Jako každý rok moje tchyně odmítla pozvání na Štědrý den: "Já Vánoce neslavím, to není nic pro mě, já si jen dám stromeček, aby mě sousedi nepomluvili!" a jako každý rok nás pozvala na Boží hod: "Já udělám pořádného ptáka, ty to neumíš, já se na to celý rok těším!",  a tak jsme slíbili tchyni, že na Boží hod v poledne jsme u ní s dárky a patřičně hladoví - ať je jaká chce, vaří výborně a kačena se zelím je její specialita...

Jako každý rok odmítli moji rodiče pozvání na Štědrý den: "Vánoce jsou rodinný svátek, rodina má být pohromadě, my máme sebe a ty máš svoje!", a jako každý rok nás matka pozvala na Štěpána na oběd: "Ty stejně nevaříš, měli byste zbytky od Štědrého dne, aspoň se pořádně najíte!", a tak jsme slíbili našim, že na Štěpána v poledne budeme u nich s dárky a patřičně hladoví - ať už je máma jaká chce, vaší docela dobře, a hlavně bude mít ještě aspoň pět kilo cukroví - pečení je její specialita...

Na Štědrý den jsem koupila kapra jen menšího - koneckonců mrazák je plný a oba následující dny máme zajištěný teplý oběd, škoda vyhazovat rybu. Polévky se udělalo o trošku víc, protože tu vozím i tátovi - máma ji nejí. Salátu se udělalo nejvíc, ten se sní po večerech, nebojím se, že by zůstal. Ostatně mrzne, takže přebytečné jídlo se uskladní typicky na balkoně - žádný problém.

Tak a je to tady - večeře je spíš symbolická, protože syn už se těší na dárky, manžel nemá hlad a já celý den ochutnávala, jestli je jídlo k jídlu.

A už se rozbaluje, umlsává cukroví, dojídá ovocný salát, popíjí a vůbec ... a je čas jít spát. A ráno si dáme lehčí snídani, protože obědy u tchyně bývají bohaté. Ješt쨞e nám zbylo pivo, po kačeně bude dobré, ale počká na nás doma.

Přicházíme ke tchyninu bytu a nějak mě zaráží, že na chodbě není vůbec, ale vůbec nic cítit. V nejhorším případě bývá cítit plyn, protože tchyně si už deset let odmítá dát zkontrolovat trubky ... ale dneska vůbec nic. Opatrně odemykáme dveře - a zůstáváme stát na prahu, lehce vykulení. V bytě je tma, tchyne leží na posteli a naříká. Jistě, je chřipková sezóna. Ordinuji Paralen a sanitku, protože tchynino nemocné srdíčko nemusí vysokou horečku vydržet, ohřívám zbytky včerejší polévky, aby měla nemocná aspoň nějaké jídlo, a tiše a hladově odjíždíme domů. Ještě že aspoň ten salát zbyl! Dávám ho část rozmrznout a přikusujeme k němu každý jeden svůj kousek kapříka - poslední ze všech.

A na Štěpána se od rána těšíme na pořádný oběd - ještě večer se máti ujišťovala, že opravdu přijedeme. Přicházíme k bytu našich - tam není cítit vůbec nic, protože byt je jinak postavený a z kuchyně na chodbu netáhne. Jenže ani na předsíni není cítit vůbec nic... Přicházíme do pokoje a zůstáváme stát na prahu, lehce vykulení. Rodiče leží na posteli a naříkají. Jistě, je chřipková sezóna. Ordinuji Paralen, ohřivám rybí polévku, aby měli rodiče aspoň něco, a tiše a hladově odjíždíme domů. Ještě že aspoň ten salát zbyl! S nějakým rozmrazováním se vůbec nezabývám - každý si udlábne kus salátu z hrnce, dovnitř vrazí špejli a ohryzáváme zmrzlý salát jako nanuka - to by byl námět do Vaření! A kapřík už není vůbec...

A hádejte, kam příští Vánoce určitě na oběd nepůjdu????

Reklama