Domácnost

A tak jsem nešikovná bulimička

Dobrý den, Radku,

asi mi to nedá, a napíšu příspěvek....  asi mám nějakou náladu na smilstvo či co...

Moje obžerství je vážně hřích...

V dětství do mě nutili jídlo horem dolem, byla jsem podvyživený vyžle. V pubertě jsem začala bláznit s makrobiotikou, vegetariánstvím, astrologií a taroty...

V těhotenství a při kojení jsem střídavě ležela na kapačkách ve špitále kvůli nezvladatelné nevolnosti nebo jsem se cpala horem dolem, a to především masem...

Pak jsem kvůli zdravotním problémům, či spíše kvůli formě jejich léčebného řešení, začala přibírat i po vodě... a vím, jaký to je, když během čtyř měsíců přiberete 10 kilo, jak pak chodíte do ledničky zažírat ten hnus ze sebe samé.


A když vám doktor do očí tvrdí, že to prostě není možný po tom přibírat, že se přežírám... částečně měl pravdu...

A jak se to zoufale snažíte shodit. Nic nefungovalo... až pak náhoda a dělená strava podle Lenky Kořínkový. Bylo mi náhle krásně, jako bych se zbavila obrovského břemene nejen na těle, ale i na duši. Zbavila jsem se 10 kilo během tří měsíců a vlčího hladu.

A teď... teď mám momentálně naprosto příšernou averzi k masu. Nesnáším pohled na něj, je mi odporné svou chutí i konzistencí, uvědomuji si sama sebe v patnácti, kdy jsem se štítila obírat kuřecí a králičí stehna a "dojídat" všechno, tudíž i křupky a ty nechutný vlákna sražený krve a žil.

Protože se to přece nevyhodí...vadí mi červený víno, jehož chuť mi připomíná železo a krev. Smrdí mi psy, protože mi ta "vůně" něčím připomíná syrový maso.

Stala jsem se snad koněm, jehož čich je na krev a maso přecitlivělý???  :-))))

Ale k tomu obžerství. Ano, já se obžírám, když na to přijde.... Nikdy jsem neměla vůli být anorektička, bez jídla mě bolí hlava a taková migréna mi za nudlovou postavu nestojí.

Ano, zkusila jsem být bulimička, ale zvracet mě nebaví, toho si ostatně u migrén užiju i bez toho dost... A tak jsem nešikovná bulimička. Nažeru se na noc, přežeru, anglickou přefláknu fidorkou a gumovejma bonbonama...a pak jdu normálně spát.  A pak kila přibývají... a přibývá pocit hnusu ze sebe samé. Ze slabé vůle, z blbýho života...

Obžírám se ve chvílích, kdy je mi smutno, kdy se cítím sama ve svém nitru, kdy jsem přetížená, vytočená, naštvaná, frustrovaná...

Je to hřích, já vím, i když možná ty lidi za to v tu chvíli nemůžou, že se přejídají, jen kompenzují nějaký nedostatek - je to jejich chyba. Člověk by     MĚL MÍT NA SEBE ČAS. Udělat si ho, vyflákat rodinu z baráku, utéct někam na víkend a vypnout telefon, cokoliv...cokoliv, co se nesluší a co není morálně správné. A být chvíli sám. Najít se, vyříkat si to sám se sebou a nakonec se pohladit a říct si, že se mám rád. Protože každý člověk by se měl mít rád.

A měl by poslouchat své tělo, ví, kdy má dost, kdy má hlad, kdy potřebuje to či tamto...  a pak žijete v souladu ducha i těla.- je to strašně těžký, podařilo se mi to v životě jen párkrát, víc inklinuju k tomu strašnýmu hříchu...

Je to jako s milováním? Kolikrát se s někým milujete z donucení, frustrace, proto, aby byl klid... a kolikrát z lásky? Co je tedy smilstvo?

Je to jako s jídlem? Kolikrát jíte z donucení, frustrace, proto, aby byl klid....a kolikrát z lásky k sobě? Co je tedy obžerství?

Přeji jen krásné zážitky s jídlem...

RenataP

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


 

Milá RenatoP, myslím, že v tomhle problému nejste sama. A jak píšete, víte, co máte dělat. Jen se přinutit.

Někdy se domnívám je lepší smířit se spár kily navíc než si zhuntovat tělo a duši dietami. Vždyť krása je ukrytá v nás, ne v našich tělech.

A pro všechny - jestli to čtete teď , když to vyšlo, tedy ve 12.00 – CO TADY DĚLÁTE? JAK TO, ŽE NEOBĚDVÁTE?

Turnaj v samolodích už běží: Více ZDE: VYHRAJTE TO, NA CO MÁTE CHUŤ

Dnes si povídáme na téma obžerství. Děkuji za váš zájem. Příspěvků nám chodí spousta. Je vidět, že jídlo a věci s ním spojené jsou vám blízké.

Tak se neostýchejte ani vy. Napište nám na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

a třeba právě vás vyberu a dám vám na konci dnešní editace dárek. Jaký – sledujte novinky, dovíte se to během dne!

   
26.01.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [9] daddyska [*]

    přibývá pocit hnusu ze sebe samé. Ze slabé vůle, z blbýho života... jo jo už je to tak Sml15

    superkarma: 0 26.01.2011, 22:14:09
  2. [8] Nikitka1910 [*]

    Sml30

    superkarma: 0 26.01.2011, 18:07:46
  3. avatar
    [7] vladka006 [*]

    Dante Alighieri — #6 JJ, taky tak. Jak mám nervy, nebo jsem nasraná,  nedokážu nic pozřít, ačkoliv mám hlad. Žaludek mi dělá takové zvláštní vlny, že by bylo dost nebezpečné cokoliv sníst. Zvláštní je, že přesto v období stresu nejvíc přiberu. Jak zvládnu stres, začnu jíst, tak hubnu.

    superkarma: 0 26.01.2011, 14:41:49
  4. avatar
    [6] Dante Alighieri [*]

    Já to mám naopak - jím jen když jsem spokojená a šťastná. Když mám problém nebo žal, úplně klidně jím celý den ovoce, večer jen krajíc s rajčetem a to je všechno. Spokojenost mi přivolává chutě.

    1. na komentář reaguje vladka006 — #7
    superkarma: -1 26.01.2011, 13:33:07
  5. avatar
    [5] Věrulinka [*]

    Jen jez, správně děláš, ale maso by jsi měla také jíst Sml79Sml22

    superkarma: 0 26.01.2011, 12:48:14
  6. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Sml79Jj, když je celej svět hnusnej a studenej, kolikrát je člověku u ledničky miloučko a teploučko.

    superkarma: 1 26.01.2011, 12:11:06
  7. [3] jastura [*]

    Baštím hezky u čtení. Pořádné jídlo si uvařím hezky večer k televizi a budu se ládovatSml52

    superkarma: 0 26.01.2011, 12:10:24
  8. avatar
    [2] vladka006 [*]

    Tak to máš vážný problém Sml15. Vím, o čem to je, bohužel Sml15.

    superkarma: 0 26.01.2011, 12:07:22
  9. avatar
    [1] Klára Wimmerová [*]

    Radku, já bych šla - a protáhla bych si ho do odpoledních hodin, abych ho i v klidu strávila... Můžu? Sml32

    superkarma: 0 26.01.2011, 12:06:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme