K takovým šíleným číslům se v minulosti dostávala čtenářka Lenig. Se zavařováním přestala, když zjistila, že v obchodě stojí zavařeniny pár korun. Ale nastal další obrat, to když si přečetla jejich složení...

Skutečnou vášeň pro zavařování má čtenářka Lenig!


Ahoj do redakce a všem žínkám.

Dnešní téma je opravdu jako pro mne dělané. Je pravda, že poslední roky už tolik nezavařuji, ale dříve jsem tím byla pověstná.

Oboje naše rodiče měli zahrádky a přece jen, pěstování všeho jim šlo dobře, ale nestíhali to sami pro sebe spotřebovat. Ani nechtěli moc zavařovat a mrazáky měli brzy plné. A tak nám za drobnou výpomoc na jejich zahrádkách týden co týden dávali, co sami již nechtěli.

dýně

Zavařovala jsem v jedné sezoně 40-50 sklenic okurek, dalších x sklenic čalamády, salátů, také hrušky, švestky, třešně,  houby a dělala spoustu džemů. Také jsem hodně mrazila, jenže ani mrazáky nejsou nafukovací. Kolem 400 - 500 sklenic v našem sklepě ročně jsem vždy napočítala všeho dohromady. Pamatuji doby, kdy jsem si od rodičů vozila prázdné zavařovačky a sháněla ještě i v paneláku po sousedkách :-)))

Jeden rok, tuším, že to byl 2001 byly stromy obalené jablky a hruškami, rodiče rozdávali po bednách, sousedé nabízeli, ať si přijdeme natrhat, že to padá... kamarádka měla zrovna malého prcka a někde objevila recept na domácí přesnídávky. A tak jsem tento podzim nadělala snad stovku skleniček. Přesnídávky se zahušťovaly pudinkem a byly asi
tak 10x hustější než kupované a u nás to jedli i syn s přítelem. Co jedli, přímo se přesnídávkami cpali. Já jsem je nosila do práce a kolegyně se mi smály, že snad začnu zavařovat i šišky z lesa. Ale přesnídávky jim chutnaly a pokud se pamatuji, tak nejméně dvě z 5 je začaly taky dělat.

džemy

Dcera v tu dobu již studovala v Praze na vysoké a bydleli s přítelem na privátě. Moc jim chutnaly moje džemy, tak jednou o víkendu dovezli kýbl borůvek a já nadělala skleničky borůvkových džemů, většinu jsem jim dala, do Vánoc jim prý stačily :-))). Oni si sami vařili... no a palačinky fakt zvládli. Nee, v neděli, když jeli do Prahy, dostali navařeno a napečeno jak od nás, tak od jeho rodičů, takže si dělali spíš jen snídaně a pak koncem týdne, když dojedli zásoby, museli si ukuchtit. Moc se jim hodily domácí produkty.

Jiný rok bylo hodně ostružin a soused námříkal, že ví, kde jsou obrovské, zahradní, ovšem ve volném prostoru. Druhý den ráno nás tam se synem odvezl a jel někam k rodičům. Když nás po dvou hodinách vyzvedával, měli jsme skoro plný 15.ti litrový kbelík, utržili jsme i nějaká vosí žihadla :-) a taky nám vynadal nějaký pán, že jsme na soukromém pozenku.,Nevadilo, ostružiny nám nesebral a já nadělala asi 40 skleniček džemu. Soused dostal asi 3 za dobrý tip.

leča

Pak nastalo období, kdy v obchodě byly okurky za 18 Kč, džemů bylo na výběr hodně druhů a nejen obyčejné rybízové a pod. A najednou jsem si uvědomila, že už se nevyplatí dělat se s tím doma, kdy spotřeba vody a další náklady na výrobu jedné sklenice jsou hodně vysoké. Tak jsem asi dva tři roky nezavařovala, jen mrazila. Ale potom mi ta domácí výroba začala zase chybět, přece jen domácí je domácí. Vím, co tam dám a že je to opravdu meruňkový, borůvkový nebo jahodový džem nebo marmeláda. (V obchodě pak zjistíte, že výrobek obsahuje 15% čehosi, co má být podobné pravému ovoci. atd).

Také rodiče již neměli síly na pěstování a už nebylo tolik produktů, a tak jsem i začala likvidovat nashromážděné sklenice. Ceny okurek v Liberci byly kolem 35 - 40 Kč za kilo, to se opravdu nevyplatilo, pak jsem se přestěhovala za manželem. Tak říkám, asi 2 nebo tři roky nic domácího nebylo, jen pár skleniček hub.

Jaké bylo moje překvapení, když v mém novém bydlišti první léto (2011) stály okurky na zavařování do dvacky!!!... Neměla jsem práci a chtěla zavařovat, leč, chyběly sklenice. A tak jsem je zase začala skladovat a již vloni jsem zase řádila. Protože jsme měli hory svých rajčat (http://zena-in.cz/clanek/lenig-pestuje-zvlastni-rajcata/kategorie/ctenarske-prispevky), udělala jsem sklenice leča, koupili jsme dýni, tak bylo asi 25 sklenic kompotů, borůvek proti letošku bylo vloni taky dost, takže jsem zase dělala džemy. a jsem spokojená. Moje domácí zavařeniny chutnají i manželovi, tak není co řešit.

Letos to vzhledem k počasí bude asi slabší, ale každá „malá domů“ se počítá.

Pěkný letní den Vám přeje,
Lenig

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 29.7.2013: Zavařování

  • Jak letos zavařujete?
  • Máte bohatou úrodu?
  • Zavařujete v hrnci, v troubě, na sporáku, v pračce nebo nějak docela jinak?
  • Vzpomenete si na svou první zavařeninu – povedla se?
  • Myslíte si, že se dnes vůbec ještě vyplatí dělat domácí marmelády a kompoty?

Své příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže), a to nejpozději 29.7.2013 do 15.00 hodin. Pokud chcete, aby měl příspěvek větší šanci na uveřejnění, ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu. Poslat můžete i nějakou tu fotku z vašeho letošního zavařování! Jako dárek za příspěvek od nás jedna ze čtenářek obdrží balíček s knihou Francouzky netloustnou - kuchařka a k ní fruit dessert Extra Jam od Hamé.

francozkye-jam

Reklama