Bulvár

A pak že pověrám se nemá věřit!

Někdy mám den, že mi připadá, že všechno už od rána je úplně mimo mou kontrolu.
Zrovna takový byl i pátek minulý týden, začalo to tím, že jsem asi po deseti letech zaspala. Opravdu se mi to nikdy nestává a tak můžu poděkovat pouze svému pejskovi, že mi doslova skočil do postele, protože už byl "jeho čas na ranní vyvenčení". Hrozně jsem se lekla, vyskočila prudce z postele, a protože mám slabý tlak a mám podle doktora vstávat jako stará babka (pomalu a rozvážně), zatočila se mi hlava a málem jsem omdlela.

Jak říkává moje máma "Spěchej pomalu", takže jsem se uklidnila, uvědomila jsem si, že autobus už stejně nestihnu a zavolala jsem do práce, že přijedu později. Došla jsem se svým zachráncem ven, pak jsem vzbudila dceru do školy, v poklidu s ní posnídala a také s ní jela o hodinu později do práce. Dcera byla celá nesvá, že má jet v autobuse s maminkou, takže jsem musela dělat, že k sobě nepatříme, protože by se jí prý holky posmívaly. Nechápu, ale co neudělat pro svou dceru, vyhověla jsem a celou cestu v autobuse jsme se k sobě nehlásily.

O každodenních peripetiích v práci snad ani psát nemusím, to každopádně prožíváme všechny každý den. Škoda slov, každá se potýkáme s nepochopením pánů kolegů, když se snažíme v polední půlhodince místo oběda oběhat a zařídit co nejvíce, ještě rychle vymyslet a nakoupit něco k večeři a nezapomenout si koupit něco k obědu do práce, co poté potajmu zhltneme a ani přitom vlastně nevnímáme, co to bylo. Zatímco naši mužští kolegové si jdou spokojeně a pomalu z teplého oběda, ještě stihnou pokoukat na "vystresované a uhoněné" kolegyně. Někdy je mi pak líto, že nejsem chlap.

Odpoledne mě má dcera dorazila svými "úspěchy" v žákovské knížce a manžel větou, že je strašně utahanej a tak že se na velký víkendový nákup nejede, že si musím skočit do naší venkovské prodejny, kde tak nerada nakupuju, protože některé výrobky tam prostě ani neznají a musím si dávat pozor na záruky doslova u všeho, co koupím.

Takže docela vydařený pátek, a teď mě napadá, nebylo náhodou 13.?
A pak že pověrám se nemá věřit!!!

Ale jedno pozitivum na tom pátku bylo, že po něm přišel víkend a tedy "odpočinek" v podobě všech domácích prací, které se v týdnu prostě nedají stíhat.
   
17.05.2005 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Kelly [*]

    Helenko, u nás jsem to já, kdo nechce jezdit společně s dcerou , také jsem z toho celá nesvá ...
    Vecernice: to je mi líto

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:39:18
  2. [2] Anai [*]

    Jezdila jsem s dětmi do školy když jsme bydleli na sídlišti a ony měly školu u mé práce asi 3 roky, bylo jim tehdy od 6 do 13... a že by se za mě styděly? No to bych jima dala!!!! Asi je něco jiného anonymní Praha a venkov... Jinak tento pátek jsem taky měla několik smolařských příhod, asi bylo něco ve vzduchu, normálně mám naopak pátek 13 velmi vydažený!

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:29:20
  3. [1] Ifankar [*]

    Milá Heleno,
    sama ještě v takové situaci nejsem, ale jako kdybys přesně popisovala moji mamku ... zvlášť ty obědové výběhy ...nasmála jsem se
    Jen s tou dcerou je to jinak. Už jsem ve věku, kdy s mamkou v autobuse ráda jezdím a dokonce se i trochu naparuju

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:47:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme