Dobrý den!
Velice si libuji v hrůzostrašných povídkách. Pak se tak krásně bojím. Znáte to i vy?
Jednou jsem seděla se známou, čaj jsme vypily, něco pojedly a povídaly. Od semletí sousedů jsme si to namířily ke svým rodinám. Ale Liduška „jela" ještě dál a...
„Věro, naši bydleli u potoka blízko hřbitova. Tatínek byl hudebník, kdejakou tancovačku vysmýčil a jednou, když se tak vracel pozdě po půlnoci domů přes kopec, pobrukoval si nějakou písničku, ale popito neměl a měsíček svítil jako rybí oko, tak vidí nějakou ženskou v bílém hábitu, jak jde od sousedů ven z dědiny. Volal na ni, ona se ohlédla a šla dál. Ráno maminka tatínkovi říkala, že kolem půlnoci zemřela sousedka. Tehdy jsem byla malá žaba, ale v těchto místech mi ještě dnes naskakuje husí kůže."
„Liduško, já ti povím taky něco. Zapadla jsem do party. Nic jsme nerozbíjeli, nefetovali, rádi jsme si povídali o přečtených knihách. Zvláštní na tom bylo to, že jsme se scházeli na hřbitově v jedné staré hrobce. Tam jsme se posadili do kruhu a povídali. Jednou kamarád začal, že se naučil vyvolávat duchy. No, dva večery se nedělo nic, ale ten třetí, kdy začal promlouvat s jedním ze zemřelých, samozřejmě při svíčkovém osvětlení, se pohla náhrobní deska. To bylo na nás moc. Vyletěli jsme ven z hrobky. Dovnitř jsme se vrátili za pár dní. S deskou pohnuté bylo a my jsme věřili, že to bylo duchem."
Tak jsme začaly večer a povídaly si dlouho do noci. U Lidušky jsem raději přespala, bála jsem se jít domů, že mě chytne nějaké strašidlo za zadek.
A jestli se chcete bát, tak si přečtěte nějakou knihu od Erskinové. Cestuje se v čase. Dobré čtení, zvláště na noc, kdy si čtu u lampy, v krbu praská oheň a za oknem pofukuje a já se propadám do doby Keltů a s jejich nejvyšším druidem Bronchainem...
Krásný den a večer bububu, arjev
Díky za krásný příspěvek! Úplně to vidím, tu partičku puberťáků, jak s jekotem utíkají z hrobky... V určitém věku je vyvolávání duchů snad nejoblíbenější zábava. A takhle příjemně se bát je moc fajn.
Soutěž: Osca. .ilde
Nový komentář
Komentáře
Erskinovou mam prectenou komplet, je vyborna. Takovy typ cetby, od ktere se jeden proste neodtrhne, dokud to neprelouska
_zelvicka_: na Erskinovou jsem přišla náhodou,když jsem vyhazovala staré letáky.Byla tam nabídka z knižního klubu od Erskinové Na hranici temnot.Jedná se o cestování v čase.Zvědavost se vyplatila a paní knihovnice se divila,jak to že si půjčuji takový žánr.
V hrobce, ani za nic.
Erskinovou mám přelouskanou celou, doporučuji. Článek se mi líbil
Do hrobky bych nešla ani ve dne, natož večer a ještě vyvolávat duchy, to bych se pos.... strachy.
Já se hodně bojím,takže pokud nemusím,nevytáhnu za tmy paty z domova.Potmě na hřbitov by mě nikdo nedostal.
já bych se zbláznila strachy
Mrtvých se bát nemusíme,spíš těch živých.(některých)
scházet se v noci v hrobce by nebylo nic pro mě. Bojím bojím.
Když v Nymburce přistavovali budovu k Zimnímu stadionu a bagrovali základy,bylo na průřezu jámy vidět několik hrobek,přestože bylo pohřbívání mnoho let ukončeno a hřbitov zrušen.Nejen,že jsem do zakrytí jámy nechtěla jezdit pro syna z hokeje,ale přišlo mi,že mi tam auto nějak nejede a o těch rakvích se mi několikrát i zdálo.Dnes to nikoho neděsí a "zimák"slouží k radosti všem.
Nikam bych nešla bála bych se
Erskinovou zrovna čtu
brrr tam bych nešla bojímbojííííím
Do žádný hrobky by mě nikdo nedostal,hlavně večer nebo v noci,na to jsem moc velkej pos...
já tomu věřím