Nedokáži se přiklonit ani k veganství, ani k Dobromile Rettigové dnešní doby. Myslím si, že každý extrém je špatný, nebo alespoň mně nevyhovuje. Já se vařit naučila nějak za pochodu, doma u rodičů. Šlo to celkem rychle, jelikož moje máma vařila všehovšudy asi 5 druhů jídel. Když jsem se vdala, koupila jsem si kuchařku a začala vařit podle ní. Jednou jsem dokonce coby novomanželka vyrobila kynuté koláče, byla jsem z toho unavená ještě dva dny poté, (jelikož jsem je dělala asi z velké dávky a byla cca v 7měs. těhotenství) a jako na nejhorší zážitek s vařením na ně vzpomínám dodnes. :-((
Kuchařskou knihu jsem časem založila do skříně a učila se vařit od lidí, co procházeli mým životem. Co mi kde zachutnalo, na to jsem se zeptala, přemýšlela, jak asi něco udělali v restauraci atd.

Už mám svůj seznam jídel celkem obsáhlý a vaření je pro mne už mechanická činnost, pouze když mám náladu, zkouším nové věci, ale postávání u plotny opravdu není můj šálek čaje.

Takže moje jídla jsou rychlá, jednoduchá a při jejich tvorbě se ušpiní co nejméně nádobí. :-)

Čas ale věnuji tvorbě domácích salátů (sýrový, paříž, zeleninový atd.) pomazánek a svých vloček do jogurtu. Prostě chci vědět, co v tom je. :-)) S teplými večeřemi se nestresuji, večeři uvařím, když na ni dostanu chuť. Když není chuť nebo čas, klidně ohřejeme klobásky a k tomu rodině rozdám vitaminy. :-) Aby nestrádala. :-)

Barkl2


Milá Barkl2,
chápu, že plavky nemohou jídlu konkurovat, takže máte vlastně štěstí, že uveřejňuji váš příspěvek, i když už není k tématu.
Reklama