Jela jsem ráno do práce metrem a vyslechla jsem zajímavý a roztomilý rozhovor. Tedy – mně a ostatním spolucestujícím alespoň tak připadal. Jedné z aktérek zmíněného dialogu ale do smíchu zrovna nebylo.

Naproti mně seděla asi třicetiletá maminka s přibližně čtyřletou holčičkou. Dívenka byla taková ta klasická povídalka. Pusinka jí jela jako zkušené trhovkyni a z celkem nevinných, dětských otázek a vlastních přemýšlivých pochodů, po chvíli tnula do živého:

„Mami, taky jsem byla u tebe v bříšku?“ zamrkala svýma velkýma očima a vzápětí je upřela na svou matku v naléhavém očekávání vyčerpávající odpovědi.

 

Maminka též zamrkala, pro změnu svýma namalovanýma očima, nadechla se a řekla: „Ano.“

Holčička chvilku tuto informaci zpracovávala, aby po několika vteřinách usoudila, že s takovou lakonickou odpovědí se spokojit rozhodně nemůže.

 

„A jak jsem se dostala ven?“

 

„Karolínko, popovídáme si o tom doma, ano?“ Chuděra maminka. Nedivím se jí, že se odmítala stát terčem zábavy všech cestujících. A předvádět své schopnosti ohledně sexuální výchovy uprostřed ranní dopravní špičky by se asi líbilo málokomu z nás. Jenže – na takovéhle naše rozumné a logické úvahy většinou naše zvídavé ratolesti kašlou. Pokud jim v hlavince vytane nějaký problém, potřebují znát odpověď hned. Odkaz na pozdější dobu je pro ně něco jako – nikdy.

A tak i malá Karolínka bojovala o své právo na vzdělání.

 

„Ale já to chci vědět. Řekni mi, jak se miminko dostane z bříška ven?“ Otázka zněla o poznání naléhavěji a také hlasitěji.

 

Svou pozornost zbystřili i cestující, kteří stáli v povzdálí.

Maminka trpěla. Bylo vidět, že svádí vnitřní boj. Cítila pobavené pohledy všech okolo a jejich očekávání, jak se s celou situací vypořádá. Pravděpodobně usoudila, že pokud neodpoví, bude se její dceruška s naléhavou vytrvalostí tázat na totéž stále dokola.

 

„No, Karolínko. Miminko u maminky v bříšku spinká a pak ho maminka pustí ven.“ Bravo! Dala jsem jí jedničku z hvězdičkou. Nicméně jsem čekala další útok té mrňavé záškodnice.

Ta opět chvíli seděla a srovnávala si v hlavince to, co právě slyšela, pak otočila svá kukadla na svou nešťastnou maminku a dala jasně na vědomí, že chce skutečně vyčerpávající informace.

 

„A jak jsem se dostala do toho bříška? Kudy jsem tam vlezla? A jak jsem byla malinká? A kde jsem byla před tím?“

Inu, chytré a bystré děvče. Vzpomněla jsem si na podobné horké chvilky, které jsem zažívala se svými dcerami, a opravdu moc jsem s maminkou té malé diverzantky soucítila.

 

„Pojď, Karolínko, vystupujeme.“ Maminka využila toho, že vlak právě vjížděl do stanice.

 

„Nene, mamí, ještě néé. Tady ještě není ípépavlova. Kudy jsem vlezla do toho bříška?“

 

Chudák maminka. Rudá určitě až na palci u nohy táhla Karolínku ven z vagónu, a tím připravila spolucestující o velmi zajímavou a zábavnou kratochvíli během jinak nudné cesty do práce.

 

Určitě jste něco podobného zažili – či třeba ještě zažije každý z nás. Dětské nevinné dotazy, kladené na těch nejnevhodnějších místech a způsobující rodičům infarktové stavy. A přiznejme si otevřeně – otázky na sexuální témata nás mnohdy vyvedou z konceptu i v čistém, domácím soukromí.

 

A tak mě napadlo, že se s vámi o můj ranní zážitek podělím. A také se vás zeptám, jak se se sexuální výchovou vypořádáváte vy samy? Zvládáte? Stydíte se? Máte nějaké osvědčené návody, jak dítěti vysvětlit něco tak choulostivého, jako je sexuální život? Sem s nimi! Poraďte si navzájem, jak konkrétně jste své ratolesti zasvěcovali, jak jste jim příslušnou problematiku vysvětlovali.

 

Pokud vás zajímá, jak jsem v této oblasti kdysi obstála já, klikněte TADY. Před dvěma lety jsem o tom napsala „zasvěcený“ článek a šla jsem skutečně s kůží na trh. :o)))

Těším se na vaše příspěvky

 

 

 

Reklama