Reklama


Nikdy jsem nebyla smíšek. Spíš jsem byla takové zamračené, posmutnělé dítko, které i díky tomu vypadalo nafoukaně. Tím spíš mi kvůli tomu neprocházela spousta věcí, které ostatní zvládli právě svým úsměvem.

Ne, nebyla jsem a myslím, že ani teď nejsem nafoukaná. Jen mám možná trošku jiný názor na humor než ostatní, možná se neumím tak odvázat, bavit se. Navíc nejsem ráda středem pozornosti a tak hromadné společenské akce, kde se s oblibou hrají „velmi vtipné“ hry, opravdu nemusím. A když už se mi něco líbí, neřehtám se na celé kolo.

 

Jsem asi exot, ale pořady typu Kameňák nebo Natoč to nemám ráda. Film mi připadá stupidní a při natáčení zaručeně nenahraných příhod se taky nesměji. Spíš se mi chce kolikrát brečet, když vidím děti, které slepě důvěřují rodičům a ti je lákají do ne zrovna bezpečných situací, jen aby natočili co „nejlegračnější“ příspěvek. Mě to moc k smíchu nepřipadá.

 

Asi jsem morous, jenže já mám ráda laskavý humor, prostě takový, který nikomu neubližuje. Miluji židovské anekdoty. Je zajímavé, že když srovnáte židovské anekdoty a „normální“ anekdoty, tak ty židovské to dokáží podat laskavěji, i když v těch vtipech jde prakticky o jedno a to samé. Ale to je možná věc názoru. Já na ně ale nedám dopustit.

To je pro mě HUMOR.

 

Po pohřbu
Stein se vrací z pohřbu své ženy. Celý pohřební průvod v zadumání kráčí ze hřbitova k náměstí. Jeden smuteční host se na něj starostlivě obrátí:
Jak se cítíte, pane Stein?
A vědí, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?

 

Žena

Kohn, prodám ženu. Co daj?
- Nic.
- Platí.

 

Zrcadlo

Sára Kohnová se kouká do zrcadla a ten pohled jí moc netěší. Tamhle vráska, tuhle vráska. Nakonec si povzdychne usměje se  a povídá: Kohne, tak tohle ti přeju!

 

A když nad tím tak uvažuji, já se vlastně směji každý den a už od rána. Začíná to v koupelně:

 

Tak tohle ti Nováku, tohle ti přeju!:o)

 

 

Šárka


Milá Šárko,
jsem ráda, že někdo přispěl židovskými anekdotami.
A tuhle znáte?

Sedí Kohn před bankou a prodává párky.
Přijde Roubíček a žadoní:"Kohn, kšefty jim tak pěkně jdou, nepůjčil by mi dvě stovky?"
Kohn ukáže na banku a povídá:
"Uzavřeli jsme takovou dohodu.
Banka nebude prodávat párky a já půjčovat peníze".