Představa: Ležím v saténovém povlečení, budí mě paprsek slunce a šimrá na tváři, silueta urostlého muže se blíží k mé posteli... a ejhle, něco nese... vidím obrys podnosu a na něm se vyjímá krásná růže, no a to už jsem zcela probuzená a pochutnávám si na francouzském a ještě teplém croissantu a pravém italském pressu a vše zakončuji vypitím čerstvě vymačkané šťávy z pomeranče. Chudák chlap, ten ale musel brzo vstávat...
 
Realita: Je 6 hod. ráno a mě vzbudí příšerný jekot vedle... aha, to jen moje dítko ze sebe vydává pravidelné zvuky mlíko, mlíko, mlíko a já ihned vstávám a jdu ohřát sunar. Po hodině rozlepí jedno oko můj manžel a místo: Dobré ráno, miláčku se zeptá: Už je čaj na stole? Když se setká s kladnou odpovědí, ihned následuje pravidelná otázka... a je tam cukr? A pak hned... a je ten čaj zamíchaný? Čekám na pochvalu, že jsem vše splnila, ale naservírovaná snídaně na stole se mu nějak nezdá, mračí se a ptá se... kde je šunka? A já trpělivě vysvětluju, že se pořád nemůže ve dne v noci cpát salámem a že marmeláda nebo med je také jídlo. A tak nakonec posbírám drobky, které po nich zůstaly, zhltnu bílý jogurt na štíhlou linii a vyrážím do reality všedního dne.
 
Dita
Milá Dito,
vy jste si je tedy pěkně rozmazlila... Takhle se své představy asi nikdy nedočkáte.
Reklama