Když mi bylo asi 16 let, měla jsem dlouhé vlasy do pasu.

Na internátě jsem se z hecu vsadila, že si je nechám ostříhat. Kamarádka mi zapletla cop, ustřihla tupými nůžkami a bylo to. Jenže jsem vypadala hrozně, vlasy byly nestejně dlouhé, tak se do toho zapojilo víc spolužaček a zkracovaly, až jsem je měla na ježka. Docela mi to slušelo, hůř bylo, když jsem v pátek přijela domů.

Když jsem vstoupila s taškou v ruce do kuchyně, otec seděla a četl noviny, jak jsem řekla: Ahoj tati," otec se na mě podíval, ztuhnul a řekl dost ostře: Kde máš vlasy?" Viděla jsem, že je zle, povídám tiše: V tašce." No, řekl mi, že vypadám jak potkan, když proletí křovím, a že ženská bez vlasů je vlastně chlap.

Aby to nebylo málo, příští týden jsem si já, laik, který o tom naprosto nic neví, zakoupila kysličník, čpavek a za jeden den obarvila svého ježka na blond. Neznala jsem poměr ředění, tak jsem to „zředila" podle oka. Vlasy sice byly blond, ale pokožka na hlavě spálená. No byla to hrůza!

Navíc mi blond absolutně neslušelo, vypadala jsem, jako když se tmavá Romka obarví na blond. Opět pomohly kamarádky, šly do drogerie, zakoupily barvu zn. Barpon v tmavém odstínu a obarvily mi ty blonďaté. Jenže chyby lávky, z blond se vyloupl pomeranč a já přijela další pátek domů rezavá jak liška! Otec mě málem přizabil pohledem! Od té doby s vlasy už tak moc neexperimentuji, jen stříhám nakrátko a nosím melír. Vlasy mám suché, používám šampon k tomu určený a balzám. Snažím se moc nefénovat, když tak studeným vzduchem.

Stáňa


No tomu říkám panečku experiment :).

Já šla sice taky z dlouhých vlasů nejdřív na číro a pak na ježka, ale vše bylo pod kontrolou a cílené a rodiče jsem předem připravila, i když otcovo vypadáš jako ananas" mi taky na sebevědomí nepřidalo :).

redakce@zena-in.cz

Reklama