Zatím nejsem vdaná. O svatbě jen uvažuji. Přemýšlím, zda ten, kterého miluji, je ten pravý. Zajímám se o vše, občas i o názory okolí. A proto nemůžu být hluchá ani k těm, kteří se mě ptají: „A jaká je tvoje potenciální tchyně?“ Okamžitě si při té otázce vzpomenu na dobu, kdy mi bylo kolem pěti let.

 

Měla jsem nového tátu a všechno bylo najednou jiné. Už nepatřila mamka jen mně. Musela jsem se dělit. A nejen to. Čekalo mě také seznámení s novou rodinou.

 

K jednomu dědečkovi přibyl druhý. Babičku jsem měla první. Jak moc jsem si přála, aby byla taková, jakou mají děti ve filmech – hodná, která napeče buchty a vždy bude umět poradit i pohladit. Těšila jsem se, až ji poznám. Ale…

 

Nikdy nezapomenu na pocity, které jsem měla při návštěvě nových prarodičů. Nevěděla jsem ve svých dětských letech přesně, o co jde, ale cítila jsem, že je něco špatně.

 

Viděla jsem smutný obličej mamky a postupem času, čím jsem byla starší, jsem začala chápat, o co celou tu dobu šlo.

 

Nikdo neříká, že první láska je navěky. Někdy to skončí dobře, ale většinou to tak není. Když se poznala mamka s taťkou, měli oba po prvním rozvodu. A zdá se, že i přesto, že našli společně své nové štěstí, byli tu stále lidé, kteří se se změnou nemohli smířit.

 

A tak byla v nové rodině mamka pod neustálým tlakem srovnávání s bývalou ženou, a především "nenápadně" babičkou přesvědčována, že jestli někdo má jejího novomanžela opravdu rád, tak je to ona - jeho matka. Ona přece umí lépe vařit i lépe mu porozumět, lépe... 

 

Když bojujete se sokyní v lásce, máte alespoň nepatrnou šanci na výhru, pokud se snažíte vysvětlit určitá pravidla matce svého muže, je to někdy boj s větrnými mlýny. Nejdůležitější je však postoj vašeho partnera. Pokud se slepě zcela postaví na stranu své matky, máte prohráno předem. Naštěstí mamka se nevzdala a taťka nezůstal k jejím prosbám hluchý. Vztahu mezi tchyní a snachou nejsou nejlepší, ale jde to.

 

Mám partnera a těšila jsem se na okamžik, až poznám jeho rodinu. Doufala jsem, že bude všechno v pořádku. Když jsem poprvé viděla jeho rodiče, připadali mi sympatičtí.

 

Když mi poprvé na návštěvě u nich jeho maminka připomněla přítelovu bývalou partnerku, přešla jsem to.

 

Když poprvé zauvažovala nad tím, zda jsme vůbec schopni spolu být, brala jsem to jako vtip.

 

Když se to opakovalo podruhé, potřetí i počtvrté, vzpomněla jsem si na tebe, mami. Mám pocit, že to, s čím jsem se setkala v pěti letech, se vrací. Ale tentokrát jsem tou hlavní postavou já. A vůbec mě to netěší. Spíš naopak.

 

P.S. Milé ženy-in, nepsala jsem článek s tím cílem, abych se dočkala rad, doporučení, případně i výčitek. Zajímají mě především vaše zkušenosti s matkami vašich partnerů a lásek. To pomůže mnohem víc, a třeba nejen mně.

Napište na e-mailovou adresu: redakce@zena-in.cz příspěvek na dnešní téma:

MŮJ ŽIVOT S TCHYNÍ
Jaká je maminka vašeho partnera? Máte se rády?
Padly jste si do noty?
Tolerujete se?
Nemluvíte spolu?

Jaké bylo vaše první setkání?

Tykáte si, smějete se spolu?
Vaše děti k ní nechtějí jezdit?

Během let se změnila?
Je to nejlepší ženská na světě?
Rozumí vám líp než vlastní máma?

Poradila vám, jak na manžela?
Je to uťáplá ženská, nebo generál?

A jaká jednou jako tchyně budete vy?
Nebo už s tím máte zkušenosti?

Reklama