuje několik druhů léčby: Cílem farmakologické léčby (léčba léky) vůbec není dítě „utlumit“, ale naopak ovlivnit činnost mozku (dopamin a noradrenalin) tak, aby se dítě zbavilo vnitřního neklidu a mohlo se lépe soustředit. Psychoterapeutická léčba se skládá z pohovorů psychoterapeuta (psychiatra nebo psychologa) s dítětem i s rodinou. Při setkáních se používají různé přístupy, včetně kreslení, relaxačních cvičení, her apod. Cílem je zlepšit vzájemnou spolupráci při zvládaní příznaků ADHD, posílit sebevědomí dítěte a naučit se pozitivně komunikovat s okolím. Psycholog nebo speciální pedagog může také pomoci s léčbou a specifickým nácvikem při poruchách učení (dysgrafie, dyslexie apod.), anebo při poruchách chování.

kid

Režimová léčba spočívá v systémové změně režimu v rodině a ve škole tak, aby víc vyhovoval potřebám dítěte s ADHD. Psychoterapeut pomáhá lépe zorganizovat čas, rozdělit a utřídit domácí i školní práce. Společně s rodiči se snaží dítě motivovat a odměňovat. Na úpravě režimu by měla spolupracovat celá rodina, ale i škola.

Pedagog ve škole by měl rozpoznat žáka s touto poruchou a doporučit konzultaci s pedagogicko-psychologickou poradnou (dále jen PPP). Měl by také této vývojové poruše přizpůsobit výuku. Psycholog v PPP může zhodnotit intelekt dítěte a posoudit, jestli dítě netrpí poruchami učení. Psycholog vysvětlí odlišné reakce dětí s ADHD a poradí rodičům, jak dítě vychovávat. V případě potřeby může také nabídnout rodinnou psychoterapii a informovat školu o vhodných režimových a učebních úpravách. Na doporučení PPP a v součinnosti s dětským psychiatrem může škola přistoupit k individuálnímu učebnímu plánu, který lépe odpovídá možnostem a potřebám dítěte s ADHD.

Úkolem dětského lékaře by mělo být vyloučení fyzického onemocnění a v případě podezření na ADHD doporučení konzultace u dětského psychiatra.

Dětský psychiatr dítě vyšetří a doporučí další vyšetření (pokud jsou potřeba) anebo navrhne specifickou léčbu, kterou pak dále řídí, ve spolupráci s rodinou dítěte.

Děti s ADHD je možno (a potřeba!) léčit

ADHD kvůli narušené koncentraci pozornosti, neklidnému chování, impulzivitě a kvůli přidruženým problémům(úzkost, deprese, poruchy chování) negativně ovlivňuje život dítěte, jeho školní i mimoškolní výkon, vztahy v rodině, se spolužáky i s učiteli. Dítě a jeho okolí tedy touto poruchou často velmi trpí a má nižší sebevědomí a méně přátel. Dítě s neléčeným ADHD také častěji nevyužije svůj celkový potenciál a častěji než ostatní děti sahá po drogách, anebo se zaplete do kriminálních aktivit.

V současné době už existují léčebné možnosti, které jim mohou pomoci. Je na rodičích, případně učitelích, aby na tuto poruchu včas pomysleli, včas umožnili dítěti konzultaci u odborníka, a aby byla v případě potřeby zahájena přiměřená léčba.

Je zbytečné, aby se děti, rodiny a jejich okolí touto neléčenou poruchou trápily.

Redakční tip:

Více zajímavých informací najdete na www.adhd.sk

CZNRS00099

Reklama