Využila jsem článku Katky Stárkové “Češi se voní jen sporadicky“, abych se na věc podívala také z druhé stránky. Chtěla jsem totiž psát na téma vůně a Katka mi kápla do noty. Fajn, ale abychom nekřivdily všem a nezapomněly na ty, pro něž je deodorant či antiperspirant naprostou samozřejmostí a projevem kulturnosti, přispívám svou troškou do mlýna. Dovolte mi malinké ohlédnutí do minulosti. Ve starověké Číně, Egyptě a Římě plnily funkci dnešních deodorantů vonné oleje a masti, používaly se místo mýdla  a maskovaly nepříjemný zápach potu. Vonnými látkami se tehdy zabývaly velmi vážené osoby - kněží a lékaři. Vonné esence se získávaly z čistě přírodních zdrojů rostlinných i živočišných. To dnes sice také, ale přichází na pomoc i chemie.

Když přijde řeč na vůně, každému se asi vybaví parfém. A víte z čeho se vyvinulo toto slovo? Vzniklo spojením sousloví „per fumum“(kouřem, skrze kouř). V dávné minulosti se při různých náboženských rituálech zapalovaly aromatické byliny - jalovec, cedr a různé druhy cypřišů.
Kadidlo bylo vlastně prvním parfémem v dobách dřevních.

O co to dnes máme jednodušší! Na trhu najdeme nepřeberné množství nejen parfémů, ale i jejich levnějších „bratříčků“ s menším množstvím vzácných vonných esencí. Parfémové vody, toaletní vody, kolínské, ale i deodoranty, tělová mléka, sprchové gely, pudry a mýdla téže značky. Postupným použitím těchto výrobků vznikne takzvaná vrstvená vůně, onen neodolatelný obláček, který nikoho nekopne do nosu, ale donutí se za vámi ohlédnout.

Není to příjemné?



A co vy, milé Ženy In?

Reklama