Nevím, kdo vymyslel úsloví „To jídlo se na mne z talíře jenom směje“. I když na magazínu Žena-in můžete denně číst o hubnutí, já se dobrovolně bez mučení přiznávám, že jím ráda a hubnu až ve chvíli, kdy mi vystřelují knoflíky od kalhot a sukně praská ve švech.

Jím v jakoukoliv denní i noční hodinu. Ne, že bych měla hlad, ale protože mám chuť! Je jedno, jestli je to zeleninový salát nebo vepřové koleno. Už ta hra barev: paprika, rajčata, kukuřice nebo dozlatova opečená kůrčička. A nezáleží na tom, jestli jsem v restauraci nebo doma. Třeba lahodné topinky se smaženými vajíčky v půl druhé ráno. Ta slast, když je křoupám! Je mi jedno, že je to nezdravé a večer (natož v noci) se nemá jíst. Říkám si, ať se s tím můj metabolismus nějak popere. Psychice to dělá nadmíru dobře.

Ale malá poznámka. Vařit a péct umím, a prý dobře. Jenže to jídlo, které mi tak chutná, mi musí připravit někdo jiný. Není to lenost, ale jde o moment překvapení, když se mi ráno u postele objeví tác se snídaní. Nebo těšení se, kdy mi tu specialitu šéfa kuchyně někdo přinese. A já můžu zobat, ochutnávat, vychutnávat a většinou to skončí tak, že nezůstane ani drobeček.

Někdo může říci, že žeru. Ne, já si jídlo vychutnávám a v tom je rozdíl. Nepřecpávám se čímkoli k prasknutí, jen vyhovím svému tělu, své chuti. Když si řekne o nášup, dopřeji mu ho. Když řekne, holka, už toho bylo dost, poslechnu. Někdy i pohrozí, burské oříšky na noc? Ty ses zbláznila! Vzpomeň, jak ti po nich bylo posledně špatně! Dám mu za pravdu a buráky si odpustím.

Vzpomínám na doby, kdy jsem často cestovala po světě. V každé zemi jsem ochutnala místní speciality a mohlo to být v Evropě, Asii nebo Africe. Chutnalo mi všude. Nedávala jsem na rady průvodců, že ne každé jídlo můj český žaludek snese a mohlo by to mít i nepříjemné následky. Asi mám žaludek kachní, nikdy se mi nic „zlého“ nepřihodilo. Ale vždy, když jsem se vracela domů, těšila jsem se na jídlo nejmilovanější – svíčkovou na smetaně.

Byl to pomalu obřad. Mohla jsem přiletět letadlem, přijet vlakem, autobusem nebo autem – má první cesta vždy vedla do restaurace. A tam jsem se kochala nad nadýchanými knedlíky, omáčkou s brusinkami a kouskem hovězího. Mé chuťové buňky v té chvíli pracovaly na 200 %. To jídlo se na mne totiž z talíře smálo.


                                                 JÍDLO
Jíte rádi a hodně, nebo jen uždibujete, abyste nepřibrali?
  Jaké je lepší - domácí, nebo v restauraci?
    Vaříte nebo někdo vaří vám?
      Jaké je vaše nejmilejší jídlo?
        Co byste nikdy nesnědli?
          Kdy nejraději jíte?
            Přežíráte se?
              Bylo vám někdy z jídla špatně?
                 Co nejraději vaříte?
                   Vaříte vůbec rádi?
                      Necháváte si přivážet jídlo z restaurací?
                         Máte rádi fastfoody?


Napište nám o jídle a vašich chutích, odměníme vás!

redakce@zena-in.cz

Reklama