Bulvár

A pak věřte předpovědím!


Je to asi dva roky, co jsem zavítala ke kartářce, aby mi odtajnila něco z mé budoucnosti. Mimo jiné jsem se zeptala na děti. Odpověděla, že miminko přijde už brzy a bude to kluk.

 

Uteklo pár měsíců a já uviděla na testu dvě čárky. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jednak jsem byla po gynekologické operaci a jednak jsem dle svých výpočtů zaručeně neměla plodné dny :-)

 

Za pár dní jsem přišla na gyndu a říkám panu doktorovi: „Asi jsem těhotná, ale není to možný“ a začala jsem mu vykládat něco z teorie plodných dnů a životnosti spermií. Asi si o mé přednášce myslel svoje, nicméně po ultrazvuku bylo vše jasné. Byla jsem těhotná.

 

Miminku jsem vybrala jméno Viktor. Ve 20. týdnu jsem šla opět na ultrazvuk a ptám se pana doktora, co to bude (jen abych se ujistila) a on na to, že mi to neřekne, ať se nechám překvapit. Opět jsem vytáhla své teorie, tentokrát na téma babské výpočty určení pohlaví potomka a pana doktora jsem ujistila, že to bude kluk :-)

 

Týdny utíkaly, krásnou modrou výbavičku jsem měla připravenou, bříško dosáhlo nevídaných rozměrů a já se pomalu připravovala na den „D“. Každý den jsem pila čaj z maliníku (od 36. týdne) a jedla lněné semínko. Všem vřele doporučuji.

 

Bylo 5 dnů před termínem. Vzbudila jsem se po půlnoci a potřebovala na záchod. Měla jsem pocit, že jsem se trochu počůrala, ušla asi tři kroky a najednou  „RUP“, v pokoji byla potopa. Nemohla jsem uvěřit, že už je to tady. Vzbudila jsem přítele, rychle začala balit věci a jelo se.

 

Po celou dobu cesty mi odtékala plodová voda a do porodnice jsem dorazila úplně promočená. Zazvonila jsem na porodní sál, přišla mi otevřít mladá porodní asistentka a vedla mě na vyšetření. To bylo kolem 3:00 ráno. Natočili mi monitor, všechno bylo v pořádku a následovalo vyšetření touto porodní asistentkou, které bylo podle mého dost bolestivé. Když jsem se ohradila, že to dost bolí, řekla mi s údivem „Ale tudy musí projít dítě, tak co jančíte“.

 

V tu chvíli se mi chtělo brečet a říkala jsem si, že to nezvládnu. V duchu jsem prosila miminko Vítka, aby mi pomáhal a vyklouznul rychle ven. Bolesti jsem neměla skoro žádné, na monitoru taky nic, tak jsem šla za přítelem a  chodili jsme po chodbě. To bylo asi 5:00. Sem tam kontrakce, ale nic hrozného. Přišla opět ona porodní asistentka a vedla mě na vyšetření, které tentokrát provedl mladý, velmi milý doktor a nebolelo to vůbec. Řekl, že jsem otevřená na 2 cm a že to bude ještě trvat. Navrhl mi, ať se jdu na pokoj trochu vyspat. Přítele jsem tedy poslala domů s tím, ať přijede kolem desáté ráno. Ležela jsem v posteli, usnout se mi nepodařilo, kontrakce nepravidelné asi po 10-15 minutách. Natočili mi monitor s tím, že se nic neděje, že se to k porodu nechystá. To bylo asi 7:30.

 

Ráno se střídala směna, přišla jiná, úžasná porodní asistentka a mladá paní doktorka, která mě asi v 9:00 znovu vyšetřovala a říká: „Rychle na přípravu, jste na 5 cm otevřená“. Moc jsem nechápala, protože kontrakce jsem měla stále nepravidelné a nijak extra silné. Na přípravě si mě převzala další porodní asistentka, která pak se mnou byla až do konce porodu. Opět mě vyšetřila, to už jsem byla na 6 cm otevřená, kontrakce stále k vydržení a velmi krátké. Rychle jsem volala přítele ať už přijede. Porodní asistentka mě odvedla na sál. Kontrakce trochu zesílily, ale pořád se to dalo vydržet. Asi v 10:00 přišla anestezioložka a píchla mi epidurál. Najednou se mi ulevilo a kontrakce už jsem necítila vůbec žádné.

 

To už tam byl i můj přítel a čekali jsme, co se bude dít. Najednou se mi chtělo tlačit a přišlo to nejnáročnější. Představte si, že se vám chce strašně na záchod a vy stojíte před zamčenou kadibudkou. Tak přesně jsem se cítila. Už se to nedalo vydržet a říkám asistentce „Musím tlačit, už to fakt nevydržím“. Vyšetřila mě a řekla, že jsem na 8 cm otevřená a povídá: „Tak jdeme na to.“

 

Přišla ta mladá doktorka a já konečně začala tlačit. Moc mi to nešlo, ale všichni mě povzbuzovali, že to dobře postupuje. Najednou doktorka říká: „Při další kontrakci musí miminko ven.“ Sebrala jsem všechnu sílu, zakřičela jako válečník, zatlačila a najednou cítím, jak ze mě vyklouzlo něco měkoučkého a slyším, jak porodní asistentka říká: „Máte slečnu.“ Byla jsem tak překvapená, že jsem ze sebe nevydala slovo a jenom brečela štěstím, že máme porod za sebou a v náručí zdravé miminko, krásnou holčičku Marušku.  

 

Maruška se narodila  v 11:50 v porodnici U apolináře v Praze. Dneska už je jí skoro 9 měsíců a je to moje sluníčko.

 

Když se podívám zpátky, musím říct, že porod vůbec není tak strašný, jak se o něm říká, a proto vzkazuji všem budoucím maminkám: „Nebojte se, ta chvilka bolesti za tu náruč štěstí opravdu stojí.“

 

přeji všem hezký den  
Dalusa


Milá Daluso,
váš příběh by měli ordinovat jako terapii. Mnoha vystrašeným prvorodičkám by určitě pomohl.
Díky a mějte se krásně
   
27.06.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] bednaroi [*]

    pribeh krasny,akorat me trosku mate ze vybrali jmeno Viktor a pak prosi miminko Vitka aby rychle vyklouznul ven.

    superkarma: 0 27.06.2006, 11:51:16
  2. avatar
    [6] Lenika [*]

    superkarma: 0 27.06.2006, 10:50:06
  3. avatar
    [4] erKa [*]

    slonbidlo: Kytara: sme tři

    superkarma: 0 27.06.2006, 10:14:58
  4. [2] Kytara [*]

    Holky, já to dneska nemůžu číst! U každého článku skoro brečím!

    superkarma: 0 27.06.2006, 09:56:23
  5. avatar
    [1] Žábina [*]

    určitě to za to stojí...já zas chtěla moc holčičku a mám dva kluky

    superkarma: 0 27.06.2006, 09:49:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme