Na různých školách jsou různé zvyklosti, popřípadě nařízení ředitele, jak oslovovat žáky, potažmo studenty. Na základní škole je to vcelku jasné, na střední je to horší. Osobně se přiznám, že studentům na začátku školního roku vykám, ale postupně se domluvíme na tykání.

Jsou i výjimky - studenti, u kterých vím, že je budu muset napomínat, se prostě musí smířit s tím, že jim vykám. Obvykle pochopí důvod vykání velmi rychle sami a začnou se snažit, abych jim taky tykala.

Na mém působišti po mateřské dovolené jsem učila studenty, kterým bylo kolem dvaceti let. Měli hotové střední školy a protože podnikali, dodělávali si u nás odbornou maturitu - vesměs jim šlo o účetnictví a ekonomiku. Jim bylo dvacet až dvacet pět, mně bylo dvacet šest a zákonitě jsme si nejen tykali, ale měli jsme i řadu společných zážitků. Ovšem vedení školy na to mělo vlastní názor, a tak se svého času odehrál následující hovor:

Student: „Mohla byste mně taky tykat?"
Já: „Nemohla, protože mě každou chvíli naštvete a kromě toho to vedení zakázalo!"
Student: „Co zakázalo? Abyste mně tykala?"
Já: „Asi tak..."
Inspektor, který právě přišel do třídy: „Studentům se musí prokazovat úcta, a tedy se jim musí vykat!"
Student k inspektorovi: „Já bych považoval za čest, kdyby mi paní profesorka tykala, a ty se mně do toho nepleť!"

Naštěstí se to minulo bez následků...

Pajda


Dobrý den, Pajdo!

Vy mi uděláte radost skoro pokaždé a dnešek není výjimkou :)! Historka s inspektorem je přímo skvostná, ten musel zírat jak „telemanovy“ vrata :)! Jinak co se tykání s vyučujícími týče, dovolil jsem si to až v okamžiku, kdy jsem u nich měl splněno a věděl jsem, že už nikdy nebudou v roli, kdy by jim mohlo být tykání nepříjemné – tedy že už mě nebudou zkoušet. Ten trapas, kdyby mi museli říkat: „Víš, Richarde, nauč se to pořádně a přijď znova, nemůžu ti to dát ani ze staré známosti,“ bych asi nepřežil :).

Reklama