Náš rodinný domek sousedí se základní školou v našem městečku. Proto o zajímavé pohledy z okna do okolí školy není nouze. Vzpomínám si na jeden postřeh z konce školního roku. Jak je zvykem, vždy se třídy na konci června fotografují. Uviděla jsem třídu druháků s mladou učitelkou, jak se začínají formovat podle pokynů fotografa. Ovšem jeden tvrdohlavý žáček, že se ne a nebude fotit. Začal pobíhat po trávě a nakonec skočil do záhonu brambor, které si tam starší ročníky pěstovaly v rámci výuky „pozemek".

Rozkročil se a začal se pošklebovat. Učitelka mu nejdříve domlouvala, ale pak jí nic jiného nezbývalo, než za ním do toho záhonu vejít. Ale ouha! její botky byly na dosti vysokém a špičatém podpatku. Jeden se zabodl do hroudy hlíny, ona neudržela rovnováhu a kecla si v bílém parádním kostýmku na zadek. To samozřejmě rozesmálo žáčky, ale postřehla jsem, že to cukalo v koutcích i panu fotografovi.

Když ale viděl její oči, připravující se k pláči, přiskočil a pomohl jí na nohy. Nabrala kosmickou rychlost a letěla zpět do školy. Fotograf seřadil žáčky do dvojic a vrátili se do školy také. Jestli se šli fotografovat druhý den a jak to dopadlo s neposlušným žáčkem, nevím, ale vždy, když potkám ve městě onu „nešťastnici", vybaví se mi její flekatý kostýmek a smutné oči.
Januše


Ubohá učitelnice bledá, to vám povím.
Vyloženě s ní soucítím, je fakt, že chlapovi by se něco takového nestalo, ale o to útlocitněji musela slečna učitelka tohle brát. Myslím, že ji to straší ve snech ještě dneska. Vzala si kostýmek kvůli dětem a pak tohle. To je pech, řeknu vám.
Pozdravujte ji ode mě.:-)

Reklama