Vztahy

Ach, ty geny!

Celý život, již od dob na které si jen stěží vzpomínám, jsem věděla, že můj život má jeden velký smysl, a to moje budoucí děti.

„Moje děti totiž budou jako já, ale o trochu přeci jen lepší, protože je tak a tak vychovám“, říkávala jsem si často. Řešilo to často kladenou otázku mých přátel či známých o jakémsi smyslu života a životních cílech. Vždycky jsem si představovala, že má holčička bude jako já. Slýchávala jsem od rodičů jaké jsem byla převzorné a hodné dítě. Mým nedostatkem byla plachost a přecitlivělost, která se projevovala velice často. Sice jsem poslouchala na slovo, ale na pískovištích jsem často plakala nad odcizenou lopatkou, ve školce jsem měla záchvaty breku, když maminka odešla. Mimochodem si ně ještě dnes dobře vzpomínám. A tak jsem si v duchu plánovala, jak tyto situace, budu coby matka, řešit já.

Když jsem dospěla, zjistila jsem, že jsou na světě i zajímavější věci, které bych měla vyzkoušet, než se stanu zodpovědnou matkou mé nové rodiny. Zkoušela jsem to od svých osmnácti, téměř 10 let. Ale tak zcela jsem nezahálela, pracovala jsem zároveň tvrdě na výběru potencionálního otce svých dětí. Nebylo to lehké, bylo to velice namáhavé, místy vyčerpávající …..

Ve 28 letech jsem vzala rozum do hrsti a mým cílem se stal velice hodný, citlivý rodinný typ, který chtěl pro všechno na světě hlavně děti. Byl to člověk veselý, energický, a tak jsme dlouho neváhali a dali jsme se do práce. Naše snažení ale dlouho nemělo žádné úspěchy. Po prvním roce, kdy jsem se z nejasných důvodu stále nestávala těhotnou, jsme začali navštěvovat příslušné odborníky. Manžel neváhal a pilně (a tady klobouk dolů), docházel na spermiogram, pokud si dobře vzpomínám celkem třikrát. Relativně vše v pořádku a já dostávala velký panický strach. „Přeci jen mi táhne na třicet a co když se to nepodaří, to já nezvládnu, vždyť já jsem tu na tom světě kvůli dětem?“Toto období nebylo vůbec veselé, ale co bychom neudělali pro zrození našich potomků a nositelů našich genů, že.

Po dvou letech jsem konečně běžela ráno k manželovi s úspěšně počůraným papírkem a zázrak byl na světe. Tak přece, i mne se to poštěstí, že budu maminkou. Narodila se nám dcerka. A byla nádherná – nejhezčí samozřejmě. A byla zdravá. Hned první okamžiky jsem pátrala v jejím obličeji o nějakém znamení, které by připomínalo, že je ze mne a po mne. Pusinka a nos mne neoblomně upozornily, že jsme na tuto akci byli přeci jen dva. Ouška byla od narození také trochu přes míru - tatínek je mírný ušoun.

Po pár týdnech jsem si říkala „tak snad oči“, ale po několika návštěvách nadšené, mimochodem velice temperamentní tchýně, mi toho již moc nezbývalo, jelikož stačilo pár prvních mrkajících pohledů mé dcery a bylo jasné, že je to směsice tatínka a babičky. I spokojeně pomrkávající tchýně usoudila, že je dcerka jaksi jejich kopií. „Tak snad obočí?“ No po prvních měsících bylo více než jasné, že ani obočí, ani výraz, ani ručičky a ani řasy. Dcera je celá po klanu mého manžela.

 „A tak snad povaha?“ První překvapení bylo na písku. Dcera obvykle stála uprostřed pískoviště, držela v ruce cizí lopatku a křičela: “Moje lopatka, moje, moje“! A to s takovým výrazem a intenzitou, že některé děti začínaly plakat. Ve školce pak mizela mezi dětmi okamžitě po příchodu, a při odchodech nechtěla jít domů. Chtěla si jen ještě hrát. A neposlouchala ani na druhé či třetí slovo. A tak já, celý život pilně a svědomitě teoreticky připravená na výchovu malé něžné holčičky, která bude potřebovat mé rady a povzbuzování, jsem najednou řešila a stále řeším výchovné problémy zcela opačného druhu. Ale koloběh života mne rozesmál a aspoň v tomto případě nezaskočil.

Nedávno přišla má teď třináctiletá dcera a vcelku rozumně mne líčila, jak ona se těší, až bude mít svou holčičku a bude ji učit neškádlit zbytečně druhé děti a taky poslouchat maminku. Říkala to "zbytečně" hlasitě, a to že právě telefonuji, jí nebránilo v tom, aby na mne při tom spokojeně nepomrkávala. A z vlásků jí vykukovaly povědomé uši ….

   
10.04.2003 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [21] sarobrouk [*]

    Hm, to je fakt moc hezký vyprávění, tak nějak se do toho mít děti hrnu čím dál tím míň. Ne že bych jedno nechtěla, ale nevím jestli mi vydrží nervy. Jsem ubrečená a vzteklá, ale coby dítko jsem jenom brečela, nevztekala se. Co děláte milé rodičky pro uklidnění, když už cítíte, že vybuchnete? Počítáte, jdete se nějak uklidnit, jak? Držím vám a obdivuju vás. Patřím do kategorie žen, které až nemají vlastní děti, ani jim nic netiká, ani po nich bůhvíjak netouží, tak rády poslouchají a obdivují ty, co to zvládají.

    superkarma: 0 11.04.2003, 11:02:05
  2. avatar
    [18] Saturninka [*]

    hahá - když se malá narodila, už v porodnici jsem tvrdila, že je celý tatínek. A jak šel čas, přesvšdčovala jsem se o tom víc a víc den co den. Nakonec i můj mužíček, když tak na dcerku jednou dlouze koukal, povídá: Ta holka má po tobě jen ty náušnice ! Ale poslední dobou nevím, nevím - začímá mi připomínat mně, když se koukám na staré fotečky, kde jsem coby4 letá.
    A povahově???? netuším. Moje maminka říká, že jsem byla strašně hodné dítko, uklízela jsem po sobě, nevztekala se a neodmlouvala, nedemolovala jsem čekárny u lékařů.... Prostě . A naše prdelka???? hyperaktivní ukecané třeštidlo, a když ji někdo naštve, ješí, dupe, křičí a nadává - zrovna teď se hádá s pubošem... Když jsme ale samy dvě, je to nejmilejší , jakého znám - milá, přítulná, samasihrající ...
    Pohybově -ač divoch - tak je docela polínko a to po měn rozhodně nemá, já byla v těláku lepší než kluci ... zato byl kulaťoučký nemehlo ...

    superkarma: 0 10.04.2003, 19:22:14
  3. avatar
    [16] Mersi [*]

    Tak to ma nestrašte, ja si predstavujem, že má tie moje a manželové najlepšie vlastnosti dokopi

    superkarma: 0 10.04.2003, 16:51:43
  4. avatar
    [15] Libča [*]

    ano ano ano ano
    Kdyz jsem cekala meho syna tak jsem uz v dobe jeho byti v mem brisku tusila ze tohle dite ma ve svem nitru vic ode me... vypadal jak tatinek uz v brisku na ultrazvuku jsme krasne videli vsechny znaky otce....a tak jsem zoufala jednou plakala neb jsem tusila ze tohle dite me bude stat vic nervu nez jsem ocekavala.
    Nezklamal je to tak.
    Vidim v nem oblicej jeho otec, kdyz spinka je to cely muj muz, naspulena pusina, velika ouska a pekny nosanek jako bambulka viz moje fotky v albumu ale ty oci.... a to ostatni??? Cela ja? hruza... hruza... ted vim jak bylo mym rodicum teprve ted je chapu jak se se mnou trapili a co meli za starosti. Muj syn je temperamentni, vybusny, neposlusny, tvrdohlavy a hlavne je rad sefem. Zvedavy, ucenlivy, sikovny ale vztekloun...... proste vse co ma jeho maminka. Jeho nektere reakce mi pripominaji me takove jake jsem mela ja jako dite takove jak jsem se chovala ja jako dite..... az me z toho mrazi.....
    Jako dnes, ze vzteku ze jsem odmitla precist dalsi pohadku, neb jsem pri inhalovani rannim cetla pohadku aby vydrzel. Bylo na case jit do jeslicek a on nechtel, nejdrive jsem byla hodna, klidna a vysvetlovala mu ze to nejde, ze dalsi pohadku mu muze precist jeho teta v jeslickach.... ale ja ne, ze musime do prace a on do jeslicek. Nasledoval vybuch, let knihy na mou hlavu jsem presla s klidem i kdyz jsem vnitrne varila ,rikala jsem si klid klid klid. Ale jsem cholerik takze muj syn jako cholerik zatahl za dalsi zastrcku a bum............. hodil po me hrnicek s kakem krasen cilene.... no co potom nasledovalo??? Vybuch... muj jeho nas..... jedna na zadek, ktery byl holy a moje mokra ruka, pul dne mel patrne na svem zadecku pamatku ode me.... mou krasnou rucku (boze muj co budou o me rikat v jeslickach?? jsem matka tyranka..?? takove myslenky me pul dne nicily) v jeslickach uz vedeli o nasem incidentu neb teta co tam byla rano to vedela... vsimla si nas dvou misto velkych pus bylo chladne louceni.... tak jsem jen dovypravela zbytek pribehu... rekace ANO! maminko i to je reseni a obcas dela divy....
    Doufam ze udelalo, doufam ze jsem utlumila jeho vybusnost...ale ptam se co hodi po me priste?? Budu schopna se umet tentokrat jeste vic ovladat?? Jak casto budeme proti sobe celit???? nevidim ho jako nepritele ale vidim ho jako muj obraz vidim v nem me vlastnosti ktere u me nemam rada...a musim se ucit s tim zit a musim se ucit zit tedy i sama se sebou..
    Dite je fakt Bozi Dar a uci nas hodne vecem nejen lasce ale i jinym.... a ja se denne ucim se ovladat, tak snad priste budu lepsi... a udrzim se, treba bude muj syn pozdeji v cirkuse hazet nozema.. kdo vi ..... ale nerad budu jeho tercem.....
    A tomu ja rikam GENY!!!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 10.04.2003, 15:55:47
  5. avatar
    [14] Clerenc [*]

    Ja taky podedila to nejlepsi. Chlapsky nohy po tatkovi a sirsi boky po mamce A segra je kost a kuze

    superkarma: 0 10.04.2003, 14:27:26
  6. avatar
    [11] piškotek [*]

    Tak ten začátek narodilo se mimčo znám. Taky sem hledala na synovi , že by mohl mít něco po mě. Ale je celý tatínek.

    superkarma: 0 10.04.2003, 12:29:08
  7. avatar
    [8] Simba [*]

    sharonka:

    superkarma: 0 10.04.2003, 11:04:08
  8. avatar
    [7] sharonka [*]

    Milá Jindřiško,když se mi před osmi lety narodila má vysněná holčička (doma už jsme měli kluka),uvědomila jsem si, že nejspíš nebyl první klonovaný tvor ovce Dolly,ale má tchýně .Sice jsem vždycky chtěla blonďatou a modrookou holčičku, ale že se dá vytvořit opravdu naprostá kopie tchýně mě nikdy nenapadlo . Ještě ke všemu je dcera narozená ve znamení býka, takže taky denně řešíme různé spory na téma "proč musím pořád do družiny"(přitom se stane vyjímečně, že ji nemá ráno kdo doprovodit do školy a musí do družiny),"proč si musím brát tyhle blbý boty" atd.Myslím, že to všichni známe. Jinak je to ale můj , hlavně když spinká.

    superkarma: 0 10.04.2003, 10:44:25
  9. avatar
    [6] Bella [*]

    Lucimo:
    Ja bych taky chtela, aby uz to bylo. Ale zatim to nejde.

    superkarma: 0 10.04.2003, 09:52:15
  10. avatar
    [4] Simba [*]

    Petrano, potencionální otce??? Není to množné číslo? I ty potvůrko....

    superkarma: 0 10.04.2003, 09:10:44
  11. avatar
    [3] Lucimo [*]

    Mne je jedno po kom bude, hlavne aby uz bylo!!!!!!!

    superkarma: 0 10.04.2003, 08:30:41
  12. avatar
    [2] Petrana [*]

    Zatím prožívám to co ty do 28 let (teda potencionální otce svých dětí už nějakou dobu mám) a taky si říkám, co z nás dvou asi vznikne . Doufám, že s každého z nás si vezme to nejlepší , ale hlavně nohy bude mít po tatínkovi .

    superkarma: 0 10.04.2003, 08:29:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme