Již jako malé holčičky jsme snily o princi na bílém koni, který nás bude nade vše milovat, my zase jeho a budeme po jeho boku až do konce života. Jenže když se podíváme na realitu dnešní doby, věta „Žili spolu šťastně, dokud je smrt nerozdělila“, už je spíše opravdu jen pohádkou.

Osobně si pamatuji, jak jsem dlouho snila o té pravé lásce, kdy budu bezhlavě zamilovaná, vše bude zalité sluncem a budeme si s mým vyvoleným žmoulat ručičky do modra. Tahle iluze mě však přešla s přibývajícím věkem a nyní je tahle představa ta tam.

Neustále kolem sebe slyším, jak ten či ta svůj protějšek podvádí, jak někdo zůstává ve vztahu, ač je nespokojen atd. Prostě mi přijde, že už pravá láska neexistuje a je dostatečnou výhrou, když si s někým budu alespoň rozumět... Jenže já chci lásku, jako mají/měli prarodiče, kdy moje babička přiznává, že po smrti dědy jí již nic nebaví a těší se, až bude zase s ním. Nicméně přiznávám, že jsem možná obrovský pesimista, co se týče vztahů a lásky, ale co vy? Věříte stále na onu pravou a životní lásku do konce života?   

sd

sd

df

sd

xc
Zdroj foto: https://www.facebook.com/Stylisheve?fref=ts

Reklama