Bulvár

A začal teror!


Ahojky,

tak šikanu v práci jsem zažila na vlastní kůži. Opravdu to není nic příjemného, a to nejsem člověk, který by sebou nechal mávat.

Po absolutoriu na Vyšší zdravotnické škole jsem nastoupila do práce jako ergoterapeutka (druh rehabilitace) na LDN, která nebyla v místě mého bydliště, takže jsem tam přes týdem spala a na víkend jezdila domů. LDN měla 2 patra s pokoji pacientů a v podkroví byly 3 pokojíky. V jednom jsem byla ubytovaná, ještě se dvěma děvčaty. Takže jsem jen seběhla schody a byla jsem v práci.

Ergoterapie je poměrně neznámý obor, takže se na mě a ještě jednu kolegyni ostatní personál díval skrz prsty. Neustále jsme slyšely, že nic neděláme, že si s pacienty jen hrajeme a povídáme, a ostatní strašně dřou a mají míň peněz. Tak tohle jsem ještě zvládala. Říkala jsem si, hlavně, že nás pacienti mají rádi a že jim naše terapie pomáhá. Sestřičky nám práci neulehčovaly, spíš nám dělaly různé naschvály. Ale měly jsme supr vrchní sestru, která nás všemožně podporovala.

Jenže, protože je LDN přidružená k nemocnici, vrchní sestra z RHB oddělení najednou začala do naší práce vrtat a chtěla, abych spadala pod její vedení. Docílila toho tak, že napsala pomlouvačný dopis primáři, že plně nevyužívám pracovní dobu, že chodím v pracovní době spát na pokoj (hahaha), že máme špatně vypracovaný plán činností a podobné nesmysly. Jenže primář, (nich)ani nikdo jiný, se neobtěžoval ověřit si, zda je to pravda. A tak jsem přešla pod jiné vedení a začal teror. Sama dotyčná vrchní jednou prohlásila, že si vždycky vybere jednu osobu a tu týden jen tak buzeruje, prý aby udržela morálku. A ještě se tomu děsně smála. No prostě, měla jsem míň peněz, vytvořila mi plán práce, který absolutně nešel dodržet, hlavně s ohledem na zdravotní stav pacientů (prostě by ty 70-90leté lidi samou rehabilitací strhala). Nejprve jsem se jí snažila vyhovět, co možná nejvíce, zkoušela jsem se s ní domluvit, vysvětlit jí můj postoj, pak jsme se i pohádaly... nic nepomáhalo. Pořád jsem NIC nedělala a byla jsem drzá.

Nakonec jsem dala výpověď, protože v těchto podmínkách nešlo pracovat, měla jsem deprese a tzv. syndrom vyhoření, v neděli jsem odjížděla z domova s odporem k městu, kde jsem pracovala. A to je to nejhorší, co vás může potkat při práci s lidmi, ještě k tomu nemocnými. Jen co mi vrchní výpověď podepsala, její chování se obrátilo o 360 stupňů. Byla samý úsměv, vtípek... no a vybrala si další oběť. A mně se hrozitánsky ulevilo.

Mimochodem, dotyčná osoba je stále vrchní sestra a odešlo kvůli ní už několik dalších zaměstnanců. Nechápu, že si toho nikdo z vedení nevšímá....

Sepy


Vedení je někdy slepé - jemu asi taková vrchní sestra vyhovovala. Vím, že je těžké odejít, ale pro vaše dobro a duševní zdraví jste udělala to nejlepší.
Také se po vás vozí nebo vozili nadřízení? Odešli jste kvůli tomu?

 

Pondělní téma:
ŠIKANA V PRÁCI
Zažili jste v práci šikanu?
Nedostáváte přidáno, ale všichni kolem ano?
Můžete za chyby druhých?
Děláte za ostatní?
Nadává vám nadřízený?
Pomlouvají vás kolegové, vysmívají se?
!!!NEBOJTE SE O TOM NAPSAT!!!

na:
redakce@zena-in.cz
 Nejzajímavější příspěvky odměníme!!!


   
27.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Zbytečně se neříká,že vrchní sestra je více jak lékař,hlavně když dobře vychází s primářem a ostatní jsou jako by nic.Zdravím gerdo a sepy.

    superkarma: 0 27.02.2006, 12:55:51
  2. avatar
    [1] gerda [*]

    Bůhví, čím si vedení ta sestra zavázala. Asi tam z ní mají strach Kolikrát musí slušný člověk odejít kvůli křivákovi a nikdo se ho nezastane...

    superkarma: 0 27.02.2006, 11:24:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme