Jaroslava Dušková byla ve svých nejlepších letech, když jí ve 29 našli nezhoubný nádor v děloze. Povoláním úřednice, doma manžela a dvě děti, ve volném čase trénovala gymnastiku, žila naplněným životem. Neváhala a podstoupila operaci. Psal se rok 1980. Během zákroku ztratila hodně krve a dostala dvě krevní transfuze. Po operaci se jí ale vůbec neulevilo.

  • Jaroslava Dušková onemocněla žloutenkou typu C ve svých 29 letech, psal se rok 1980.
  • Svou přesnou diagnózu se dozvěděla až 9 let poté – s objevením viru žloutenky typu C v roce 1989.
  • Teprve po 20 letech nemoci jí byla nabídnuta léčba s interferonem, pro zdravotní komplikace ji ale musela po roce a půl ukončit.
  • V roce 2013 podstoupila transplantaci jater, virus HCV však po 3 měsících napadl i nová játra.
  • V roce 2015 byla paní Duškové nabídnutá nová převratná léčba žloutenky typu C bez interferonu. Díky ní je dnes zcela zdravá.

Vy máte „céčko“!

„Vždyť vy máte žloutenku!“ vykřikla s překvapením sestra u obvodního lékaře. Jaroslava nastoupila na infekční oddělení, kde ji oznámili, že nemá ani žloutenku typu A, ani typu B. Zkrátka se nevědělo jaký typ. Léčba v nemocnici nezabrala, poté dostala pouze léky na podporu tvorby jaterních buněk. Po devíti letech, kdy každý týden docházela na kontroly, se k ní zničehonic rozběhl ošetřující lékař infekčního oddělení a obejmul ji: „My už víme! Vy máte „céčko“!“ Na paní Duškové ale nebyla vidět úleva, spíš zadostiučinění. Sama si už totiž nastudovala, že existuje žloutenka typu C – tedy ta nejhůře léčitelná, se špatným průběhem. Jediná, proti které se nedá očkovat. Ta, která se přenáší infikovanou krví – před rokem 1989 hlavně při krevní transfuzi.

céčka

Jaroslava dostala s novou diagnózou i plný invalidní důchod, který se po letech snížil na částečný, a po dalších už nedostala vůbec žádný. Trpěla neustálou únavou a vyčerpáním. Měla nízké sebevědomí, přidal se pocit marnosti, že nemůže žít naplno a podle svých představ. Musela vést klidný, nenáročný život. Pracovat jen na částečný úvazek, po obědě si bezpodmínečně lehnout a snažit se fungovat pro své dvě děti. Zkoušela si ale udržet pozitivní myšlenky a představovala si, že si jednou třeba založí vlastní pohybové studio…

Interferon, transplantace a …?

Po 20 letech se žloutenkou se Jaroslava rozhodla změnit ošetřujícího lékaře a našla si mladého energického hepatologa. Ten ji začal konečně léčit cíleně. Bohužel, léčbu s interferonem musela po roce a půl kvůli vedlejším účinkům přerušit. Léta s nemocnými játry, která již nebyla schopná plnit své základní funkce, si začala vybírat svou daň – v roce 2011 zkolabovala s oboustranným těžkým zápalem plic a pohrudnice. Lékaři v pražské Krči jí doslova zachraňovali život. Po této zásadní zkušenosti byla Jaroslava doporučená na transplantaci jater. Jediná možnost, jak paní Jaroslavě udržet a prodloužit život. Po 11 dlouhých měsících čekání vhodného dárce, ve svých 62 letech, dostala Jaroslava nová játra. Radost po transplantaci však netrvala dlouho. Virus žloutenky C zůstal v krevním oběhu a po 3 měsících po transplantaci nakazil i nová játra.

Přišel rok 2015. Pro paní Jaroslavu se stal osudovým. V pražském IKEMu jí byla nabídnutá zcela nová léčba žloutenky typu C, tentokrát bez interferonu. A stalo se neuvěřitelné - během 3 měsíců léčba zabrala a od listopadu 2015 je Jaroslava už úplně bez viru HCV. „Po 36 letech jsem opět zcela zdravá holka,“ říká s neskrývaným dojetím v hlase. Život se jí doslova vrátil do žil: „Připadám si, jako by mi bylo zase 30. Nikdy nepřestanu být vděčná za možnosti současné medicíny – za trpělivou práci vědců a lékařů, díky kterým jsem se mohla uzdravit.“ Začala znovu cvičit, tělu bývalé gymnastky se vrátila tehdejší pružnost a dnes si dá opět nohu až za hlavu. Jen škoda, že léčba nepřišla dřív: „Když se ohlédnu zpět, je mi líto těch 36 promarněných let. Ale jsem neskutečně šťastná za to, co je teď.“

Reklama