Reklama

Jsou sladké, něžné, vášnivé, mateřské i otcovské, bratrské, přátelské, dvorné, zoufalé, ale i odporné. Dále  filmové – které z nás se někdy nezatajil dech nad vášní hereckého páru a říkala si, že by něco podobného chtěla zažít? Tyto však bývají často „fixlované“, ale to nám v tu chvíli nedochází. A pak je tu kategorie těch politických. Z dob minulých si možná vzpomenete na slavné „brežněvy“, kterými se snad chtěli geriatičtí politici ujistit o pevných vztazích zemí komunistického bloku. A dělali to s takovou vervou, že se mi u černobílé televizní obrazovky zvedal žaludek.

O čem mluvím? O polibcích, přeci! Určitě je znáte! Maminčiny na růžolící tvářičky dětí, tátův na čelo dcerky, která jde poprvé do tanečních, první od spolužáka někde v křoví, opravdový od pubertálního hocha, který pořádně neví, co s rukama, i světácký od místního playboye na diskotéce.

Vzpomenete si na ně? Já osobně nevypustím z paměti ten první. Zahrada mateřské školky. Luboš si vyndal žvýkačku Sevak z úst a řekl, že mě miluje. Pak se zeptal: „Dáš mi?“ Nevěděla jsem co a vykulila na něj oči. „Co?“ „No, když Ti to řeknu, tak mi to nedáš.“ kroutil se on. “Chtěl bych to zkusit, jaký to je.“ A najednou mi to došlo. Sousedka Radka, kterou jsem denně vídávala s hochy ze sousedství. A nedržela se s nimi jen za ruku. „To ne, až budeme starší.“ Jak jsem byla zodpovědná na svých 5 let. Nicméně zvědavost zvítězila. „Tak jo, ale nesmí nás nikdo vidět!“ Schovali jsme se do rohu za houpačku a stalo se to! Vrazil si žvýkačku zpátky do pusy a řekl: „Bylo to fajn, seš dobrá.“ Nevím, nic zvláštního jsem nezažila, jestli jsem dobrá, ať posoudí jiní.

A proč si to pamatuji? Z Luboše se stal vyhlášený sukničkář, po kterém vzdychalo hodně dívčích srdcí v našem městečku a já mohla být hrdá. Hrdá na to, že jsem byla první. Tedy aspoň v něčem.

Později jsem ale zažila obrovské zklamání. Ne s Lubošem ani s nikým jiným. Přichomýtla jsem se k natáčení filmu. Hlavní hrdina – tehdejší idol pubertálních dívek Lukáš Vaculík! Při záběru, kdy se měl oddávat vášni s jistou herečkou (jak jsem ji v tu chvíli nenáviděla), jsem zjistila, že provádí něco jiného než líbání. Bylo mi vysvětleno, že je takzvaná „osmička“. Ano, občas nějaký polibek na žádost režiséra padne, ale herci většinou točí hlavami tak, aby vlastně nebylo  nic vidět, protože kdyby bylo, zjistili bychom, že o sebe pouze otírají tváře. Cítila jsem se podvedená, ochuzená.

Když jsem později četla vzpomínky amerického herce Tonyho Curtise na natáčení filmu „Někdo to rád horké“, pochopila jsem, že tomu tak někdy ve filmech  musí být. Líbání í s božskou Marilyn Monroe přirovnával k líbání Hitlera nebo vylizování popelníku. Ne vždy si herci sednou…


Trochu odborných fakt. Každý člověk prý průměrně prolíbá 110 000 minut během sedmdesáti let svého života. Pravidelně se líbá 90 procent lidí a prodlouží si tak život až o pět let. Čísla opravdu vysoká! Bez líbání jako bychom neexistovali. Dámy, jedno upozornění – líbání je prevencí proti vráskám. Princip je vcelku jednoduchý. Při líbání se totiž aktivují mnohé obličejové svaly, čímž se posilují ty partie obličeje, kterou jsou nejnáchylnější ke vzniku vrásek.

Takže líbejme se, a to nejen prvního května pod rozkvetlou třešní nebo u sochy Karla Hynka Máchy, o Vánocích pod větvičkou jmelí či na Silvestra, kdy jsou někteří (nebo některé) z nás vůbec rádi, že se v alkoholovém oparu trefí aspoň na tvář, když ne ústa toho druhého a nevyrazí si při tom zuby. 

Něco bližšího o technikách a druzích těch nejoblíbenějších – mileneckých.

http://postreh.wz.cz/rande/pusa/



Soutěž

Výsledek z novinky "Blíženec se chechtá, Štír jde rovnou na věc" odmocněte na druhou.

Pravidla k celodenní soutěži ZDE