Bulvár

A do třetice od čtenářky pegonely: „Kožíšek“

Čtenářka pegonela se dnes opravdu rozepala a posílá jeden hezčí příběh než druhý. Tentokrát zažila trapas při koupi vysněného kožíšku. Proč nad ní prodavačka ohrnovala noc, to se dočtete v jejím příběhu.

Příhoda, kterou Vám chci napsat, se stala už před lety. Se současným chladným počasím jsem si na ni vzpomněla.

Tenkrát jsem byla v práci od rána až do večerních hodin. Dělali jsme uzávěrku, měli jsme spoustu práce a starostí. Ani jsem se za celý den nestihla najíst, jen jsem do sebe lila kávu. Byla jsem hladová, unavená a bolela mě hlava, když jsem se vracela domů. Musela jsem něco sníst. To mě napadlo právě ve chvíli, když jsem míjela stánek s občerstvením. Večer v něm ale téměř nic neměli, jen přesmažené chipsy, pivo a bonbóny. Koupila jsem si chipsy, lepší něco, než nic. Roztrhla jsem hladově sáček a přímo na ulici jsem se začala hltavě krmit nezdravými plátky, které byly kdysi bramborami. Ulevilo se mi a mohla jsem pokračovat v cestě.

Když jsem míjela obchůdek s koženým a kožešinovým zbožím, ve výloze jsem zahlédla bílý kožíšek, který jsem si moc přála. A byl ve slevě! Nevydržela jsem a vešla do obchodu. Kožíšek byl poslední, jediný ve výloze a odpovídal mé velikosti. Poprosila jsem paní prodavačku, zda bych si ho mohla zkusit. Ta si mě změřila od hlavy až k patě, chvilku jako by váhala, ale pak mi neochotně kožíšek přinesla z výlohy a téměř štítivě mi ho podala.

Co je? Stalo se něco? Vypadám snad, že do kožíšku nevlezu? Nebo snad, že na něj nemám peníze?

Kožíšek se nezkouší v kabince, a tak jsem si přímo před paní prodavačkou rozepla sako a hned jsem pochopila, proč se tak chovala. S každým knoflíkem se ze mě sypaly nové a nové plátky brambůrků. Měla jsem je nasypané ve výstřihu, jak jsem tam na ulici hltavě tišila svůj vlčí hlad, a vůbec jsem si toho nevšimla. Na zemi po mně zbyla památka. Pohotově jsem si vymyslela výmluvu: „Víte, před chvilkou jsem si hrála s chlapečkem od kamarádky. Měla jsem ho v náručí a on jedl brambůrky. Ani jsem si toho nevšimla.“ Řekla jsem paní prodavačce na vysvětlenou, ta se jen usmála a řekla: „Ach ták, nejdřív jsem Vám nechtěla kožíšek ani nosit, ale pak jsem si všimla, že jste slušně oblečená a až na ty chipsy i upravená.“

Kožíšek mi naštěstí byl a byl za zlomek původní ceny. A tak jsem ho zaplatila, chvatně opustila obchůdek  a cestou domů jsem děkovala tomu, že pracuji v kanceláři, kam nosím kostýmky, a ne někde, kam mohu přijít třeba ve sportovním.

Ale kožíšek za tu ostudu stál. Nosila jsem ho opravdu dlouho a sklidila jsem za něj mnoho obdivných slov. 

S pozdravem čtenářka pegonela

To je divné, že vás ty brambůrky neškrábaly

   
19.08.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme