Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého,
kolikrát vytrhli tě z něho,
že oprýskaly barvy tvé
až po tmu hrobů. A v den slavný
znovu pro zraky žárlivé
napjal tě rámař starodávný.

Ach, Čechy krásné, Čechy mé!

Při čtení básně Františka Hrubína Job mě vždy lehce zamrazí v zádech. A to nejsem zrovna vlastenec, nebo spíše nejsem vůbec vlastenec. V zemích českých jsem nevyrůstala a i když chovám značné sympatie ke svému "mateřskému" jazyku i k rané historii tohoto "srdce Evropy", Čechy pro mne nejsou zvlášť krásné a už vůbec nejsou mé.

Ale přesto, že trikoloru bych si na klopu nikdy nepřipnula, kdesi hluboko ve mě dřímá touha po tom mít nějakou vlast, na které by mi záleželo na tolik, abych ji byla ochotna bránit třeba se zbraní v ruce. Naneštěstí, či spíše naštěstí, mne k žádné zemi takové pouto neváže a tak jsem ušetřena nacionalistických tendencí. Při poslechu hymny se postavím pouze ze zdvořilosti, vlajku bych asi jako hadr na podlahu nepoužila a český státní znak podle mne na toaletní papír nepatří, na druhou stranu, nijak mě osobně neurazí, když si někdo myslí něco jiného.

Domnívám se, že národu českému vůbec vlastenectví dost chybí. Snad je to dáno dvěma po sobě následujícími okupacemi, nacistickou a komunistickou, snad minulostí dávnější - pro mě právo Čechů na hrdost končí s érou husitství a to i s přihlédnutím k tomu, že tyto "bojovníky za víru" by dnes leckdo označil když ne přímo za teroristy, tak alespoň za loupeživé nájezdníky. Vždyť i na té Bílé hoře bojovali do posledního nikoliv Češi, ale němečtí žoldáci zaplacení moravskými pány. A slavní Přemyslovci byli podle některých historiků rod spíše polský než český.

Zdá se mi, že vlastenectví se v českém národě probouzí v podstatě pouze při hokejových a fotbalových mistrovstvích - a to nikoliv jako hluboce zakořeněná hrdost na vlastní kořeny, ale spíše jako jakési davové šílenství, kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop, ale že by tyto okamžiky měly nějaký dlouhodobější dopad na veřejnost jsem nikdy nezaznamenala... Na druhou stranu se na celou problematiku stále dívám spíše očima přivandrovalce. Možná máte jiný názor?

Považujete se za vlastence?
Nebo je pro vás vlastenectví přežitek?
Co pro Vás slovo vlastenec znamená?
Vedli Vás rodiče k vlastenectví?
Jak souvisí vlastenectví a nacionalismus?
Vstáváte, když zní česká hymna?
Co cítíte k české vlajce?
Jakou mají podle Vás Čechy pověst?
Byla jste někdy hrdá na svou vlast?
Nebo jste se naopak styděla?
Odstěhovala byste se do jiné země?

Napište nám své postřehy, názory a zážitky na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměníme!

Reklama