Reklama

Krásné dobré ráno!

S tím sprchováním patnáct minut, to moc dobře znám. Kdyby jen patnáct! Máme dvě dospívající dcery a obě se ve sprchování úplně vyžívají. Pustí na sebe horkou vodu a relaxujou. A voda teče a teče... Nejhorší je, že jak bydlíme v paneláku, je všechno z koupelny slyšet, takže má náš tatínek naprosto přesný přehled o tom, jak dlouho se už cachtají. Úplně jasně to na něm vidím, jak začne být nervózní, a v duchu počítá kubíky, které tečou do kanálu. Na jednu stranu se mu nedivím - ostatně plýtvání vodou je už z principu špatné, ne jen kvůli účtům za vodné. Na druhou stranu ty naše kačeny docela chápu. Taky se ráda dlouho sprchuju...

Takže se snažím předcházet hádkám, když je situace kritická, nakouknu do koupelny a dceru popoženu. Teď jsme vymysleli docela dobré opatření: protože obě holky svorně tvrdí, že pod teplou sprchou ztratí odhad času, dali jsme jim do koupelny hodiny a stanovili limit jednoho koupání na deset minut (co se tekoucí vody týče, ne že by za deset minut musely vypadnout z koupeny, to by asi nesplnily ani jednou). Tak uvidíme, co to udělá.

Můj muž vyrostl v chudých poměrech, za jeho dětství ani neměli doma koupelnu, a on má pořád v sobě zakódovaný ten pocit chudého kluka z vesnice. Snažím se ho chápat a respektovat to, i když už nemáme zapotřebí tolik šetřit. Na druhou stranu, když potřebujeme třeba vysavač nebo pračku, tak na tom nešetří - koupí ne snad nějaké luxusní, ale radši kvalitní a dražší. Takže za lakomce bych ho určitě neoznačila.

Zdraví vaše čtenáčka Petra


Milá Petro, „syndrom tekoucí vody" myslím známe skoro všichni. S těmi hodinami to není špatné řešení, možná by stálo za okopírování... Děkujeme za příspěvek!