Reklama

Čtenářka eli.emanuela sepsala ódu na čokoládu. Když jí tak čtete, máte chuť jíst čokoládu od rána do večera po čtverečkách. Díky eli.emanuelo za příspěvek. Ale když ze mne spadl nános vašeho patosu, uvědomil jsem si, že já vezmu celou tabulku čokolády a pokud se nemusím dělit a nikdo mne nevidí, celou ji nacpu do pusy a nechám ji tam rozpustit a pak si všemi chuťovými pohárky nechávám prožívat tu slast.


Mám nějaká oblíbená jídla, třeba svíčkovou z restaurace, kde šéfuje moje známá a léta má pořád stejného šikovného kuchaře. Nešidí tam, je to z čerstvé zeleniny, žádné náhražky, prostě lahoda.

Nebo maminčina kyselá kefírová polévka - velmi netradiční, jen málokomu chutná. Jsou jídla, která si ráda dám a nikdy se jich nepřejím. Třeba tu kefírovou - klidně sním na posezení celý hrnec!

Ale ze všeho nejraději mám to, co vlastně jídlo není, to, čeho se člověk nenají, co nezasytí.

Miluji čokoládu!

Její fantastickou vůni cítím i přes obal. A co teprve, když ji rozbalím! Pavlovův reflex zafunguje, začnou se mi sbíhat sliny a těším se, až tu lahůdku budu mít v puse. Ulomím si vždy jen jeden čtvereček a nechám ho v puse pomalounku rozplývat. Vychutnávám si tu báječnou mazlavou chuť.

Čokoláda - to je obřad. Čokoláda je něco nadpozemského - vždyť i inčtí bohové si právě ji zvolili za svůj nápoj!

Nikdy proto nepochopím, jak někdo může čokoládu jíst jako chleba - ulomí si klidně několik čtverečků, rozkouše to a spolkne. Co z toho má? Vždyť si to nestačí vychutnat!?!

No chápete to? Já tedy ne.

eli.emanuela
Text nebyl redakčně upraven


Končí téma:  O jídle, pro které byste vraždila, nebo se nechala zabít!

Jednu z vás kolem 16. hodiny odměním. Zajímavými knihami: Chléb v hlavní roli a Domácím bylinářem.