Rodina

ADHD dvanáctiletého Honzy: je to běh na dlouhou trať

Představuje vám příběh čtenářky Dany, její syn se jmenuje se Honza, dnes mu je 12 let. Oslovili jsme ji proto, že díky jejím příspěvkům pod tematickými články o ADHD vždy komunikuje k věci, píše o svém synovi,  radí ostatním maminkám.  Souhlasila s publikací jejího osobního příběhu, nyní si můžete přečíst první díl.

kluk

Její syn má ADHD diagnostikováno od 7 let, kdy byl na neurologii. Nemůže brát bohužel žádné léky na ADHD, na vyšetření EEG objevili riziko možné epilepsie, léky na ADHD by mu mohly vyvolat epileptické záchvaty. Protože jeho babička epilepsii má, léky Honza raději nebere na doporučení lékařů, odmítá to i jeho matka. 

Jaký je příběh Dany a jejího Honzy? Má náš obdiv, výchova dětí s ADHD je opravdu náročná. Popisuje vývoj svého dítěte velmi detailně, třeba bude pro vás vodítkem k tomu rozpoznat podobnosti u svého dítěte. Řada rodičů neví, že jejich dítě je nemocné, trpí syndromem ADHD a myslí si, že je velmi nevychované, divné, „nepovedené“, takové, co je nezvladatelné.

Dana a její Honza

Syn se narodil jako mé třetí dítě. Celé těhotenství probíhalo bez jakýchkoli problémů. Narodil se v termínu klasicky - praskla plodová voda a do pár hodin byl na světě. Ještě před porodem mi říkali, že bude mít tak asi 3,5 kg. Jenže se narodil 4kg cvalík. Cesta na svět pro něj nebyla snadná, protože si musel pořádně roztáhnout mou pánev, aby prošel. Po porodu měl nižší Apgarové skóre 08, ale do 10 minut bylo 10. Po dvou hodinách měl Tachypnoi a musel na dva dny do inkubátoru, kde už žádné problémy neměl a byl jen na pozorování.

Pak již bylo vše v pořádku a lékař mi vysvětlil, že po tak vysilujícím porodu se špatně adaptoval. Po propuštění syn pravidelně chodil do rizikové poradny, kde lékařka kontrolovala, jak se vyvíjí. Jeho vývoj probíhal zcela normálně a v roce jsme byli vyřazeni.

Syn byl spíš lenivé dítě, moc se mu nechtělo chodit, spíš posedával a hrál si sám. Do tří let strašně nerad maloval, spíš vůbec ne, a pastelky pro něj byly za trest. Málo mluvil, spíš jen slova a holé věty. Lékařka říkala, že některé děti nejsou upovídané a nemám ho porovnávat s jinými, že je prostě línější. Neustále jsem mu četla, zpívala, vyprávěla, učila básničky. On je uměl, ale velice málo je opakoval. Co mu šlo dobře, bylo počítání. Ve třech letech počítal do dvaceti a sčítal do deseti to, co šlo znázornit na prstech.

Co bylo výrazné, měl strašně špatnou hrubou i jemnou motoriku. Procvičovali jsme navlékání velkých korálků, ale to vždycky obrečel, protože mu to nešlo. Malování jsme vyřešili koupí grafického tabletu, protože klikání myší u PC mu šlo dobře, tam dokázal klikáním vymalovat obrázek, hrát pexeso... měl CD Alík, a to ho strašně bavilo. K tabletu byla sada omalovánek a on se tím učil vymalovávat, aby nepřetahoval. Nedokázal jezdit na koloběžce a dělalo mu problémy i poskakování, vždycky se tak nějak divně přitom hroutil. Vůbec to není živé dítě, je líný, nemá rád pohyb. Při procházkách fňukal, spíš se nechal táhnout.

Nástupem do školky nastaly problémy. On byl zvyklý na svůj klid, že ho nikdo nevyrušuje při jeho hrách, a tam to nastalo. Neustále ho někdo vyrušoval a on se nedokázal na nic soustředit a vztekal se. Větší děti si s ním chtěly hrát a on nechtěl a vždy z toho vznikl konflikt a často i rvačka. Tím, že byl velký a silný, byl problém, protože v afektu dokázal i ublížit.

Naštěstí jedna učitelka byla vstřícná a ohlídala si ho, aby k vyhroceným situacím nedocházelo. V tu dobu jsme začali chodit i na logopedii, kterou vedla učitelka ze speciálního pedagogického centra. Velice nám pomohl její přístup. Jasně řekla, že má hyperaktivitu a k logopedickému procvičování přidala i různé hry na procvičení jemné motoriky a zbystření smyslů. Hodně toho bylo z Šimonových pracovních listů, které jsem pak i kupovala v Praze v Černé labuti. Zde jsem průběžně nakupovala pracovní sešity (Zrakové vnímání, Pozornost, Shody a rozdíly...) je toho celá řada a najdete a koupíte na www.dyscentrum.org, je to finančně náročné, ale když potom vidíte ten pokrok, jsou to dobře vynaložené peníze. Do školy v šesti letech nešel. Měl roční odklad, ke kterému jsme doložili zprávu od této učitelky, která mu udělala kompletní vyšetření.

Jakou používáme léčbu? Bohužel léky na předpis díky riziku epilepsie nesmí, na hyperaktivitu mu dávám doplňky stravy – Omega mastné kyseliny – Esprico nebo eye q, Lecitin střídáme s Ginkgo bilobou.  Také musím ohlídat, aby dostatečně pil, protože se to hned odrazí na jeho chování.

Časem jsem vypozorovala, že když se chce co nejvíc na něco soustředit, tak poposedává, klátí nohama, hraje si rukama a brouká si. Jeho broukání přineslo ve škole hodně problémů s učitelkami i se spolužáky, které tím vyrušoval. Ve školce začal hrát na flétničky, kde se učili podle pana Žilky – Veselé pískání pro zdravé dýchání, a na keramiku, kde procvičoval jemnou motoriku. Na jeho výtvorech byly vidět velké pokroky, protože ze začátku nedokázal uválet ani pořádnou kuličku a za tři roky už dokázal udělat i pěknou postavičku.

Na šestileté prohlídce u dětské lékařky byl tak vystresovaný, že začal zadrhávat, nedokázal namalovat panáčka, tak jak doktorka chtěla, pletl si barvy. Tam se poprvé plně projevilo, jak ho strašně ovlivní stresové prostředí. Byla jsem moc ráda, že dostal odklad a mohli jsme pracovat na jeho vývoji. Ve školce byl nejstarší, a to mu vyhovovalo, protože ty mladší děti byly klidnější a nikdo ho nezlobil. Za ten rok navíc ve školce zvládl v logopedii všechna písmenka a krásně mluvil, uvolňovacími cviky se krásně uvolnila ruka a už neměl tak křečovité držení tužky, a dokonce i rád s dětmi maloval. Na kole se naučil jezdit až v osmi letech, protože měl velký problém s udržením rovnováhy, kterou jsme cvičili na rehabilitační čočce a míči.

Moji rodiče ADHD nepovažují jako nemoc, ale astmatu, kterým v dětství trpěl a má problémy dodnes, se báli. Nechtěli ho hlídat přes noc, ale přes den si ho občas vzali. Manžel zaujal spíše negativní postoj, že kluka jen pozoruju a že na něm pořád něco hledám a cpu ho práškem na každou bolístku. Astmatický záchvaty neviděl ani jeden, protože je neustále služebně mimo domov, a to třeba i na 8 měsíců v kuse. Děti ani moc nezná, protože ráno odjede a večer se vrátí. Všechna péče leží na mně. Syn samozřejmě při cvičení a procvičování protestuje, nechce se mu a manžel ještě peskuje mě, ať ho nechám. Procvičování od psycholožky se musí dělat každý den, ať je všední či víkend, jinak se musí lekce za každý vynechaný den nastavit o celý týden. Tyto děti potřebují naprostou pravidelnost úplně ve všem. Pokud je něco jinak, jsou zmatené a nedokážou samostatně fungovat. Ráno musí být vše nachystané na určeném místě, oblečení, snídaně, léky, boty... Neustále něco ztrácí, zapomínají, něco začnou dělat, a když je někdo vyruší, zapomenou, co vlastně dělaly. Příkazy se jim musí zadávat po jednom – nejsou schopni si zapamatovat dva. 

Děkujeme Daně za její příběh, druhou část, jak zvládají druhý stupeň na základní škole a o jejím boji s nechápajícími učitelkami vám přiblížíme v dalším článku.

ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, jinak nazývaná také Hyperkinetická porucha, je tzv. neurovývojovou poruchu, která se většinou projevuje již od útlého věku dítěte. Označujeme tak klinický syndrom, pro nějž je charakteristická zejména narušená koncentrace pozornosti, porucha kontroly impulzů a nepokoj či hyperaktivita.

Děti s ADHD je možno (a potřeba!) léčit

ADHD kvůli narušené koncentraci pozornosti, neklidnému chování, impulzivitě a kvůli přidruženým problémům (úzkost, deprese, poruchy chování) negativně ovlivňuje život dítěte, jeho školní i mimoškolní výkon, vztahy v rodině, se spolužáky i s učiteli. Dítě a jeho okolí tedy touto poruchou často velmi trpí a má nižší sebevědomí a méně přátel. Dítě s neléčeným ADHD také častěji nevyužije svůj celkový potenciál a častěji než ostatní děti sahá po drogách, anebo se zaplete do kriminálních aktivit.

V současné době už existují léčebné možnosti, které jim mohou pomoci. Je na rodičích, případně učitelích, aby na tuto poruchu včas pomysleli, včas umožnili dítěti konzultaci u odborníka, a aby byla v případě potřeby zahájena přiměřená léčba.

Je zbytečné, aby se děti, rodiny a jejich okolí touto neléčenou poruchou trápily.

Redakční tip:

Více zajímavých informací najdete na www.adhd.sk

Články, které si můžete přečíst:

ADHA - porucha, která zasahuje do celého života dítěte

Uveřejněné příběhy:

 

   
23.10.2012 - Děti - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [30] kapkamore [*]

    držím pěsti Honzíkovi, ať se Vám daříSml67

    superkarma: 0 29.10.2012, 13:56:39
  2. [29] doginka [*]

    Šimonovi listy známe,ty nám doporučila psycholožka. 

    Pokračování si rozhodně nenechám ujítSml79

    superkarma: 0 25.10.2012, 19:13:47
  3. [28] jithule [*]

    držím pěsti

    superkarma: 0 23.10.2012, 20:17:21
  4. [27] AlenaK3 [*]

    nebudu zde popisovat vše co předcházelo dospělosti mého syna s adhd.. bylo to náročné a vše tu bylo řečeno. ale můj syn byl hyperaktivní dítě, neposedné ,,nevychované'' problémy s učením. Na ZDŠ šikana, považován za blbečka. Perem mobily, ztrácíme klíče, je mu 18 a týden. Příkořím ze stran ostatních zocelen, hodné dítě i v pubertě. Na co sáhne to mu jde. OD 4té třídy modelařil, pěkně kreslil.... Talentové zkoušky na učňák nahned přijat. Jsem pyšná, je na oboru umělecký kovář, je ve třetím ročníku.Jsem napnutá jak to dopadne. Tyto děti potřebují hodně trpělivosti, musí cítit podporu od rodičů, za každých okolností. Ale taky potřebují pevný režim, kdy spát, napovědět co určitě nedělat....Není problém s drogami, v novém kolektivu velice ožil, konečně ho ostatní berou, nebojte se dopadne to dobře.

    superkarma: 0 23.10.2012, 19:53:39
  5. avatar
    [26] Kytinkak [*]

    to je smutné, držím vám pěsti at všechno zvládnete, vůbec si to neumím představit, být v takové situaci

    superkarma: 0 23.10.2012, 17:56:21
  6. avatar
    [25] cicinka [*]

    Nám se stalo, že paní psycholožky v pedagogicko psychologické poradně diagnostikovaly synovi také ADHD. Po letech, kdy poradna nepomáhala a synovi bylo hůř a hůř jsme navštívili paní doktorku psychologie a ta nás poslala do Spec. pedagog. centra k určité paní. A ta ejhle, jak Davida viděla, jak sedí jak oukropeček, řekla, že ten určitě ADHD nemá. Má něco jiného, Aspergerův syndrom. Za čtyři roky jsem ještě nepobrala vše.

    superkarma: 0 23.10.2012, 17:41:35
  7. [24] Trefa [*]

    Trefa:mila pani Danusko,delate velkou obet pro svoje detako.jak to ctu musi to byt velmi narocne.smutny pribeh jsem si se zajmem precetla.preju vam i malemu hodne zdravi.

    superkarma: 0 23.10.2012, 17:04:52
  8. [23] pinokio [*]

    díky moc za všechny informace,o tom pití jsem nevěděla,dceru si co se toho týče ohlídám,taky mě zaujaly vaše doplňky stravy,používáme ginko

    děkuji moc za váš článek a držím palce při další výchověSml79

    superkarma: 0 23.10.2012, 17:03:43
  9. [22] Saritka [*]

    Nto jednoduché, ale chce  to vydrž.Sml22

    superkarma: 0 23.10.2012, 16:32:31
  10. avatar
    [21] pajda [*]

    Klára Křížová — #19 v pedagogické praxi pro výchovné poradce se uvádí v dospělém věku cca 1/3 plně vyspělých - vada vymizí, 1/3 kompenzovaných, t.j. vada zůstává, ale při běžné zátěži není pozorovatelná a 1/3 trvale nemocných. Tedy ze správně diagnostikovaných, těch by mělo být cca 8% populace. Spíš než psychiatrička by ale byla asi na místě speciální pedagožka nebo klinická psycholožka. Ono totiž nejde o psychatrickou Dg a psychiatři se s běžně postiženými nesetkávají. Ti řeší až okrajové případy. Nebo etopedka - v Praze třeba paní Renata Ježková.

    superkarma: 1 23.10.2012, 13:24:32
  11. avatar
    [20] ekleinovka [*]

    Vydržet, postupně se stav bude vylepšovat

    superkarma: 0 23.10.2012, 12:52:14
  12. [19] Klára Křížová [*]

    Pentlička — #13 Na toto téma připravujeme rozhovor s dětskou psychiatričkou. Pokud vím, jak se o téma zajímám, je to tak, že během puberty a když dopějí, vyzraje mozek a tyto projevy - výbušná impulzivita, nesousředěnost, samomluva, chaos v pomůckách..... se utlumí nebo vymizí - ale je to velmi individuální. Je ale určité nízké procento dětí, které jsou i v dospělosti "mimoni"

    1. na komentář reaguje pajda — #21
    superkarma: 0 23.10.2012, 12:35:56
  13. avatar
    [18] xx-b [*]

    při čtení článku mi bylo hrozně líto té maminky - musí toho být na ni hrozně moc - navíc, když nemá manžela pořád doma - a když ano, tak ji ještě "peskuje" za to, že se snaží dítěti tak věnovat a usnadnit mu tím existenci v reálném (pro něj těžkém) životě..... měl by ji alespoň podporovat psychicky, když už nepomůže jinak.... Sml80Sml15

    superkarma: 0 23.10.2012, 12:01:38
  14. avatar
    [17] hubajda [*]

    Pentlička — #13 to si  rikam aj ja jak bude dal zit kdyz pujde do uceni tam se to strida prace skola

    superkarma: 0 23.10.2012, 11:10:49
  15. avatar
    [16] ifulinkaa [*]

    blesksoft — #14 určitě máš nějaké "známé", co jsou dospělí. Jak oni fungují? Chápu, je to individuální, ale jsou tací lidé samostatní?

    superkarma: 0 23.10.2012, 11:04:56
  16. avatar
    [15] ifulinkaa [*]

    Pentlička — #13 tyto otázky jsem si taky pokládala. Redakce, to je námět pro rozhovor.

    superkarma: 0 23.10.2012, 10:55:40
  17. avatar
    [14] blesksoft [*]

    Pentlička — #13 taky mám z toho obavy až bude dospělý jestli bude "použitelný pro běžný život" zatím za ním neustále běhám a připomínám, ale až bude samostatný Sml80

    1. na komentář reaguje ifulinkaa — #16
    superkarma: 0 23.10.2012, 10:45:36
  18. avatar
    [13] Pentlička [*]

    Mně vždycky zajímá, co z takových dětí vyrost. Budou mít tu poruchu i v dospělosti? Jak s tím budou žít? Jak se uplatní v práci, když nesnáší stres? Ukažte mi klidné a nestresové zaměstnání. Jak si najde partnerku, které to nebude vadit, jak bude vychovávat svoje děti? Nebo to postupně přejde a vyloupne se z něho normální, zcela psychicky zdravý a odolný jedinec?

    1. na komentář reaguje blesksoft — #14
    2. na komentář reaguje ifulinkaa — #15
    3. na komentář reaguje hubajda — #17
    4. na komentář reaguje Klára Křížová — #19
    superkarma: 0 23.10.2012, 10:38:58
  19. avatar
    [12] bonda [*]

    Takových, jako vy, je málo. Matky na to nemají dost energie, otcové to podceňují. A pak máme ve škole děcka, které nic nezvládají a propadají se, a rodiče nám přijdou jen vynadat, že je to vina učitelů.

    superkarma: 0 23.10.2012, 10:19:06
  20. avatar
    [11] vmarta [*]

    Sml79Sml79 chce to čas

    superkarma: 0 23.10.2012, 09:55:52
  21. avatar
    [10] ladouch [*]

    Vím jaké to je, máme v rodině také dítě s ADHA, chce to hodně lásky, trpělivosti a pevné nervy.Sml22Sml22

    superkarma: 0 23.10.2012, 09:53:43
  22. [9] Berus77 [*]

    Moje sestra má také kluka s ADHD. Nejhorší je to období, kdy to prostě ještě nevíte a zlobíte se na dítě, že vyvádí hlouposti a nechápete jeho chování. Někdy je s tím spojena i agrese, o které se tady tolik nepíše a to vás vyděsí. Je opravdu důležité, aby dospělí své děti pozorovali.

    superkarma: 0 23.10.2012, 09:38:17
  23. avatar
    [8] tajnostii [*]

    Je to opravdu těžkéSml22

    superkarma: 0 23.10.2012, 09:22:40
  24. avatar
    [7] Hanula [*]

    Sml79hodně trpělivosti

    superkarma: 0 23.10.2012, 08:58:59
  25. [6] step1 [*]

    Syn byl taky hyperaktivní. Když jsem potřebovala něco zařídit, babička vždy říkala, že mi raději všechno vyřídí, než aby ho hlídala.

    superkarma: 0 23.10.2012, 08:02:42
  26. [5] Ivushka12 [*]

    Paní Dana musí být silná žena.... Obdivuji ji.

    superkarma: 0 23.10.2012, 07:52:25
  27. [4] magic11 [*]

    Sml79

     je to dřina a opravdu běh na dlouhou trať Sml22

    superkarma: 0 23.10.2012, 07:41:36
  28. avatar
    [3] lenig [*]

    přeji hodně trpělivosti ve výchově mamince, ale zrovna tak i synkovi hodně zdaru...také jsme vychovavali hyperaktivní dítko, vím, co to je Sml79Sml79Sml79Sml79

    superkarma: 0 23.10.2012, 07:39:05
  29. avatar
    [2] Žofie [*]

    Toto opravdu nezávidímSml23

    superkarma: 0 23.10.2012, 07:15:46
  30. [1] lidicka [*]

    Je to těžké zvládat dítě s ADHD, ale podle toho co paní Dana popisuje bych řekla,že  jsou tam i náznaky autismu.Sml80

    superkarma: 0 23.10.2012, 06:25:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme