Domácnost

A cos dělala celý den?

 

Mám kamarádku. Odstěhovala se mi z Prahy do Hradce, kde s manželem koupila byt a pořídila miminko. Tomu je teď asi měsíc a soukromě mu podle balení do deky říkáme pan Houska. Manžel je pediatr a říkáme mu Dogtor. Má totiž psa, ale není to doga… (Pro dočtení článku není důležité, abyste pochopila přezdívku jejího manžela. Stačí, abyste věděla, o kom se mluví.)

Obvykle všem naskakuje husí kůže při představě, co musí mladí rodiče s miminkem zvládnout. Hlavně, co musí zvládnout matka.

Žena odjakživa doma hlídala oheň a vychovávala děti a muž lovil mamuty.  Jenže tady se stala ta zvláštní věc. Doktor nejenže loví mamuta (a nic menšího mu není dost dobré), ale ještě hned po lovu běží domů, aby chvíli za svou ženu hlídal oheň.

Doma jim to teď funguje na sto procent, až jsou z toho oba nervózní. Víc asi on, protože mu nestačí, že stíhá všechno. Má pocit, že vlastně nic neudělal. Kamarádka mi poslala e-mail, protože je nervózní z toho, že je nervózní on.

Myslím, že se oba hodí na nějakou výstavu dokonalé rodiny a někdo by je měl pochválit nebo se k této kuriozitě nějak vyjádřit. Proto jsem se rozhodla s jejím souhlasem uveřejnit kamarádčin dopis.

 

 

O co tedy jde…

„Jde o to, že on to zapíchne v práci co nejdřív a:

Vyřídí platby v bance, domluví Houskovi stavebko, oběhne lékárnu, vyzvedne balík na poště, vybere domů nějaké svíčky, vyzvedne kabát z čistírny, udělá nákup v Tescu a přiřítí se domu. Přebere a ukonejší Housku, připraví blbince na koupání, uklidí nákup, uklidí v bytě, vykoupe Housku, během kojení pověsí prádlo a začne připravovat večeři, přebalí, uhoupe a uspí Housku.

Výsledek je ten, že tady všechno funguje tak, jako v rodinách, kam se na dobu prvních týdnů nastěhuje matka nebo tchýně, aby tohle všechno dělala, já jsem učesaná, vyžehlená, namalovaná, večeře nejsou z mrazáku... Houska bulí minimálně".

...Ale!
Dogtor sedí po večeři na židli, má depresi. Protože: "Celý den jsem vlastně pobíhal od ničeho k ničemu, vlastně jsem se vůbec nezastavil, ale přitom za mnou nic není. Skříně zas nejsou natřené, mám pocit, že ti nepomáhám, v noci vstanu k Houskovi jen jednou, ...“

On si prostě v reálu vyzkoušel naplno tu druhou možnost z hlediska dělby práce, a to je Udržování rodinného krbu. Pořád nad ním visí ta otázka „A co jsi celý den vlastně dělal?“

Dělal právě to, že to tady vypadá stejně jako před tím. Je tu uklizeno, příjemně, nikdo nemá hlad,  jsme připravení na návštěvy i na katastrofy. O Vánocích jsme stihli vyrábět adventní věnce, měli jsme nad vchodem jmelí...

Já mám pocit, že je úžasný. On si připadá jako pitomec. Za ty miliony let dělby práce jsou ženský schopný se radovat z toho, že to všechno zase zvládly tak, aby to bylo stejný, zatímco chlapi potřebují mít pořád před chatrčí těch 5 000 kg čerstvě skoleného mamuta. U menšího zvířete začíná fungovat slepá skvrna a mají pocit, že zas nic neudělali.

Připadá mi to zajímavé, protože moc chlapů tohle ani nezkusí. Radši se zeptají: „A cos dělala celý den?!“

   
09.01.2006 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [73] Markýza [*]

    sem s ním - beru ho všema desetima, hned

    superkarma: 0 09.01.2006, 22:43:04
  2. avatar
    [70] *Kotě* [*]

    Radši tady ani nebudu psát, jak to doma máme zorganizováno my, ještě by na mě někdo mohl spáchat virtuální atentát

    superkarma: 0 09.01.2006, 19:57:14
  3. avatar
    [69] risina [*]

    Já to nějak nechápu. Co je divnýho na tom, co ten chlap dělá? Mně to přijde úplně normální...

    superkarma: 0 09.01.2006, 19:35:13
  4. avatar
    [68] Eva_CZ [*]

    Prece si toho posahanyho magora neposle k psychologovi, to by byla padla na hlavu. Jen at maka....

    superkarma: 0 09.01.2006, 18:29:42
  5. avatar
    [65] Suzanne [*]

    A já mám pocit, že některý lidi dělají z malý housenky ještě větší housenku Teď jsem četla v nějakém "bulvárním plátku", že Alena Šeredová si našla "zdravě jednoduchého chlapa", který neřeší existenciální problémy a deprese jako její předchozí partneři. DÍKY BOŽE, že jsem našla zdravě jednoduchého chlapa, který prostě žije, koná, když je třeba a místo toho, aby řešil smysl života, prostě JE.

    superkarma: 0 09.01.2006, 17:04:05
  6. avatar
    [62] aha [*]

    Emili25: No, že si po sobě chlap neuklidí ani talířek, tak to mě čerti berou . To už je pak zase věc toho, co ho doma naučila maminka. Ale jinak nevím, s podnikateli nemám zkušenost .

    superkarma: 0 09.01.2006, 15:27:59
  7. avatar
    [56] RenataP [*]

    Nyotaimori : Hluboce jsem se zamyslela a tentokrát s tebou souhlasím....
    Dobrovolně jsem se vzdala na několik let spánku.... ...
    A kdo ví, kdybych tehdá věděla, jak mi v šestinedělí bude splývat snění v bdělém stavu a bdění v noci , lízt na nervy každej, kdo překročí práh....Asi bych si rozmyslela
    Ba ne, teď už je to O.K., teď už bych neměnila

    superkarma: 0 09.01.2006, 14:40:42
  8. avatar
    [55] aha [*]

    Emili25: Jaké si to uděláš, takové to máš..., myslím, že to platí jen částečně. Jsou chlapi, kteří se dají zlomit, ale jiní zase ne. Dá se namítnout: "vyměnit chlapa", ale je to fakt tak důležitý, aby mi chlap pomáhal s vařením, když to neumí a v životě to nedělal, ale zase zastane spoustu jiných prací? Myslím, že je to o kompromise a tolerantnosti, ostatně jako celý soužití či manželství...

    superkarma: 0 09.01.2006, 14:26:45
  9. avatar
    [47] RenataP [*]

    a nastěhovat si domů tchýni nebo matku - to bych taky mohla jet do Bohnic. Hned !!!!
    Nejspíš i dobrovolně.....


    superkarma: 0 09.01.2006, 12:29:25
  10. avatar
    [46] RenataP [*]

    první týdny s by mi taky bodlo nechat vstávat někoho jinýho, ale proč ? krmit můžu jen já a čistě teoreticky můžu dohánět spánek přes den (prakticky to ale nešlo ) Což manžel nemůže, páč nepracuje v parlamentu ...

    superkarma: 0 09.01.2006, 12:26:31
  11. avatar
    [45] psycho [*]

    Tak tohle znám také, můj kámoš tohle dělal, navíc k malému vstával zásadně on, i když chodil do práce a v noci ho krmil (nekojil, to nechal zatím na ní). Což, je to jeho rozhodnutí, ale co mě vždy dojalo: Ona neměla co na práci a jen seděla a říkala, když já jsem tak z toho malého vyčerpaná. Já toho mám moc a on se ještě více honil a snažil. Prostě dokonalý vůl. Tahle alespoň není vyčerpaná z toho nicnedělání.

    superkarma: 0 09.01.2006, 11:58:12
  12. avatar
    [44] Kelly [*]

    To je snad normální, ne? My takhle "fungujeme" oba ... prostě, každý udělá to, co je třeba ... ať s vysáváním, nákupem, prádlem, jídlem, "papírama", dětmi ... ... jen tu depku nemáme

    superkarma: 0 09.01.2006, 11:57:01
  13. avatar
    [43] k@tchabinka [*]

    jojo jen tak dal... at je vas takovych cim dal tim vic :) Tady Fauna a Listera si nevsimejte.. jen oba tise zavidi :)

    superkarma: 0 09.01.2006, 11:55:19
  14. avatar
    [42] Stonožka1 [*]

    To je přece normálka,moje přijde z práce,já mu dám večeři,on si pak hraje a učí s dětmi,menší dítko vykoupe a přečte pohádku na dobrou noc. Na velké nákupy jezdíme společně,pomáhá doma s tím,co je třeba. Přijde mě to normální,akorát tedy nemá žádné výčitky,že by toho dělal málo

    superkarma: 0 09.01.2006, 11:31:56
  15. avatar
    [41] Lenika [*]

    A já to vezmu z opačné stránky: Takového chlapa mám doma - uklidí, uvaří, vyřídí, zařídí, vyžehlí i o to se časem v pohodě postará. Jenže já se cítím divně, až se tomu divím. Najednou pomalu nemám co na práci, o víkendu jsem dvakrát uvařila něco špatně, pračku nemůžu zapnout bez jeho kontroly co v ní je, psa můžu nakrmit až po jeho souhlasu... Takže na toho psychologa se ted cítím já . To, co bych já klidně uklidila, uvařila, zařídila, už je hotovo a já se cítím jaksi navíc a zbytečně.. Ale abyste mě neudusali , právě jsem se nahlásila na kurz angličtiny dvakrát týdně.

    superkarma: 0 09.01.2006, 11:01:16
  16. avatar
    [40] Žábina [*]

    Gabi:

    superkarma: 0 09.01.2006, 10:56:07
  17. avatar
    [37] Gabi [*]

    Já myslím, že Dogtor je úžasný. Musí se jen naučit ocenit vlastní výkon. Ale , kdo z nás to umí - u žen je to většinou ještě horší, než u mužů - říct si "to jsem dnes al stihla věcí, to jsem dobrá" Znám mnoho ženských, které málem v prvních týdnech po narození prvního potomka, které byly zralé na odbornou pomoc psychiatra - pořád nestíhaly a dostávaly "moudré" rady matek, babiček nebo kamarádek s odrostlými dětmi, že "je to přeci pohoda, dítě stále spinká, to já stihla přes den udělat práce ..." A k tomu si zavedli s partnerem dělení "mužských" a "ženských" prací (tj. něco jako ženská denně vaří, uklízí, pere, k tomu zařizuje i ty úřady, jezdí na nákup ... a chlap jednou za měsíc vymění žárovku) - a to bylo najednou překvapení, že s miminkem to už takhle nefuguje.
    A nevím, jak pro vás ostatní, ale pro mě představa, že mi po porodu nakvartýruje domů matka nebo tchýně je absolutně nepřijatelná - to bych mohla do Bohnic jet rovnou.

    superkarma: 0 09.01.2006, 10:24:08
  18. avatar
    [30] Wiki [*]

    F@un: behem toho, co zena kojila, ona povesil pradlo...rekla bych ;o)

    superkarma: 0 09.01.2006, 09:45:22
  19. avatar
    [27] zrza [*]

    sarume: ale já na MD přesně tohle dělám ...

    superkarma: 0 09.01.2006, 09:35:46
  20. avatar
    [26] Žábina [*]

    a co kdybys zkusila ten byt uklidit ty a to prádlo pověsit taky...a jemu nechala jen to mimčo ?
    ať se s ním pomazlí, klidně si ho i vykoupe a tak...

    superkarma: 0 09.01.2006, 09:35:28
  21. avatar
    [17] arjev [*]

    Anazuz: Ženská na MD nedělá přece nic!To mnohé ženy znájí z vlastní zkušenosti

    superkarma: 0 09.01.2006, 08:30:18
  22. avatar
    [8] vlcice [*]

    No, ono to moc k smíchu není. On má dost vážný psychický problém, který je třeba řešit u psychologa. Jsem si jistá, že tento problém nemá jen doma, ale i v práci a mezi přáteli. Prostě má stále pocit, že nic neudělal nebo nic neudělal dost dobře. Chce být absolutně dokonalý. Což ovšem nemůže být nikdy a tak je nervózní a to se bude neustále stuúňovat.
    Můj přítel má tentýž problém. Došlo to tak dáleko, že se unavil (doslova vyčerpal) a začal mít pocit, že náš vstah nemá smysl a vše mu začalo lézt na nervy. Skončilo to rozchodem. Nedávno jsme se dali zase dohromady, ale první, co řešíme, je volba vhodného psychologa. Oba víme, že pokud nenavštívíme psychologa a nepokusíme se náš problém řešit, tak by to mohlo dopadnout časem zase stejně.
    Na tomto místě může pomoci skutečně jen psycholog.

    superkarma: 0 09.01.2006, 07:18:21
  23. avatar
    [7] Anazuz [*]

    teda jen jsem to přečetla a jsem z něj nervozní taky ...jen teda nevím, co dělá celý den ta žanská???...Ta šla na toho mamuta???

    superkarma: 0 09.01.2006, 07:16:08
  24. avatar
    [6] aninas [*]

    Jezis, to jsem se pred spanim nasmala

    superkarma: 0 09.01.2006, 06:44:20
  25. avatar
    [5] Kačena1 [*]

    Super napsaný článek

    superkarma: 0 09.01.2006, 05:39:38
  26. avatar
    [4] svetluszka [*]

    ...bezva napsaný... .....
    Úplně jsem v tom poznala svých prvních pár měsíců na MD... .....Celej jen prdelkování kolem a domácí nezbytnosti...den pryč a nikde nic......

    superkarma: 0 09.01.2006, 05:14:34
  27. avatar
    [1] Vivian [*]

    je to moc hezky napsaný

    superkarma: 0 09.01.2006, 00:15:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme