Rodina

3krát o rodičích: redakční příběhy

Tématem dne jsou rodiče a kontakt s nimi. Každý máme s rodiči jiný vztah a každý se s nimi vídáme jinak často. V našich redakčních příbězích si můžete přečíst například, že je dobré myslet na to, že tu rodiče jednou nebudou...

family

Vztah s rodiči dokresluje často i kontakt s nimi. K nejbližším lidem často pociťujeme silnou náklonnost a lásku, ale ta se může proměnit v zahořklost i nenávist. Neznám však nikoho, kdo by s čistým svědomím dokázal říct, že jsou mu rodiče lhostejní.

Klára Křížová: Myslete, na to, že tu rodiče jednou nebudou

Já už s rodiči nekomunikuji, protože mi oba před dvěma lety zemřeli. Nejdřív táta a za 3 měsíce máma naprosto nečekaně. Bylo to pro mne strašné nějak to normálně přežít.

Nechci psát vzletné řeči o tom, jak by si každý měl uvědomit, že tady jednou nebudou, a tedy mít s nimi dobrý vztah. Je normální, že když si s nimi nerozumíte, tak nejde usmívat se na ně a smést problémy stranou. Podle mé zkušenosti je ale fajn problémy s rodiči řešit. Vědět, že jste měli snahu, že jste udělali hodně pro to, aby vztahy byly hezké.

Sama na sobě dneska vidím, jak mě rodiče ovlivnili. Jak se dneska chvílemi chovám jako máma nebo jako táta. Jak čerpám z dětství, jak jdu po těch milých jistotách, vytěžujii podobné situace, které už jsem zažila. V duchu s nimi rozmlouvám, co by řekli na to, ce se mi povedlo, nebo naopak, co by mi poradili, když se mi nedaří. Jako úsměvné dneska vidím i to, že ve výchově používám stejné výkřiky typu: „Blbců je na světě dost. Když se nebudeš učit, budeš mejt kravám zadky! Nebo jak říkala máma: „Musíš se spolehnout jen na sebe, nikdo jiný to za tebe dělat nebude.“

Jakub D. Kočí: Nebyl jsem tátovi na pohřbu, teď mě to mrzí

S maminkou mám, myslím, dobrý a kamarádský vztah. Byly doby, kdy jsme se vídali každý den, a to jsme si byli tak nějak méně vzácní. Asi jsme si i méně vážili toho, co jeden pro druhého děláme. Dnes, když už spolu nebydlíme, ji navštěvuji tak jednou týdně. Vždycky dostanu něco dobrého k snědku a „na oplátku“ třeba něco opravím, poklábosíme také o všem možném...

Velké výčitky mám ale ve vztahu k tátovi. Již žel není mezi námi a kvůli jeho psychické nemoci nedopadlo dobře ani manželství rodičů. Když se naši rozváděli, procházel jsem ranou pubertou, a tak jsem viděl svět černobíle. Táta to u mě prohrál na plné čáře a já mu krátce poté nešel ani na pohřeb, jak jsem na něj byl naštvaný. Dnes s odstupem času a nabytými zkušenostmi vidím, jak moc jsem se v tátovi tenkrát mýlil a jak dovede být život složitý a zašmodrchaný.

Tati, promiň, křivdil jsem ti!

Klára Wimmerová: S mamkou si voláme každý den

S rodiči mám velmi úzký vztah, už jen díky tomu, že můj o jedenáct let starší bratr velmi brzy z domu odešel a já jsem vyrůstala v podstatě jako jedináček. Jako hýčkaný jedináček.

Největší šok asi nastal s mým odchodem na vysokou školu do Prahy, kam to bylo z jihu Moravy skutečně daleko, a dodnes nevím, kdo to nesl hůř, jestli já , nebo moji rodiče. Jezdila jsem domů co 14 dní, dlouhá léta, později jednou za 3 týdny, přišlo mi to normální, a že si někdo klepal na čelo a do daleko méně vzdáleného domova jezdil z koleje „jednou za uherák“, mi bylo jedno. Navíc jsem si, tehdy už jsme všichni měli mobily, volali nebo psali každý den. A tento stav trvá dodnes, i když je mi třicet.

Často se setkám s výrazem naprostého ohromení, jakmile to někde řeknu, naposled minulý týden na poradě, když jsme se bavili o tématech na příští týden. Vlastně jsem s tímhle nápadem přišla já, protože manžel se nedávno podivil nad protelefonovanými minutami z naší pevné linky... voláme si s mámou pořád každý den. A o čem že si povídáme? Často řešíme naprosto nepodstatné záležitosti, třeba jak se nám líbil v kině nějaký film, co říkala tetička z pátého kolena, co se chystáme v neděli vařit anebo jak u našich na chalupě zase krásně vykvetl kdoulovec.

Důležitý je ten kontakt.

Ta pevná linka a ty denní hovory, to je vlastně taková pupeční šňůra, kterou jsme asi nikdy nepřestřihli. Já se za to nestydím a nezáleží mi na tom, co říkají ostatní. Moji rodiče jsou součástí mého života, vděčím jim za všechno a to, že jim každý večer zavolám a zeptám se, co je nového, je to nejmenší, co pro ně můžu udělat. Když už jsou tak daleko a nemůžu je obejmout.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

   
17.02.2012 - Rodina - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [24] tajnostii [*]

    hezké příběhySml22

    superkarma: 0 09.03.2012, 21:49:50
  2. avatar
    [23] ekleinovka [*]

    Článek jsem o nich už napsala....co bych za to dala,kdyby...

    superkarma: 0 17.02.2012, 20:11:22
  3. [22] anina4 [*]

    Jj, není se za co stydět,když se s rodiči bavíme téměř každý den,ono až jednou nebudou ,je to hodně těžké období,můj táta zemřel,když mi bylo krátce po dvacítce a máma před 12 roky a stále si nemohu nějak zvyknout na to ,že není mezi námi,

    superkarma: 0 17.02.2012, 18:08:02
  4. [21] ovenka [*]

    Rodiče jsem navštěvovala minimálně jednou do měsíce. Měli jsme to k sobě 100km.  Pokud někdo ze sourozenců jel k nám, přivezl je s sebou. Když my měli cestu okolo, neexistovalo, nestavit se u nich.Bohužel už také nejsou mezi námi. S nimi odešlo celé naše dětství, taková jistota. Moc mi chybí .

    superkarma: 0 17.02.2012, 17:12:57
  5. [20] Jala [*]

    Také jsem si s maminkou volala denně, bohužel už nemůžuSml15.

    superkarma: 0 17.02.2012, 16:01:11
  6. avatar
    [19] Krupová [*]

    Myslým, že se nikdo nemůže stydět za to, že si denně volá s rodiči a chce je slyšet a řešit denní nepodstatné věci. Protože je to oboustranná mince. Co si může myslet maminka, která své dospělé děti vidí jen na vánoce?? Že už pro ně nemá cenu ani hovoru. Na druhou stranu jsou dneska takové možnosti, že se dá spojit s rodinou a nic neplatit, krom internetu. Skype, facebook, mail...

    superkarma: 0 17.02.2012, 15:43:00
  7. avatar
    [18] Milala [*]

    Mám jěště oba rodiče,bude jim letos 78 let.Chodím za nimi každou sobotu,otce vidím častěji,vždy někde venku se potkáme.A když se něco děje,telefonujeme si.Jsem ráda,že je mám a děsím se chvíle až tomu tak nebude.

    superkarma: 0 17.02.2012, 12:57:01
  8. avatar
    [17] saruz [*]

    Své rodiče už nemám,ale sama jako rodič 3 dospělých dětí jsem s nimi v kontaktu v rámci možností téměř denně,pokud to nejde jinak,tak alespoň přes mobil nebo skype.

    superkarma: 0 17.02.2012, 11:56:04
  9. [16] pinokio [*]

    Člověk si kolikrát uvědomí,co příbuzný nebo kamarád pro něho znamenal,až ho ztratí.Sml15

    superkarma: 0 17.02.2012, 11:43:39
  10. avatar
    [15] carmi [*]

    S matkou si telefonuji tak třikrát, čtyřikrát týdně.Ale i když bydlíme v jednom městě, vidíme se jen tak jednou za dva měsíce. Já k nim totiž nesmím, otec mně zakázal je navštěvovat (kvůli blbosti).Sml15

    superkarma: 0 17.02.2012, 10:42:07
  11. [14] Rikina [*]

    Sml80 Se svým dospělým synem jsem mluvila naposledy loni. Sml57 Pak jsme si napsali asi tři e-maily, za leden a kus února. Nějak nevím, o čem bych s ním hovořila, kdybychom si měli denně volat... zas tolik novinek se každý den nestane, a vím, že kdyby se něco nestandardního přihodilo, tak se ozve. Čili žádné zprávy=dobré zprávy. Sml30 

    S mými rodiči je to zase jinak, byly doby, že jsme je jezdili navštěvovat jednou za měsíc, pak se to v závislosti na různých okolnostech všelijak měnilo, těžko říct, jestli to bylo málo nebo dost, prostě jak to vyšlo. Sml80 Dneska tam jezdím, když musím. Tedy je-li potřeba s něčím pomoci. Není to kvůli špatným vztahům, ale má to svůj důvod, s kterým se nedá nic moc udělat. Sml15 Ani s nimi si netelefonuju denně. Otec není schopen telefonovat vůbec, a máti je k stáru nedoslýchavá, takže komunikace přes telefon je tak trochu obtížná. I u nich tedy platí, že žádné zprávy jsou dobré zprávy...

    superkarma: 0 17.02.2012, 10:34:46
  12. avatar
    [13] gerta [*]

    Jsou to zajímavé příběhy.Obyčejně člověk pozná co pro něho někdo znamenal,když to ztratil.Za rodiče by se děti neměli stydět,přece kdyby ne rodiče nebyli by na světě.Jistě měli dost starostí jim dát najíst, obléci a teplo domova.

    superkarma: 0 17.02.2012, 10:16:33
  13. avatar
    [12] kobližka [*]

    magic11 — #11 Oni (v redakce) jsou taky jenom "obyčejní smrtelníci",ale je příjemné slyšet od nich tahle slova.Člověk má prostě s druhými mluvit,a nejen s rodiči,ale i obráceně,dokud je čas.Pozdější lítost už nic nenahradí....

    superkarma: 0 17.02.2012, 09:33:25
  14. [11] magic11 [*]

    PBD — #7 Sml67 tak nějak je to přibližuje nám obyčejným smrtelníkům, že Sml30

    1. na komentář reaguje kobližka — #12
    superkarma: 0 17.02.2012, 09:25:12
  15. avatar
    [10] Žofie [*]

    Někdo už je navštíví leda tak na hřbitově, a o tom to všechno je. Je potřeba si to vše uvědomit včas, co pro sebe znamenáme a že se máme.

    superkarma: 2 17.02.2012, 08:48:56
  16. [9] jithule [*]

    moc hezké příběhy

    superkarma: 0 17.02.2012, 08:43:08
  17. [8] akčak [*]

    závist je hrozná ,ale závidím všem co mají ještě rodiče

    superkarma: 0 17.02.2012, 07:55:08
  18. avatar
    [7] PBD [*]

    je pěkníé,když se tematu učastní i redakce..Sml67

    1. na komentář reaguje magic11 — #11
    superkarma: 0 17.02.2012, 06:54:07
  19. avatar
    [6] zsuzsika [*]

    Moc hezké příběhy,osobně mi je blízký  příběh Klárky Křížové,ale strašně závidím rodičům Klárky WimmerovéSml16

    superkarma: 0 17.02.2012, 06:16:02
  20. [5] lidicka [*]

    Bohužel moji rodiče už nejsou mezi námi. Mamka zemřela nečekaně na Štědrý den, táta ji přežil o 8 let. Dodnes lituji, že jsem jim nestihla říct, co pro mně znamenají.Sml15

    superkarma: 0 17.02.2012, 06:08:14
  21. avatar
    [4] denkas [*]

    Jindriska8 — #1 To je hezký.Mámě by taky bylo 89a už 17 let tu není.A táta zemřel ještě dřív,byl naprosto zdravej,měl mrtvici.Bylo to nečekaný a o to horší.Teď zas budu vzpomínat a bulet.Buď ráda ,že ještě maminku máš.

    superkarma: 0 17.02.2012, 01:19:04
  22. [3] dadma [*]

    Bohužel moji rodiče již nejsou mezi námi.Vzpomínám na ně s láskou.Maminka zemřela,když mě bylo 27 let a měla jsem malé děti.Člověk si vlastně uvědomí co všechno ztratí,až když matka či otec zemřou.Otec přežil maminku o 21 let a dočkal se ještě prvního vnuka.Jenže bohužel lidi jsou nepoučitelní a nechovají se k sobě moc hezky.A uvědomí si co pro ně rodiče znamenali až ,když tu nejsou.

    superkarma: 0 17.02.2012, 00:59:14
  23. avatar
    [2] gaba23 [*]

    Dnes jsem si početla, moc se mi vaše příběhy líbily. Sml24

    superkarma: 0 17.02.2012, 00:56:55
  24. avatar
    [1] Jindriska8 [*]

    Svatá pravda,na rodiče vzpomínáme nejvíc,když už je nemáme.Moc se mi vaše příběhy líbily.Mám ještě mamku,ty je 89 let a navštěvuju ji 3x týdně,na manželovu maminku taky nezapomínáme,jezdíme tam každý pátek odpoledne a manžel se u ní stavuje i v týdnu dopoledne.Sml22

    1. na komentář reaguje denkas — #4
    superkarma: 0 17.02.2012, 00:40:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme