Přiznám se, že já to donedávna tedy netušila. Tak nějak mě to ani nenapadlo, i když jak tak o tom přemýšlím, je to vlastně naprosto logické, že mají, protože psům přece u vetiho taky zuby kontrolují. Náš César například má zuby naprosto ukázkový.

Před měsícem se hromadně dohadovalo, že se na Lhotu pozve koňský zubař. I přihlásila jsem i Kašpárka. Prevence je důležitá. A hlavně – kdo ví, zda-li se mu v minulosti někdo na zoubky koukal. Včera nastal den Z (jasně, Z jako zubař, chi chi), já se v jedenáct dostavila do stájí. Bývala jsem mohla dorazit později, protože ten náš krasavec nakonec šel až třetí. Ale to nevadí, jsem se aspoň v klidu najedla a pokecala s holkama.

O půl druhé se šlo na věc. Pan dotore Kašpiho injekcí s čímsi přispal – během minuty mu začala padat hlava. Chvílemi normálně spal, až jsem měla strach, aby se tam nesložil. Ze začátku se mu taky podlamovala jedna přední noha, to taky vypadalo děsivě... Ono když vás zavalí/zalehne 400 kilo, nic moc. Ne že bych to měla vyzkoušený, ale tuším, že to tak je.

Pak už byl omámený tak nějak v normě, nejen kvůli elektrické fréze, kterou mu zubař šmejdil po držtičce :) Ale nejdřív mu jeden zub vytrhl, to byl fofr teda! Pak už jen brousil a brousil a brousil frézkou, ručně zapilovával zbylé ostré hrany rašplí... Největší zážitek mám ovšem z toho, že jsem musela Kašpiho jazyk držet ven z huby, aby mu doktor do něj nenavrtal díru, když pracoval na zubech nejvíce vzdálených vstupu do hubči. Teda koňský jazyk je fakt hodně zvláštní, velká, tlustá věc. Jindy možná slizká a kluzká, ovšem ne v ten čas. Ale co, jednou za rok snad tohle přežiju, ne?

Když bylo hotovo, odvedla jsem tu hnědou chlupatou poloviční mrtvolku do boxu, přivázala ji, aby nemohla žrát, páč by se omámená mohla ještě žrádlem udusit. Když se po třech hodinách stal z mrtvolky zase Kašpárek, odvázala jsem ho, udělala s ním pár koleček po dvoře okolo kruhovky, cestou sebrala trochu slámy, kterou jsem mu pak šoupla do žlabu. Je fakt, že se při téhle miniprocházce ještě celkem motal, dost slušně se mu motaly pastelky, narkoožralovi.

Následující půl hodinu jsem ho každou chvíli chodila kontrolovat, jestli se nedusí. Jsem přehnaně starostlivá? Možná. Ale když jsem pak odjížděla pryč, byla jsem aspoň trochu klidná, že je Kašpikoule v pohodě.

Kašpikoule = huculák Kašpar, ztloustnuvší tak, že vypadá jak koule.

A jen tak mimochodem... Když doktor skončil s frézováním, ptá se: "Když s ním jste venku, nezdrhá s vámi?"

"Zdrhá."

"Cha cha, už nebude!"

Tož jsem na to tedy zvědavá, jestli nelhal.

benynka


Děkujeme za hezký a poučný příběh :-) a posíláme malý dáreček!

Reklama