Hance přišla pozvánka na sraz se střední školou po patnácti letech. Sraz začínal večer, v sedm hodin. Těšila se, až se uvidí po dlouhé době s bývalými spolužáky a spolužačkami. Radost jí však zkazil striktní příkaz jejího o pětadvacet let staršího manžela: A v deset ať si doma!

Tento příkaz rozhodně nevyzněl pouze ze strachu o svou manželku, ale také z čiré závisti a žárlivosti.
Hanka si vzala o pětadvacet let staršího manžela, který k ní však začal v posledních zhruba pěti letech manželství cítit spíš než manželský vztah otcovský.

Přečtěte si také:

Starší muži vás finančně zabezpečí

womanHance je 33 let, tedy věk pro ženu nejlepší. S manželem mají tři děti, patnáctiletou dceru a osmiletého a šestiletého syna. Když si brala o pětadvacet let staršího Adama, všichni ji zazlívali, že si ho nebere z lásky, ale pro peníze.

Pravda to tak trochu byla i nebyla. Hanku vždycky přitahovali starší muži, kteří byli zabezpečení. Neuměla a vlastně ani si nechtěla představit, že by začínala s nějakým stejně starým partnerem od nuly. Přišla prakticky k hotovému, jedinou její starostí bylo starat se o děti, které si pořídili rovnou tři. Vždycky toužila po velké rodině a navíc měla manžela, který je všechny uživil.

Problémem však bylo manželovo uzurpátorství. Hanka všude chodila jenom s ním nebo s dětmi. Pokud chtěla někam sama, třeba jen s kamarádkou na kávu, jedině přes den a nejvýš hodinu.
Nechodila ani na školní srazy, protože stejně ji tam většinou pomlouvaly, že to je ta, co si vzala toho staršího a bohatého. Ale pomluvy časem ustaly, a tak když našla ve schránce pozvání na školní sraz se střední školou po patnácti letech, těšila se, že půjde.

V deset ať jsi doma!

Sraz měli v místní vinárně, večer v sedm hodin. Manžel se netvářil nijak nadšeně, on sám nikam nechodil, většinu času trávili jen spolu nebo s dětmi. Oznámení své ženy, že si „dovolí“ jít někam sama bez něj, moc nadšeně nebral.
„Vždyť na žádné školní srazy nechodíš?“ byla jeho reakce.
„Ale teď půjdu.“
„Tak v deset ať si doma!“
zazněl manželův „příkaz“.
„V deset? Co blázníš? Vždyť to začíná teprve v sedm. A vůbec, nejsi můj otec, abys mi poroučel jako malému frackovi. Nejsem tvoje další dítě.“
„Ale jsem tvůj manžel a nelíbí se mi, aby ses poflakovala někde sama po nocích.“   
„Já se poflakuju po nocích? Kdy jsem byla někde sama? Roky sedím jen doma s dětmi.“

Došlo k hádce, při které si Hanka uvědomila, že zčásti je problém také v tom, že Adam sám nikam nechodí a předpokládá tedy, že to tak bude i u ní.

Ať si „staroušek“ trhne nohou

Hanka přijela na sraz přesně v sedm. Byla první. Spolužáci se trousili velmi pomalu a sešli se až kolem deváté. Nejlepší zábava pak začínala teprve kolem desáté, ale to už se Hanka pomalu odebírala k odchodu. Přece jen měla strach neuposlechnout.
Spolužáci si ji dobírali a Jana, holka, se kterou seděla čtyři roky v lavici, jí to řekla na rovinu:
„Jsi ty normální? Copak je ti patnáct, nebo žijeme v devatenáctém století? Ať si ten tvůj staroušek trhne nohou, vždyť se točíš jenom kolem něj a dětí a vůbec nikam nechodíš.“
Hanka jí však na to řekla, že jí to nevadí, že už stejně chtěla jít.

Kdo ví...

Byla to jen výmluva, nebo je se svým současným stavem opravdu spokojená? Nebo se svého manžela bojí? Je na něm s dětmi finančně závislá, to je pravda.
Domů přišla pět minut po desáté a manžel byl spokojený. Ani se jí nezeptal, jak se bavila, jen suše oznámil, že ráno jedou na chalupu, tak doufá, že na to nezapomněla a má sbaleno i pro děti.

Je vůbec možné, aby mezi námi byli v současnosti ještě takoví uzurpátoři? Jak vidíte, je. Hanka je sice finančně zabezpečená, ale musí poslouchat jako hodinky. Anebo chce? Kdo ví...

 

Reklama