Novinky

A pak že lidi nejsou stlačitelní!

O svých zážitcích ze středoškolských let nám napsala čtenářka Boros. Ta jezdila s kamarádkou čtyři roky každý den autobusem a vyzkoušela si mimo jiné, jak moc jsou lidé stlačitelní. Hodně. :-)

Taky jsem takhle jezdívala do školy a byla jsem ráda, když jsem se vešla. Další autobus mi totiž jezdíval až za hodinu. :-) Moc Vám děkuju za příspěvek, milá Boros, a přeju krásný den.


Nemáme a v podstatě jsme nikdy neměli auto (nepočítám jediný rok, kdy jsem chodila do první třídy - to jsme sice auto měli, nejnovější model - Škoda 100, ale pak se rodiče rozvedli), takže veřejná doprava je moje. Nejrůznějších historek mám přehršel, ale podělím se jen o dvě - obě spadají do éry dávno minulé, kdy jsme jezdívala autobusem MHD na gymnázium (v Praze). Tlačenice ráno strašné, kolikrát se ani nepovedlo nastoupit, ale jako Pražáci jsme to brali s klidem - byla to dennodenní realita (dnes, kdy bydlím 400 km daleko a moje děti něco takového vidí v metru, jsou v šoku).

Už si nepamatuji, ve kterém předmětu, jestli ve fyzice a nebo v chemii, jsme brali vlastnosti těles, mimo jiné stlačitelnost kapalin. Zároveň v biologii složení lidského těla, že je tvořeno z určitých procent vodou a že to procento se postupně s věkem mění. Samozřejmě, že si nepamatuju, jak přesně, ale vody postupně ubývá. Některý další den jsme se opět se spolužačkou vmáčkly do autobusu (stará Karosa, žádný kloubový autobus) a cestovaly do školy. Asi v polovině cesty byl poměrně dlouhý úsek mezi zastávkami a navíc to bylo z kopce, proto tam řidiči jezdívali dost rychle. Náš taky, ale najednou prudce dupl na brzdu. Sedící cestující vyletěli ze sedadel, my, co jsme stáli, jsme průběžně pokračovali až k řidiči pěkně po svých. Divím se, že nikdo neupadl, jen nějaká taška. Zarazili jsme se o sloupek u řidiče, všichni v jednom chumlu, kupodivu nikdo neprotestoval. Řidič se jen vyklonil ze sedadla, kouknul, jestli se nikomu nic nestalo a pronesl: „a pak že lidi nejsou z 40 % stlačitelní“. Měl pravdu, zadek autobusu byl prázdný. Pokračoval v jízdě, ale my se spolužačkou jsme se smály až do školy a spojily si to s našimi školními znalostmi, které jsme měly mít - o stlačitelnosti kapalin a složení lidského těla.

Takhle jsme cestovaly se spolužačkou 4 roky (ostatní na tom nebyli lépe, mačkali se v tramvaji nebo v autobuse, někdo i v obojím), občas jsme se strkaly s tím, že když se vejde ona, vejdu se i já nebo naopak. Ve čtvrtém ročníku jsme probírali v matematice úplnou matematickou indukci. Vyučující se nás ptala, kde se té indukce dá využít a nás, puberťáky, napadlo, že se tak dá dokázat, že do autobusu se vejde neomezené množství cestujících a hned jsme to začali dokazovat. Od té doby, kdykoli jsme se strkali v dopravním prostředku, vždy jsme tvrdili, že se dá matematicky dokázat, že se tam prostě vejdeme všichni, co jsme na zastávce.

V Praze už 24 let nebydlím, strkám se v jiných dopravních prostředcích (naposledy teď v pátek ve vlaku), ale už to není tak strašné.

Boros

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Zážitky z dopravních prostředků

  • Jezdíte často dopravními prostředky?
  • Jakými nejčastěji?
  • Vadí vám to?
  • Nebo používáte jen auto?
  • Máte nějakou zajímavou historku?

Napište mi, budu se moc těšit na vaše příspěvky. Pro jednu z vás mám jako odměnu knížku Mapa času (Félix J. Palma, nakl. HOST) a Sérum proti pigmentovým skvrnám od Mary Kay.

Adresa je stejná jako vždy: redakce@zena-in.cz, heslo Dopravní prostředky. Těším se do dnešních 14.30 hodin. Předem děkuju!

mapaserum

   
17.02.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] enka1 [*]

    Též se dá přímou úměrou vypočítat, kolik stlačených lidí přišlo o peněženkuSml16Sml24

    superkarma: 0 17.02.2014, 15:21:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme