Bulvár

8. říjen považují sokolové za Památným dnem Sokola. Kvůli nacistům

V letošním roce vyhlásila Česká obec sokolská 8. říjen za Památný den Sokola. „Smyslem památného dne je připomenout osudový rok 1941, kdy se sokolská organizace ocitla na pokraji své existence,“ uvádí Michal Doležel, člen předsednictva vzdělavatelského odboru České obce sokolské.

Památný den Sokola odkazuje k roku 1941, kdy v noci ze 7. na 8. října proběhla tzv. „Akce Sokol“ (Aktion Sokol), při níž bylo gestapem zatčeno asi 900 čelních představitelů sokolské organizace, kteří byli následně vyslýcháni, mučeni a poté deportováni do koncentračního tábora Terezín a odtud do Osvětimi.

„Představitelé nacistické okupační moci si velmi dobře uvědomovali význam, úlohu a postavení Sokola v životě českého národa. Čelní funkcionáři Československé obce sokolské, sokolských žup i jednot byli preventivně zatýkáni a vyslýcháni již krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Rozhodující a poslední úder proti sokolské organizaci přišel v roce 1941 po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem,“ uvádí Doležel.

Heydrich systematicky likvidoval českou společenskou a vědeckou elitu a české spolky. Sokol byl pro něj logicky úhlavním nepřítelem. Po zatčení představitelů Sokola vydal 8. října Heydrich výměr, kterým Československou obec sokolskou oficiálně rozpustil: Spolek „Česká obec sokolská“ se sídlem v Praze a jeho členská sdružení, odbočky, a přičleněné organizace se tímto rozpouštějí. Jmění této organizace bylo…zabaveno… toto opatření nabude účinnosti uveřejnění v „Der Neue Tag, (přesný opis z Heydrichova výměru).

„V době, kdy byl výnos o rozpuštění sokolské organizace oficiálně publikován v denním tisku, bylo již celé vedení ČOS, společně s nejvyššími funkcionáři jednotlivých žup (z každé sokolské župy bylo zatčeno celé předsednictvo, minimálně však 7 osob) a některých jednot uvězněno v Malé pevnosti Terezín,“ uvádí Doležel.

Sokolové během svého pobytu v Terezíně pracovali na různých místech v okolí tábora. Zejména na stavbě silnice vedoucí souběžně z železnicí z Ústí nad Labem do Velkého Března. Terezínský a osvětimský vězeň Rudolf Barta nazýval cestu „sokolskou silnicí“. V krátké vzpomínce píše „ …zde tekla prvá naše krev. Nikoliv ještě v důsledku bití, jako později v Osvětimi a jiných táborech, nýbrž z rozdrásaných rukou, nezvyklých přehazovati velké a těžké ostré kameny. Sami jsme je lámali, sami vozili a kladli. Osvědčilo se, že jsem vyučený kameník i dlaždič, v mnohém šlo sobě i jiným těžkou práci usnadniti.“ Dne 14. ledna 1942 byla většina sokolů transportována do koncentračního tábora v Osvětimi. Jen hrstka z nich byla propuštěna na svobodu. „V noci ze 14. na 15. ledna 1942 hnal se zemí českou a moravskoslezskou za třeskutého mrazu směrem k Polsku rychlovlak, který vezl do koncentračního tábora v Osvětimi téměř celé sokolské vedení. Naposledy tehdy bylo pohromadě předsednictvo ČOS, náčelnictvo a vzdělávací předsednictvo ČOS a činovníci sokolských žup. Nikdy se již v tomto složení znovu nesešli,“ zdůraznil v poválečné vzpomínce starosta ČOS Antonín Hřebík.

Životní podmínky v koncentračním táboře byly katastrofální. Následkem toho dosahovala úmrtnost sokolů v prvních měsících šokujících čísel. Jan Husták ve Vzpomínkách uvádí, že již tři dny po příjezdu umírali první sokolové. Vězně likvidovala krutá a dlouhá zima roku 1942. Veliký teploměr umístěný na baráku koníren běžně ukazoval mezi -20°C až -30°C. Mráz způsoboval nehojící se omrzliny. V dubnu 1942 vypukla v koncentračním táboře epidemie skvrnitého tyfu. Následkem toho zahynul značný počet sokolů. I přesto se věznění sokolové dokázali navzájem povzbuzovat a dodávat si sílu k přežití. Před večerními apely se někteří sokolové scházeli před blokem č. 25, kde hovořili o budoucnosti Sokola po válce.

Především mravní síla bývalého starosty ČOS Stanislava Bukovského silně působila na ostatní spoluvězně. František Beneš v posmrtné vzpomínce na S. Bukovského uvádí: „Mluvili jsme též často o Sokole, o jeho vývoji a cílech v budoucnu - až přijde den. O Sokol neměl strachu. Důvěřoval, že přečká a vyjde ze všech bojů a útrap.“ Začátkem června 1942 byli někteří sokolové propuštěni, zbývající sokolové byli v následujících týdnech většinou posláni do plynových komor.

Sokolové byli do jednoho z nejhorších koncentračních táborů převezeni za jediným účelem, kterým byla jejich fyzická likvidace. Podle neúplné statistiky z konce roku 1945 bylo v letech 1939-1945 vězněno 11.611 členů ČOS, z toho popraveno 1212. V důsledku válečných útrap zemřelo dalších 2176 mužů a žen.“Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.“uvedl Konstantin von Neurath, říšský protektor z let 1939-1941, při Norimberském procesu v roce 1946, když byl obviněn z podílu na rozpuštění ČOS.

Česká obec sokolská bude usilovat o uzákonění Památného dne Sokola na celorepublikové úrovni.

   
04.10.2013 - Společnost - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [1] gerda [*]

    kus naší velmi smutné historie, děda - řídící učitel -  tomu naštěstí zázrakem ušel, ale zas ho zas ho poslali do nucené penze, byl nepohodlný režimu.

    superkarma: 0 04.10.2013, 12:19:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme