Vstoupila jsem s pozdravem do místnosti, našla jsem si své místo a časopis. V rohu u stropu se rozzářil plochý LCD monitor a z něj na nás jukla šťastná tvář moderátorky s úsměvem půlícím hlavu. Místnost vzdychla jednohlasně. Asi mě čeká něco speciálního, pomyslela jsem si a otevřela jsem časopis Máma a já, abych si přečetla, v čem všem jsem ještě zanedbala výchovu a výživu svých dětí.

 

čekárna

 

Dnes už nejsou příliš k vidění cinkající jehlice a rychle se objevující motiv srnečka na předním dílu roláku. Připravení nosí v kabele rozečtený román. Občas se objeví nějaký ten časopis. Revoluce vtrhla i do čekáren a vrazila na skříň u dveří televizor. Díky tomu mohou tady ve fakultní nemocnici vidět pacienti celé dramatické pasáže sestry Stefanie, která je tak nějak připraví na citlivý přistup zdravotnictví. O to tvrdší je pak náraz na českého lékaře, jehož práce tkví především v administrativě, a horko těžko pak hledá nějakou tu minutku pro pacienta.

 

V čekárně, kde sedím já, není o zábavu nouze. Na ploché obrazovce už potřetí běží recept na houbové noky a návod na rychlé ranní líčení. Dveře k sestře, jejíž záda už hodinu s napětím sledujeme, jsou otevřené. Můžeme tak stále sledovat povlávající závěsy převlékacích kabinek a máme dobrý přehled o stavu pacientek před námi i po nás. Člověk si rád poslechne, že je na tom někdo hůř, a cizí diagnóza nebolí.

 

Zatímco v pořadu speciálně sestaveném pro čekárny gynekologických ordinací a štědře zaplaceném dealery očkování proti rakovině děložního čípku se dozvídáme o chartě práv pacienta, sestra ve dveřích halasí: „A vy tady čekáte na co? No tak si pojďte sem, boty dolů a lehněte si tady na lehátko!“ Lehátko je vedle otevřených dveří.

 

Do čekárny vchází mladá paní a do otevřených dveří volá: „Tak pojď, tady ti nikdo nic neudělá!“ Dovnitř se protahují vyděšené oči schované za velkým plyšovým zajícem. Vědí svoje.

 

V soukromých čekárnách je k mání někdy i káva, ale to vám ještě nezaručí kvalitního lékaře. Čekárny větších klinik často tvoří pás chodby před dveřmi, a tak je možné, že pokud s sebou nenosíte rybářskou stoličku, vystojíte si i frontu na rehabilitaci přeťatých šlach.

 

No nebudu plakat nad rozlitým mlékem. Moje zubařka má v čekárně spoustu časopisů, kostky pro děti i pastelky. A je přesná a něžná!

 

 Ale řekněte, nosíte si knihu? Nebo rybářskou stoličku? A čtete nástěnné plakáty o cvicích proti inkontinenci, nebo háčkujete? Jak čekáte Vy? 

Reklama