Reklama

Je to příjemné přijímat gratulace k nastávajícímu mateřství a otcovství. Zároveň se na Vás hrnou otázky typu: „A už víte, co to bude?“ „A už máte jména?“ „A co si víc přejete, holčičku nebo chlapečka?“

Začnu tou poslední otázkou, protože mně zároveň rozechvívá bránici smíchem a zároveň mne tak trochu rozčiluje. Proč? Protože těch důvodů je víc a jsou hlavně logické: nevím, jestli tehdy vál severní vítr, abychom dali život chlapečkovi, jak tvrdí Archimedes, či kdo, a je nám to srdečně jedno. Pro nás má mnohem větší cenu to, že miminko bude zdravé. Nepočítali jsme, zda je to v den D, nebo dva dny před, aby ty pomalejší přežívající mršky vytvořily holčičku. Ono totiž v okamžik O je dáno vše na celý život – pohlaví, barva očí, kvalita i barva vlasů, kvalita zubů, tvar nosu… Takže, CO chcete ovlivňovat nebo si VÍC přát?!

Odpověď na otázku o tom, zda již známe pohlaví, je „snadnější“. Ne nevíme a nechceme to vědět, chceme se nechat překvapit. Jednak – viz výše – jednak proto, že to stejně není nikdy stoprocentní. Na to mi jeden muž odvětil: „A proč, takhle se alespoň můžete na všechno připravit.“ A na co jako? Koupe se chlapeček v jiné vaničce než holčička? Není „jim“ snad jedno v jaké postýlce spinkají? Mají v prvních týdnech snad holčičky jiný dudlík než chlapečkové? A co oblečení? To se přece dá koupit v neutrálně laděných barvách a hlavně jiných než modré a sladce růžové.

Jména?! Tak tady naopak zase jasno nemáme. Když před rokem vybírala jméno bývalá kolegyně, vybírala ho i celá kancelář. Každý se "zapojil" a vybíral jméno pro to své virtuální miminko. Učinila jsem tenkrát doma první pokus, zda bychom se shodli. Neshodli. Tenkrát to byla zábava, teď ještě pořád je, ale už se to blíží. Ale jména – to je snad na samostatnou kapitolu…