Já se ke své sbírce dostala spíš náhodou - táta měl to štěstí, že i za bývalého režimu mohl jezdit do zahraničí. I když jezdil spíš na východ než na západ, jako všichni, pokaždé se snažil něco dovézt. První vázičky jsem dostala jako pětiletá při pobytu na Slovensku - část jich byla dřevěná. A poslední mi dovezl manžel z USA, kde byl na služební cestě. Momentálně jich mám přes 400 kousků...

Pajda

Hm, to musí být hezký pohled na tolik váziček vedle sebe. Té fotky je fakt škoda. Simona

A vy, naše drahé, už nic neposílejte. Jestli vás ale stále svrbí ruka, soustřeďte se na zítřejší téma "Z PEKLA ŠTĚSTÍ"

Reklama