Vztahy

A jak poznám porodní bolesti?


Ahoj Merylko, 

Na dno svých sil jsem si sáhla poměrně nedávno.

O tom, jak jsem umírala na horské túře, kdy mě zrazovala fyzička nebo o duševním „utrpení“ při maturitě – to všechno byly situace, kdy jsem sice byla na dně, ale vždycky to skončilo a tělo mě už dál nenutilo k dalšímu heroickému výkonu. 

Něco naprosto odlišného jsem zažila, když se nám rodil náš syn. Zážitek vcelku čerstvý, ale stejně už mám dojem, že čas to tak nějak hobluje.

Každá z přítomných žen-in, která má děti, jistě ví, jak vypadá porodní bolest. Čekala jsem první dítě a svého gynekologa bombardovala dotazy, jak to proboha poznám. Poslíčky jsem měla téměř dva měsíce před porodem a cokoliv jiného jsem si neuměla představit. Ležela jsem v knihách, visela na netu a pokoušela si tu bolest přímo vsugerovat, jen už abych porodila…. Nic.

Synátor si rozhodl, že se narodí jednoho dne dopoledne, pár dnů po termínu, takže mi nervy už mírně pochodovaly, zvlášť když podle ultrazvuku vypadal na pěkného cvalíka.

Svoji cestičku na svět začal brzy zrána a v tu chvíli mi přišlo naivní ptát se, jak to poznám. Nedalo se nepoznat, i když zkraje jsem si fakt myslela, že mi jen večer nesedlo to obložený vajíčko a dál jsem spokojeně seděla s toaleťákem v ruce v zasedací místnosti. Bylo divný, že za tři minutky zas a nějak to nemělo s vyměšováním nic společného.

Vrátila jsem se do postele, miláček sršel humorem, který mě ovšem při další křeči přešel. Taťka rozhodl, že jedeme, protože tři minuty se nedaly přehlédnout. Čištění zubů, sprcha…. To vše jsem dělala v těch mezerách mezi stahy a pomalu se smiřovala s tím, že je to fakt ono.

Ve chvíli, kdy si tatínek dělal do termosky kafe, jsem už vážně začala pospíchat já, tytam byl strach z porodu. V tu chvíli mám dojem mi mozek nastartoval do zvláštních obrátek, kdy začal být soustředěn jen na samotný porod. Nevnímala jsem nic, ani romantiku odjezdu do porodnice, ani těšení se na miminko, ani strach – prostě nic. Jen tok událostí. 

Nebudu to protahovat, bolesti se stupňovaly, intervaly se zkracovaly a byly chvíle, kdy jsem si přála, aby to už skončilo. Bolelo mě všechno včetně kostí. Připadala jsem si na dně sil, představa, že budu muset roztáhnout bolavou pánev a vytlačit dítě, byla tak příšerná, že jsem ji patrně radši zaplašila někam pryč……

Jenže po tomhle pocitu „dna“ přišlo něco fakt zvláštního. Když zmizely bolesti a začalo nucení tlačit, přestalo mě cokoliv bolet, vnímala jsem jen ten šílený tlak. A najednou jsem i měla spoustu síly a vlastní tlačení, mám dojem, šlo docela samo, ačkoliv jsem teda patrně vypadala, že se hrozně snažím, přišlo mi, že se snažilo jen mé tělo a já se mu jen podřídila.

Takže jsem tehdy poprvé pocítila, že i když je člověk na dně svých sil, je lidské tělo schopno vyprodukovat ještě spoustu další síly, o které nemáme ani tuchy…..

Jistě mi každá mamina dá za pravdu, že porod je úžasný zážitek, a nevím jak vy, ale já celou dobu žasla nad sílou ženského těla a nad tím, jak je to všechno vymakaný.

(Měla jsem tedy štěstí, že mi lékaři nijak do porodu nezasahovali ani medikamenty, ani mě vcelku nijak neomezovali v pohybu a pro mě přijatelných polohách) 

Jo a synáček byl fakt větších rozměrů, vešel se jen tak tak, ale byl šikula a věděl, jak se otočit, takže to bylo bez problémů. Moc mu tím to děkuju za spolupráci J…. J

Jo a stejně do toho chci jít podruhé. A je mi někdy docela líto, že takový úžasný zážitek zažiju třeba už jen jednou…. 

S pozdravem 

NiKina

Milá NiKino, jojo, porod - to je pro každou ženu kus života. Ale stojí to za to, což? :o)))

Krásný den všem přeje

   
19.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. [29] Natálka73 [*]

    superkarma: 0 16.12.2006, 16:08:05
  2. avatar
    [28] Julča [*]

    To jak říkala Evelyn máma,mně to řekl doktor na sále.Myslela jsem,že ho .Šití taky neznám bez bolestí.Síly už jsem neměla a když jsem si představila,že mám ještě rodittak jsem myslela,že to nemůžu zvládnout.Zvládla,ale ten pocit po je nejhezčí

    superkarma: 0 19.07.2005, 21:41:37
  3. avatar
    [26] Nikusa [*]

    Vysvětlení - nějak se mi to nevešlo do jednoho,tak je to na pokračování.

    superkarma: 0 19.07.2005, 18:37:00
  4. avatar
    [25] Nikusa [*]

    Ale jak?Na pionýru?Nakonec pro mně přijela sanitka,řidič nadával,že nemohl vyjet a že si urval anténu.Ale já si v klidu počkala týden na ty pravé bolesti v porodnici.Mimochodem- na této chatě jsme vydrželi do synových 6ti měsíců!

    superkarma: 0 19.07.2005, 18:34:57
  5. avatar
    [24] Nikusa [*]

    Když jsem čekala své první dítě, bydleli jsme přechodně na chatě mých rodičů,která je prakticky na polosamotě v horách.Ale byla jsem odvážná a svému choti jsem chtěla dokázat,že to zvládnem.Na chatě nebyla voda(studna v lese),topilo se v malých kamínkách(Petry)a kadibudka daleko od chaty.Manžel jezdil na pionýru(motorka)do vzdáleného města do práce,kde měl třísměnný provoz.Takže většinu času jsem tam byla sama a s hrůzou čekala,kdy mně chytnou porodní bolesti a jak to vůbec poznám.Nakonec jsem to vyřešila tak,že jsem při jedné menší bolesti,když byl muž doma,trvala na odjezdu do porodnice.

    superkarma: 0 19.07.2005, 18:34:03
  6. avatar
    [23] evelyn [*]

    ifka: kdyz jsem pred mou mami ventilovala obavy z porodu, jjeji odpoved byla: "slo to tam, musi to ven"

    superkarma: 0 19.07.2005, 18:32:27
  7. avatar
    [22] femme [*]

    šití bez bolesti??? co to je, to neznám mně tam pak doktor-popleta nechal jeden steh, který mi poté, co jsem si po delší době pořád nemohla pořádně sednout, vyndal doma mangel

    superkarma: 0 19.07.2005, 17:18:38
  8. avatar
    [20] Maduli [*]

    Já teda porodní bolesti taky nejdříve rozháněla na wc, ale nakonec to byla po deseti hodinách zdravá holčička. Ale taky jsem byla překvapená, protože jsem si byla jistá, že na porod už sílu nemám a ejhle, šlo to vcelku hladce. Akorát to šití.... no že by to bylo bez bolesti... . Mě to bolelo víc než celý porod, ale je fakt, že nástřih jsem měla obrovský. Ale za to mimčo to stálo.

    superkarma: 0 19.07.2005, 15:56:34
  9. avatar
    [19] Kelly [*]

    Juli: vždycky se říká, že když je to na umření, tak to jsou prdy. Je to tím, že při průjmu se ve střevech zvyšuje plynatost, která ty střeva rozpíná. Proto se před průjmem břicho tak nafoukne. Takže laicky asi tak ... ... sama jsem to zažila několikrát a je to fakt mňamka

    U mne porodní bolesti začaly tlakem v kříži. Také jsem měla z toho obavy, jestli to poznám, ale tahle bolest je úplně jiná a každá mamča to pozná.
    ifka: neboj, není čeho - a před šitím se to místo umrtvuje, nic necítíš - fakt. I ti doktoři nemají zájem na tom, aby rodičky trpěly víc, než je nutné - a to kór dnes, kdy je medicína na vysoké úrovni. A navíc, tělo má úžasnou schopnost "zapomínat". Po porodu budeš mít očka jen pro to své mrně a na bolesti si už skoro ani nevzpomeneš. Není to tak "horké" ...

    superkarma: 0 19.07.2005, 14:42:14
  10. avatar
    [18] ifka [*]

    Tak ještě nemohu soudit. ale i když si miminko strašně moc přeju
    (snad příští rok, teď doděláváme bydleníčko), tak mám zároveň z porodu hrozný strach, když nevím co mě bude čekat a ty bolesti (jsem hodně citlivá na bolest) a když slyším nebo čtu to šití (tak si to tak nějak zkusím představit i když nemám tušení)tak mi skáče husí kůže.

    superkarma: 0 19.07.2005, 14:27:53
  11. avatar
    [17] phoebe24 [*]

    tak tu euforii PO vám závidím. Doktůrek mě šil skoro hodinu a malá byla celou tu dobu přisátá jak instalatérskej zvon k mému prsu . Ale před tím to bylo taky zajímavý. Hodiny na hekárně, kdy jsem se skoro chvílema rozhodovala, že půjdu domů , potom mimčo jakoby sklouzlo tak o 20cm dolů v bříšku, skočila jsem po zvonku na sestřičku a ta hned "klídek, pomaličku, máme spostu času". Za chvíli ležím na sále doktor (madý ucho po škole) se loudá s rukavicema, tak to už jsem nevydržela a zařvala "do prdele", protože jsem si byla jistá, že to nestihne a já porodím na podlahu. Stihnul, porodila jsem asi minutu potom a doktůrek z toho měl strašnou radost a pořád nadšeně sděloval dvěma porodním asistentkám jak to bylo rychlý . Ale protože mě musel nastříhnout, tak si dal na tom šití fakt záležet. Tak jsem tu eufórii nějak nestihla. Ale bylo to bezva. Škoda, že naposled.

    superkarma: 0 19.07.2005, 14:12:03
  12. [16] Rikina [*]

    Gabi 8: fakt, tři týdny - protože jednak jsme se s manželem neshodli, jestli potomek bude Marek nebo Martin, a druhak, když jsem mu nedala jméno hned, musela jsem počkat, až budu schopná dojít na matriku, a tam úředně nechat zapsat, jak se tedy bude jmenovat, tak se to trochu protáhlo pracovně jsme mu říkali Myšáčku , a už mu to zůstalo - pacholíkovi je 20 let a stále ho oslovuji Myšáku

    superkarma: 0 19.07.2005, 14:09:11
  13. avatar
    [14] Trinitty20 [*]

    Nemohu soudit.

    superkarma: 0 19.07.2005, 14:03:27
  14. avatar
    [13] gerda [*]

    Juli: no říká se, že když chce chlap poznat, jaké jsou porodní bolesti, stačí mu zašít zadek po pořádném jídle.

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:59:51
  15. avatar
    [11] RenataP [*]

    Jo a rudýho pytlíka měl taky
    Po narození teda, pak už ne.

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:46:24
  16. avatar
    [10] RenataP [*]

    Ano holky, přesně - ta euforie PO byla úžasná. A měla jsem najednou dojem, že mám energie na rozdávání (a hlad ).

    Ale taky jsem si připadala jako krkavčí matka, protože při porodu mi tak nějak nedocházelo, že výsledkem bude dítě, takže když mi řekli, že chlapeček, tak jsem si jen pomyslela - proč mi to říkají, to vím z ultrazvuku - ale stejně mi těch prvních pár minut nedocházelo, že to omatlaný dítě na mých prsou je naše. A tak trochu mi to bylo i jedno, ačkoliv bych měla asi oplývat láskou...

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:45:55
  17. avatar
    [9] Žábina [*]

    janato: přesně, ten pocit PO je naprosto úžasnej

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:41:50
  18. avatar
    [8] Gabi [*]

    Rikina: 3 týdny né, viď

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:38:53
  19. [7] Rikina [*]

    gerda: já též v té době - miminko popadli a odnesli neznámo kam, a nějak jsem neměla sílu zjišťovat, co se s ním děje. Vrátili mi ho druhej den, vykoupaný, zabalený, spinkající, jako z obrázku, po rozbalení doma to bylo podobný

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:29:56
  20. avatar
    [6] gerda [*]

    janato: jak tak nad tím uvažuju pod vlivem informací kolem a kolem, tak si myslím, že se porodem vyplavily endorfiny a to blaho bylo způsobené jimi. Nikdy v životě mi tak nebylo.

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:25:25
  21. [5] mamoutek [*]

    zrovna dnes má naše dcera 19 tiny, tak bych si také mohla připomenout porodní bolesti, když já si myslím, že už jsem je dávno zapomněla, ale asi o tom mi ženské často mluvíme, asi jako naši muži o vojně, tak to asi má být, přeji hodně štěstí k dalšímu porodu

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:24:31
  22. avatar
    [4] gerda [*]

    Rikina: já rodila v době, kdy byla novorozeňata oddělená od matek, tak jsem si synátora považovala. Jenom pak doma to strašné překvapení, když byl rozbalený. Já z něj v porodnici znala jenom hlavu a ručičky a utrpěla jsem estetický šok , když jsem uzřela fialové pavoučí nožičky, mezi nimi obrovský pytlík narudlé barvy a hlavně jsem nevěděla, jak to tělíčko chytit. Dnes už se to dělá chytřeji a matky jsou poučenější

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:24:06
  23. avatar
    [3] janato [*]

    Musím se přidat, hned těsně po porodu jsem zažila pocit,který by dal popsat jedině jako "nirvána".To už jsem nikdy potom nezažila.

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:21:19
  24. [2] Rikina [*]

    gerda: mně bylo jedno všechno včetně miminka. Podstatný bylo, že už po mně nikdo nic nechce, a chtěla jsem, aby to tak už zůstalo. Jenže začali s dotazama, jak se ten chlapeček bude jmenovat... jsem je poslala do háje, a mladej měl 3 týdny jen číslo, než jsem mu dala jméno. Krkavčí matka, no.

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:18:59
  25. avatar
    [1] gerda [*]

    pro mě byl úžasný pocit po druhé době porodní. Taková úleva, štěstí, euforie. Porod byl bohužel hodně dlouhý a komplikovaný, o to víc jsem se pak cítila uvolněně. Je to sice už fůru let, ale ten pocit si pamatuju přesně. A taky to, že mi kromě miminka bylo všecko tak nějak jedno:)

    superkarma: 0 19.07.2005, 13:11:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme