Nejprve zdravím celou redakci Ženy-in a přeji mnoho uspěchů do další práce.    

Téma ranní vstávání je pro mě velice aktuální, vstávám každé ráno ve čtyři hodiny. 

Mám sice připravené 2 budíky a navíc mobilní telefon, ale nejspolehlivěji mě vzbudí naše dvě jezevčice Sindy a Pegyna.

Nemusí ani zvonit budík, ale ty dvě mají snad hodiny v těle. Úderem 4. hodiny mi obě skočí do postele (k nelibosti mého muže, který je nedobrovolně probuzen také) a urputně se dožadují venčení.

Už jsem si zvykla, a tak se napolo spící i ve dnech volna potácím v županu po dvorku, kde v ukrutných mrazech dokonale procitnu.

V duchu sice nadávám, ale když pak vidím odpoledne po příchodu z práce ty dva páry věrných upřimných psích očí, rázem je vše zapomenuto.

Tak se to opakuje den po dni, ale ty moje dvě chlupaté POTVORY mi to tisíckrát vynahradí.  

S pozdravem Helena       

Dobré ráno Heleno,
Vy, Váš manžel i jezevčice jsou už dávno vzhůru a já jsem se při čtení Vašeho příspěvku musela smát a vzpomenout si na naše psy (jedna z nich byla také Sindy). Obě totiž byly velké milovnice spánku, a tak bych je ve čtyři hodiny ráno musela s pelíšku tahat násilím :-).

Milé ženy-in, už jste vstaly? Přeji vám všem krásné ráno a vyzývám vás, abyste mi o něm napsaly. Jaké bylo? Na kolik hodin jste měla nařízený budík. Jak vypadá vaše ideální ráno?

                                                  redakce@zena-in.cz
      
Reklama