3D filmy pomáhají odhalit potíže se zrakem

3D filmy pomáhají odhalit potíže se zrakem

S 3D filmy se v poslední době doslova roztrhl pytel. A možná můžeme být rádi, protože bez nich by si možná někteří ani nevšimli, že s jejich zrakem není něco v pořádku.

S příchodem kasovního trháku Avatar v trojrozměrném formátu a brzy nato také první 3D televize se o tento formát vysílání začali zajímat i ti, kteří byli dříve lhostejní. Jenže bohužel ne každý si z kina odnesl ten skvělý zážitek, který reklamy slibovaly.

Musíte mít 3D oči

Trojrozměrný film není jen o tom, že si koupíte lístek do kina, speciální televizi a nasadíte si ty komické papírové brýle. Také naše oči musí být „3D“, aby dokázaly plně vnímat trojrozměrný obraz. A musí toho být schopné po celou dobu vysílání, které nebývá zrovna krátké. Například v případě zmíněného Avataru dvě hodiny a čtyřicet minut.

3D verze filmů se skládá ze dvou obrazů promítaných na plátno a každý z těchto obrazů vnímáme jedním okem a do jednolité trojrozměrné podívané jsou pak obrázky spojovány až díky našemu mozku. „Pro mozek je však velmi obtížné nebo rovnou nemožné spojit oba obrazy, pokud jeden z nich není okem vnímán zcela správně,“ píše server ulékaře.cz.

Co může být se zrakem v nepořádku?

Podle lékařů existuje celá škála zrakových obtíží, které mohou působit jako překážka sledování trojrozměrného promítání. Problémy se sledováním 3D obrazu se mohou projevit i bolestmi hlavy nebo zkrátka promění sledování napínavého filmu ve velmi nepohodlný a nepříjemný zážitek.

„Podle odborníků až 56 % diváků ve věku mezi 18 a 38 lety má určitou poruchu schopnosti současně pozorovat oběma očima (tzv. binokulárního vidění), která jim může působit potíže při sledování 3D filmů. Navíc přibližně 5 % populace trpí tupozrakostí a/nebo šilháním, které sledování 3D zcela znemožňují,“ informuje ulékaře.cz.

Pro některé lidi s porušeným binokulárním viděním však existuje šance na zlepšení. Pomocí speciální terapie je totiž možné naučit prostorovému vnímání i některé z těch, pro něž bylo až dosud trojrozměrné vidění světa něčím neznámým. Na sledování 3D si po čase mohou zvyknout i lidé, kteří při trojrozměrných projekcích zpočátku pociťovali nevolnost nebo závrať.