Reklama

Zajímá vás, jestli vaše dítě netrpí syndromem ADHD? Chceme se tomuto tématu věnovat více, proto vám chceme představit několik příběhů matek a jejich dětí, které tímto syndromem trpí. Chceme téma ADHD diskutovat – je mnoho rodičů, kteří řeší podobné problémy a nemusí vůbec vědět, že jejich dítě není rozjívené a neposlušné kvůli tomuto syndromu.

Přinášíme příběh Kateřiny, kterou redakce zná - poprosili jsme ji o možnost publikace. Jejímu synovi Patrikovi je dnes 9 let.

stars

Malý Patrik měl problémy už od miminka. Velmi plakal, málo spal, málo jedl,  byl takové neklidné, nervní dítě. Když mu byly tři roky a nelepšilo se to, bylo mi jasné, že to budu muset probrat s odborníkem. Bylo to pro mne tak náročné, že jsem sama chodila k psychoterapeutovi. Dávala jsem si vinu za to, jaký je, že nejsem dobrá máma... Paradoxně má tchýně mi říkala, co na něm vidím, že je dobrý, lepší než ostatní děti. Dnes, když vím o ADHD mnoho informací, byl svými projevy úplně učebnicový příklad.

Ve školce to nebylo vůbec dobré. Byl velmi hyperaktivní a vyčníval z kolektivu. Bohužel jsme narazili na učitelku, která mu moc nepomáhala, brala ho jako vzdorovité a neposlušné dítě. Nebyl schopný chodit po obědě spát, ona ho nutila, aby ležel a spal, nedovedla pochopit, že nepůjde ve dvojicích jako ostatní děti, že se bude spořádaně držet za ruku... Byly to boje. V tomto věku byl velmi vývojově nevyrovnaný - neznal v 5 letech barvy, ale dokázal vyprávět o vesmíru a o planetách, souhvězdích.

Nástup do školy, když mu bylo šest, jsme museli o rok odložit. Nebyl vůbec schopný jít do školy, soustředit se, fungovat s povinnostmi, mít pohromadě všechny pomůcky. Tím myslím nejen, že nevěděl, kde co má, věci ztrácel, ale také kde je začátek sešitu a jestli do něj píše zprava nebo zleva, byl schopen do něj psát vzhůru nohama... Velmi mu pomohl „přípravný ročník“, kde si jeden školní rok zvykal na to, co bude muset ve škole dělat.

Od jeho 4,5 roku jsme s ním prošli řadou vyšetření, bylo jasné, že to není jen tak, aby byl tak moc nesoustředěný, neklidný, aby ho každý neúspěch, špatná nálada úplně emocionálně rozhodily. V době, kdy celé rodině z Patrika „tekly nervy“ včetně babiček a dědů, dostali jsme se na radu speciální pedagožky k dětskému psychiatrovi. Ten mu k diagnostikovanému syndromu ADHD po celkovém vyšetření doporučil lék, který se jmenuje Stratera. Bereme ji hned ráno, před odchodem do školy, funguje 24 hodin. Raději se učíme po obědě, k večeru bývá unavený a jeho únava se projevuje zhoršením soustředěním, nevolí k plnění úkolů... tak jak to mají i ostatní děti.

Musím říci, že po nasazení léčby došlo k velkému zlepšení. Bála jsem se, že ho léky budou tlumit, ale ne, jen ho zpacifikovaly do v rámci možností do fungující roviny. Jako by mu v mozku díky léku některé cesty začaly fungovat. Zvládáme školu, učení, bohužel jeho ADHD jej velmi ovlivňuje, takže musíme mít na češtinu, angličtinu a matematiku při vyučování speciálního asistenta - na začátku hodiny mu pomáhá s upoutání pozornosti a dohlíží, aby pracoval a nerozptyloval se, koncem hodiny jej usměrňuje, aby nevyrušoval. S léčbou to ale zvládáme určitě lépe. Vidím na něm pokroky a to nejen v učení, ale i ve vztazích se spolužáky.

Jednou v létě se nám stalo, že nám došly prášky a psychiatr byl bohužel na dovolené, takže Patrik byl 5 dní bez léků - může je předepsat pouze dětský psychiatr nebo neurolog. Bylo to peklo, zase se vrátil do „starých“ kolejí, neklid, nervozita, vyhrocená impulzivita, výbuchy nálad, chudák nevěděl, čí je. Uvědomila jsem si, jak jsem rychle zapomněla, o kolik je stav jeho syndromu horší, když není pod léčbou. Lék tedy bereme stále. Mám jen problém s tím, že mi lékaři naznačují, že lék je drahý, oni mají své tabulky a pokud by je překročili, musela bych lék doplácet. Pokud by taková situace nastala, klidně ho doplatím, protože je to v zájmu mého syna i fungování celé rodiny.

První třída byla dost náročná pro nás pro všechny, byla jsem těhotná s druhým synem,  nebyla jsem v psychické pohodě, neměli jsme vhodného asistenta, tak jsem musela asistenta suplovat já. Což bylo dost náročné. Měl v první třídě období, strašného předvádění, poutání pozornosti, budování svého postavení v kolektivu. Díky svému syndromu zacházel i tak daleko, že mluvil na děti sprostě, dost je „prudil“. Když jsem mu dělala asistenta já, schválně mne neposlouchal... asi si to dovedete představit, jak to bylo náročné. Těžkosti jsme ale překonali, i díky třídní učitelce. Dnes si nedovedu představit, že by měnil školu - cítí se tam dobře, jako jistotu vnímá i své spolužáky, které už zná, oni znají jeho, nemusí se před nimi předvádět. Myslím, že změna školy, kde by třeba bylo dětí méně, by jej psychicky vykolejila.

Celá situace s dítětem s ADHD je o tom si uvědomit, kde jsou vaše možnosti, výchova, učení, vše je někde jinde. Musíte se dítěti plně přizpůsobit. Potřebujete podporu svého okolí - ostatních členů rodiny, vlastních rodičů... Všechny jsem musela přesvědčit, že je nemocný a že za to, jaký je neneseme nikdo vinu, že za to nemůže. Moji rodiče mi dnes sami přispívají na asistenta, vědí, že je to nutné a pro Patrika potřebné. Také je důležitá podpora školy, třídní učitelky. Přiznám se, že sama jsem musela celou situaci probírat s psychologem, hledat sama v sobě cesty, jak to celé zvládat.

Můj syn má i přes své „ADHD projevy“ velmi milou povahu a je hodný - tím myslím, že nemá v sobě agresivitu a citovou plochost, jak to některé tyto děti mívají. I když své kamarády „prudí“ svými nekončícími monology, komentáři, poutáním pozornosti k sobě, jsem ráda, že s nimi vychází a mají se rádi. Berou ho takového, jaký je. Samozřejmě někdy dojde ke konfliktům, ale není to nic tragického. V běžných situacích mimo školní kolektiv, zvlášť ve vztahu s dospělými je Patrik milé, chytré a vnímavé dítě, dokáže sám napsat i krátký úkol. Každopádně teď v 9 letech zvládá svůj handicap lépe než, v 6 a 7 letech.
Zároveň jsme mu museli vysvětlit, proč je jiný, proč bere leky a má asistenta.

Od malička má neuvěřitelný vztah k přírodě, když se dívá na přírodovědné dokumenty o vesmíru nebo čte knížky o zvířatech, umí najednou jeho mozek neklid, roztěkanost a nesoustředěnost nadprůměrně potlačit - což je také projev syndromu ADHD.  Miluje zvířata, kterým říkáme „havěť“ - pavouky, hady, žáby, ropuchy a tím, že žijeme v domě na venkově, máme takových zvířat doma neustále několik. Když se vydáme do lesa, je jasné, že během chvíle najde nějakou užovku, z potoka vyšťourá raka nebo žábu v kapradí... já sama nevím, kde bych takové zvířata hledala a on je prostě vidí. A potřebuje být s nimi v kontaktu, donést si je domů do své „havětí farmy“... Myslím, že až bude dospělý, bude nějaký zanícený biolog...Také moc hezky maluje. Musím ho ale nechat, aby chtěl sám, a aby to šlo z „něj“. Je zajímavé, že kreslení má jako odreagování od únavy - kreslí nejčastěji večer, před tím, než jde spát.

Děkujeme Kateřině za její příběh i za rozhovor, její další postřehy o ADHD zpracujeme do dalšího článku

ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, jinak nazývaná také Hyperkinetická porucha, je tzv. neurovývojovou poruchu, která se většinou projevuje již od útlého věku dítěte. Označujeme tak klinický syndrom, pro nějž je charakteristická zejména narušená koncentrace pozornosti, porucha kontroly impulzů a nepokoj či hyperaktivita.

Děti s ADHD je možno (a potřeba!) léčit

ADHD kvůli narušené koncentraci pozornosti, neklidnému chování, impulzivitě a kvůli přidruženým problémům (úzkost, deprese, poruchy chování) negativně ovlivňuje život dítěte, jeho školní i mimoškolní výkon, vztahy v rodině, se spolužáky i s učiteli. Dítě a jeho okolí tedy touto poruchou často velmi trpí a má nižší sebevědomí a méně přátel. Dítě s neléčeným ADHD také častěji nevyužije svůj celkový potenciál a častěji než ostatní děti sahá po drogách, anebo se zaplete do kriminálních aktivit.

V současné době už existují léčebné možnosti, které jim mohou pomoci. Je na rodičích, případně učitelích, aby na tuto poruchu včas pomysleli, včas umožnili dítěti konzultaci u odborníka, a aby byla v případě potřeby zahájena přiměřená léčba.

Je zbytečné, aby se děti, rodiny a jejich okolí touto neléčenou poruchou trápily.

Redakční tip:

Více zajímavých informací najdete na www.adhd.sk

Články, který si můžete přečíst:

ADHD: Porucha, která zasahuje do celého života dítěte

Uveřejněné příběhy: