Určitě máte i vy svoji hudbu. Takovou, která nikdy nezklame, nabije vás energií a radostí. To má své dobré příčiny: hudba může být doopravdy léčivá.

Hudební nástroj, lidské hlasivky, ale i jakýkoli jiný předmět vydává zvuk proto, že sám nebo něco na něm kmitá. Frekvence kmitů určuje výšku tónu; zvuková vlna uvádí do kmitavého pohybu i ušní bubínek.
Neslyšíme ale pouze ušima. Vibrace vnímáme povrchem celého těla i vnitřními orgány; zvuk způsobuje změny krevního tlaku, tepu a krevního oběhu. Ovlivňuje vylučování žaludečních šťáv a pohyb střev - zatímco hluboké tóny působí na dlouhé kosti, vysoké mají přímý vliv na jednotlivé buňky a neurony. Zvukové impulzy působí přímo na vegetativní nervový systém, který řídí základní biologické funkce, a nekontrolujeme ho rozumem. Naším hlavním smyslem proto není – navzdory všeobecně rozšířenému přesvědčení - zrak, ale sluch. Jsme zvyklí drtivou většinu informací přijímat zrakem, neuvědomujeme si ale, co všechno mimoděk vnímáme sluchově. „Oko je nepřesné, těkavé, hledající, zatímco ucho se umí soustředit a nalézá,“ tvrdili staří indičtí a čínští myslitelé.

 

Hudba, která je dnes pro nás často jen zvukovou kulisou a spotřební zábavou, znamenala pro naše předky základní součást života. Léčila choroby, harmonizovala emoce, sloužila k navozování jiných stavů vědomí – mnohem snadněji, než meditací, a mnohem bezpečněji, než pomocí drog. Byla mostem mezi světem lidí a světem bohů.

Ostatně i její původ byl v naprosté většině kultur božský. Egyptský bůh Thot byl vynálezcem lyry a autorem spisů o hudbě a akustice. V Řecku se na stvoření hudby a hudebních nástrojů podílel Apollon, Athéna, Hermes a další bohové. Podle indiánů kmene Hopi vyzpívala žena-pavouk všechny tvory, a přivedla je tak k životu. Podíváme-li se k samotným kořenům všech velkých nábožensko-kulturních systémů, všude nacházíme zvuk a rytmus. A byla to hudba, která skutečně účinkovala - jinak by nehrála v životě společnosti tak důležitou roli.

Tahle hudba existuje dodnes; její ozvuky nacházíme v etnické hudbě všech kontinentů. Ať už jde o zvuk australské píšťaly didjeridoo nebo africké bubnování, Evropané či Američané jsou šokovaní neznámými pocity, které v nich tato hudba probouzí. Uvolňuje zábrany, způsobené vzděláním a výchovou. Rozpouští nedůvěru a ostych. Ve Spojených státech dnes působí celá řada muzikoterapeutů, kteří se svými klienty bubnují a hrají na různé exotické nástroje. Zbavují je tak fyzického i psychického napětí a posilují jejich kreativitu. A nejen to - hudební terapie pomáhá např. pacientům s Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou, používá se jako pomocné anestetikum při operacích, urychluje hojení ran a srůstání kostí. Slavný francouzský ušní specialista, psycholog a terapeut dr. Alfred Tomatis lidem pomáhá pomocí svého přístroje, tzv. „elektronického ucha“, při potížích s učením, bolestech hlavy a depresích.
I u nás je už muzikoterapie poměrně hojně (i když ještě zdaleka ne dost a ne vždy dobře) využívána v práci s handicapovanou mládeží, při léčbě alkoholiků a jiných toxikomanů, v psychiatrii, v rehabilitačních zařízeních a terapeutických centrech.

Možnost využít magie hudby má ale každý z nás. Je k tomu potřeba jediné: přestat pasivně přijímat všechen rámus, který se na nás valí. Žijeme v pořádně zaneřáděném zvukoprostoru a byl by to div, aby se to neprojevilo na naší kondici - tělesné i duševní.

 

A jaká hudba pomáhá vám, milé ženy-in(formované)?

 

Co si pouštíte, když potřebujete povzbudit nebo uklidnit?

Máte někdy pocit, že vám určitá hudba „nedělá dobře“?

Posloucháte relaxační hudbu, new age,

nahrávky přírodních zvuků, gregoriánský chorál?

Zkoušela jste někdy bubnovat?

Máte trvale puštěné rádio jako zvukovou kulisu?

 

Na vaše hudební zážitky se těšíme na redakce@zena-in.cz.

Jeden z nich jako obvykle odměníme.

 

S použitím publikací Vlastimila Marka „Hudba je lék budoucnosti“ a „Tajné dějiny hudby“.

 

 

 

Reklama