Rodina

3krát o rodičích: čtenářské příběhy

Čtenářka Jithule píše o generačních neshodách s otcem, čtenářka Kytinkak o zdravíčku své maminky a čtenářka Iva o jednom mlsném dědovi. Všechny tyto příběhy se sešly k dnešnímu tématu: Kontakt s rodiči.

Téma dnes zní: Jak často se vídáte s rodiči?

V tomto článku si můžete přečíst hned tři příběhy. Zaslaly je čtenářky Jithule, Kytinak a Iva...


Jako holka jsem tatínka nechápala, pořád mě nutil studovat na střední škole „abych se prý měla líp než on“. Nějak jsem to nechápala. Dělala jsem různé provokace, ale tatínek byl trpělivější. Nakonec jsem ho poslechla a vystudovala jsem střední školu. S odstupem času jsem mu v duchu děkovala, ale nikdy jsem mu to neřekla. Pak jsem se vdala, přišly děti a co myslíte? Úplně jako taťka. Docílila jsem toho, že obě děti vystudovaly. Dnes již tatínek není, abych mu poděkovala. Ale vzpomínám často na to jak jsme každoročně brali naše na letní dovolenou. Byly to nejkrášnější chvíle a zážitky. Tatínek byl vášnivý rybář - takže jsme jezdili do Čech, kde mohl chytat. Tuto tradici držíme dodnes, ale již jenom s maminkou. Je ji 75 let - je pořád super čilá žena a já doufám, že bude s námi ještě jezdit co nejdéle.Jsem ráda, že tu je. Děkuji za každý její úsměv.

Jithule


Tak mi už před lety umřel tatínek, tak k mamce jezdím dost často. Už i to, že dáme kafíčko, poklábosíme a taky to mám při cestě domů. Jinak má mamka už je v důchodu tak je i můj nákupčí. Když bych šla koupit určitou věc ve slevě, nemám šanci z práce. To už většinou nic nekoupím. Kolikrát si říkám, že si vůbec nedovedu představit, že mi jednou mamka odejde. Nejvíce ji ničí můj ,,nepovedený,, bratr. Je to gauner a průšvihář. To ji rozhodně na zdravíčku nepřidá. Jinak má mamka má báječná vnoučata jak ode mne tak od sestry a musím říci, že je už i prababička a další pravnouče na cestě. Myslím, že bez rodičů je to smutné. Doufám, že jí zdravíčko ještě nějaký ten rok poslouží a že se budu moci na kafíčko a pokec stavovat ještě hodně dlouho. Kdo jiný než mamka s dcerou si nejvíce rozumí. Já tedy moc.

Vaše čtenářka,
Kytinkak


Krásný den všem :-)
Dnešní téma je pro mně trochu smutné, protože já už vlastní rodiče nemám. Ale mám tatínka mýho muže, kterého
vídám téměř denně. A když přijdu někdy z práce až večer, nezajdu za ním, tak druhý den říká: Kdepak jsi holka včera byla ?
On má už dost sklerózu, a jsem ráda, že nás ještě poznává. Ale proč píši. On chce být i v jeho věku stále užitečný, a někdy vymýšlí „skvosty“. V létě, jak bylo špatné počasí, si usmylel, že je podzim a že cukrovou řepu (vyrábím z ní tak 1-2 skleničky sirobu na Vánoce), vykope. Ona totoiž vloni pěkně rostla - jakou já měla radost, protože předloni - to byla bída.
No a když jsem přišla z práce, byla řepa (zaplaťpánbůh ne všechna) vykopána. Bylo mi do breku. Nu což, řepu jsem okrájela a dala vyvařit. Ti co znají tuto výrobu, mi dají za pravdu, že je to práce zdlouhavá, Vyvařit, přecedit do pekáčku a pomalu nechat odpařovat - je to práce na celý den. No a když jsem si myslela, že už sirob sleju do skleničky, přišla jsem k pekáči a ono tam nebylo vůbec nic - děda pekáč totiž vylízal a potutelně se na mně usmíval, pak řekl: To ti bylo dobrý... Co dodat, dneska se už tomu směju a mí synové tuto příhodu přidávají k lepšímu, když chtějí někoho pobavit, ale tenkrát...
Asi jsem se odchýlila od tématu, i přesto přeji krásný zimní den.

Iva

Pozn. red.: Texty neprošly jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

  • Jak často se vídáte s rodiči?

Kontakt s rodiči, to je velké téma. Každý vnímáme jinak a každý k nim máme jiný přístup. Někdo kladný, někdo záporný. Pevně ale věřím, že nikomu nejsou rodiče tak říkajíc „jedno“. Pište mi své příběhy o tom, jak často se s rodiči stýkáte a proč. Modelů je mnoho, někdo vídá rodiče každý den, někdo další jednou za rok. Jsem zvědavý, jak je to u vás! Za svůj příběh můžete získat dárkový balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun s díkem pro rodiče za to, že jsou.

Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako předchozí podstavec a zašlete ho nejpozději 17.2.2012 do 15.30 hodin na e-mailovou adresu redakce. Tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění.

Merci

   
17.02.2012 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [6] saruz [*]

    pěkné příběhy,psané srdíčkem Sml16

    superkarma: 0 18.02.2012, 21:15:00
  2. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    Co rodina,to jiný příběhSml22

    superkarma: 0 17.02.2012, 19:23:36
  3. [4] Jala [*]

    Jithule a Kytinkak, buďte rády, že máte aspoň maminku!

    superkarma: 0 17.02.2012, 17:31:50
  4. [3] jithule [*]

    magic11 — #2 jo tak to je

    superkarma: 0 17.02.2012, 16:31:45
  5. [2] magic11 [*]

    Iva: to si s dědou ještě asi užijete. Moje babička v 91 zase volala policajty vždy, když moje teta (jeí dcera) odskočilla jen na nákup, a hlásila, že je nezvěstná už měsíc. V noci tetu budilla a chtěla jít do školy, zalévala konví matrace... Tito lidé to už tak nevnímají, ale je to tragédie pro ty zdravé, co se o ně musí postarat.

    1. na komentář reaguje jithule — #3
    superkarma: 0 17.02.2012, 16:21:07
  6. avatar
    [1] vmarta [*]

    moc milé příběhy Sml59

    superkarma: 0 17.02.2012, 15:12:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme