Ráčil bych se dnes, v čase svátečním, věnovat mezilidským vztahům, konkrétně vztahu základnímu, abych tak řekl. Takovému, jehož ústřední dvojicí je entita muž a entita žena.

Dnes se hodně mluví o té rovnosti, o tom, jak ženy mají mnoho nových rolí a ještě musí stíhat ty staré. Ale vadí jim vůbec, když tomu tak přímo není?

Nebudu se ani nijak dlouze rozepisovat, protože jsem byl svědkem večerní komunikace páru, jenž je spolu cca pět let, takže vše by mělo fungovat zcela reálně a bez přetvářky. Role jsou rozdány, všichni vědí, na čem jsou. Pokud je to tento případ, děsím se, děsím.

Ona pracuje, on je student. Prakticky po celou tu dobu vztahu. On přitáhne domů a rovnou ke stolu v osm večer. Ona už má teplou večeři pro něj. Palačinky se špenátem a nivou konkrétně.
Při třetí palačince, kdy talířek s nivou ležel těsně vedle jeho talíře, pronesl toto: „Miláčku, je nějaký specifický důvod, proč v té palačince není niva? Je to úplně bez chuti."

A ona? Místo aby mu to vyklopila na hlavu, pravila: „Promiň, miláčku, já zapomněla, nevadí, že ti to dám takhle nahoru?" A patlala palačinku jako stepfordská panička.

Dlužno podotknout, že to není neobvyklé. Je-li sama, působí jako vzdělaná a emancipovaná žena. V páru jedná právě takhle. Když je sama, tento vzorec chování u svojí osoby zcela popírá. Mám na to svědky.

A teď mi řekněte, co si pak má člověk o tom všem myslet? Maximálně myslet, protože komentovat to nemá cenu. To už dřív kámen obživne...

Šumař
Reklama