Minulý týden jsme vydali článek o ADHD. Chceme se tomuto tématu věnovat více, proto vám chceme představit několik příběhů matek a jejich dětí, které tímto syndromem trpí. Chceme téma ADHD diskutovat – je mnoho rodičů, kteří řeší podobné problémy a nemusí vůbec vědět, že jejich dítě není rozjívené a neposlušné kvůli tomuto syndromu.

 Přinášíme příběh Radky, kterou redakce zná – poprosili jsme ji o možnost publikace.

kid

Poskakování jako tajtrlík, přeskakování v myšlenkách, odbíhání od tématu, skákání do řeči, neustálé mluvení… to je slabý výčet doprovodných znaků, které doprovází ADHD mé dcery. Všichni, kteří v tomto vidíte své dítě, čtěte pozorně a zamyslete se nad tím!

Adélka (7,5 roku) nám dala zabrat už při porodu… nechala na sebe čekat a po porodu to okomentoval porodník, že „na poli bych toto dítě neporodila“. Nakonec ji totiž museli „tahat“ vysavačem – porodní pumpou, kvůli krátké pupečníkové šňůře. Odmalička byla dítě, které neposedělo, běhalo, neměla žádnou hranici, kam až může… brzy začala chodit, chtěla všechno prozkoumat dřív, než jsem dala svolení. Vzhledem k tomu, že byla mé první dítě, říkala jsem si, že je to normální, je prostě aktivnější, já taky nebyla úplně klidné dítě. Proto jsem se v předškolní třídě soustředila hodně na vyjádření psycholožky, které testovala u všech dětí školní zralost. Výsledek byl jasný, Adélka je inteligentní a to, že neposedí, jeu dětí úplně normální. Byla to odbornice, dokonce docela vyhlášená, neměla jsem důvod řešit to dál.

Tak nastoupila 1. září ve svých 6,5 letech do školy. Ihned po prvním měsíci začala učitelka vysílat dost negativní signály, že Adélka nezvládá, nestíhá, nosila si úkoly navíc, které nestihla v rámci vyučování. Po několika návštěvách jsem to začala řešit po odborné stránce. Pediatrička – neuroložka – psychiatrička – speciální pedagožka. Otevřely mi oči.

Pediatrička mne hned informovala o skutečnosti, že Ady není úplně běžné dítě. Neuroložka již po prvním vyšetření diagnostikovala ADHD poruchu pozornosti. Psychiatrička nás lehce překvapila. „Maminko, máte doma dítě s poruchou pozornosti, ale s nadprůměrně vysokým IQ v neverbální formě.“ No a v neposlední řadě, speciální pedagožka jen potvrdila diagnózu a k ní přidala ještě špatnou grafomotoriku, kterou Ady trpí. Od všech jsem načerpala rady, pokyny a učíme se s tím žít, pochopit její svět, přizpůsobit se situacím.

Na radu pediatričky jsem zakoupila úžasnou knížku o ADHD, kterou si čtu neustále dokola. Našla jsem v ní spoustu příznaků ADHD, o kterých jsem neměla zdání, že jsou z důvodu této diagnózy, a vysvětlilo mi to hodně věcí a situací, které vidím zpětně a na které jsem neměla odpověď. Už jen pro tohle jsem ráda, že to své dceři vím a můžu s tím pracovat.

Je to těžké, obzvlášť když druhé dítě je abnormálně chytré a vývojově napřed. Ale vždy si pomyslím, jak těžké to mají děti, které jsou postižené, odkázané na pomoc rodičů… proto s tím žijeme už v pohodě a jsme rádi, že máme doma zdravé, leč trošku nepozorné dítě.

Co děláme proto, aby se Adélka lépe soustředila a lépe zvládla školu?

Určitě je potřeba dodržovat pravidelný režim, jak v učení, tak ve stravování a spánku. Prostě všechno musí mít svůj řád!

Co se týče učení, je spousta cviční na pozornost, v tom nám pomohla hodně pedagogicko-psychologická poradna, kterou doporučuji navštívit osobně, neboť cvičení jsou individuální a ušité na míru podle toho, v čem má dítě nejvíc rezervy. Letos, s nástupem do 2. třídy, začíná Ady absolvovat program KUPOZ, který by jí měl pomáhat udržovat větší pozornost při učení. Je to vlastně příprava na 3. ročník.

Ve všech příručkách doporučují tyto děti informovat o jejich problému, nicméně já osobně ještě nenašla způsob, jak na to, a přijde mi to brzy. Ady už ale tuší, že je něco jinak, snažím se jí to vysvětlit jednoduše, že se musí víc soustředit…

Položili jsme Radce ještě několik doplňujících otázek:

Jak jsi zjistila, že má Adelka ADHD, kdo vás na to upozornil?
V podstatě až nástupem do školy, kdy se musela zapojit do povinností – více v mém textu.

Jak to přijala rodina, babičky, manžel?
Manžel to tušil, stejně jako já, že není něco v pořádku. Babičky si bohužel myslí to, co většina jejich generace, a musím říci, že i generace mladší. Prostě že si vymýšlím a úplně zbytečně ji tahám po doktorech a trápím ji i sebe. Přitom mně tohle všechno pomohlo. Moje máma to ale nakonec přijala, neboť  ADHD trpí taky a netušila to, už ale všichni víme, že to tak je…

Jak se to projevovalo, než šla do školy?
Neudržela pozornost při hrách, ve školce při zadání nějakého úkolu, následně nevěděla, co má dělat, a byla z toho v rozpacích. Tím pádem nestíhala plnit tyto úkoly v daném časovém horizontu. Druhý ukazatel je ten, že hodně naráží do předmětů, padá, prostě to hodně souvisí i s koordinací!

Jak prospívá ve škole, kooperace s učitelkou?
Ve škole už lepší, ale začátky byly těžší. Učitelka - mladá, bohužel s tím neměla žádné zkušenosti, takže sama nevěděla... Nakonec jsem to řešila se speciální pedagožkou na škole, která učí naši učitelku s tím pracovat.

Vyšetření, léčba, medikamenty od neurologa nebo dětského psychiatra?
Byly jí předepsány léky (Ritalin), které jsem nenasadila, nelíbily se mi vedlejší účinky. 

Má problémy se spánkem?
Už jen málokdy, ale když byla mladší, měla noční můry hodně často. Ale co nejvíce souvisí s ADHD je, že ji najdu uprostřed noci nebo ráno v posteli úplně opačně, peřinu či polštář na zemi... netušila jsem to, ale opravdu to souvisí s diagnózou. 

Máš doporučení pro rodiče, kteří to také řeší, co bys dnes udělala jinak?
Rozhodně bych jí dala odklad ve škole a našla jí tzv. „nultý“ ročník, kde se pomalu připravují a učí pozornosti... Následně bych cíleně hledal takovou ZŠ, která by mi zajistila, že Adélka dostane učitelku zkušenou a plně tolerující tuto diagnózu. Nejdůležitější totiž je, aby všichni lidi kolem ní přijali fakt, že má ADHD, a přizpůsobili se tomuto chování dítěte. Je to těžké, musí se to naučit, ze dne na den to nejde!  Ráda vám na tuto otázku odpovím více – můžete použít do dalšího článku.

Děkujeme Radce za její příběh i za rozhovor

ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, jinak nazývaná také Hyperkinetická porucha, je tzv. neurovývojovou poruchu, která se většinou projevuje již od útlého věku dítěte. Označujeme tak klinický syndrom, pro nějž je charakteristická zejména narušená koncentrace pozornosti, porucha kontroly impulzů a nepokoj či hyperaktivita.

Děti s ADHD je možno (a potřeba!) léčit

ADHD kvůli narušené koncentraci pozornosti, neklidnému chování, impulzivitě a kvůli přidruženým problémům (úzkost, deprese, poruchy chování) negativně ovlivňuje život dítěte, jeho školní i mimoškolní výkon, vztahy v rodině, se spolužáky i s učiteli. Dítě a jeho okolí tedy touto poruchou často velmi trpí a má nižší sebevědomí a méně přátel. Dítě s neléčeným ADHD také častěji nevyužije svůj celkový potenciál a častěji než ostatní děti sahá po drogách, anebo se zaplete do kriminálních aktivit.

V současné době už existují léčebné možnosti, které jim mohou pomoci. Je na rodičích, případně učitelích, aby na tuto poruchu včas pomysleli, včas umožnili dítěti konzultaci u odborníka, a aby byla v případě potřeby zahájena přiměřená léčba.

Je zbytečné, aby se děti, rodiny a jejich okolí touto neléčenou poruchou trápily.

Redakční tip:

Více zajímavých informací najdete na www.adhd.sk

Článek, který si můžete přečíst: ADHD - Porucha, která zasahuje do celého života dítěte

Reklama